Kapitola 13 - „Tvůj osud je blízko......“

Další kapitolka.. Divnej název.. a ještě divnější obsah. Je to prstě o cestě, ale název Cesta se mi zdál divný a tak mě napadl, tenhle ještě divnější.

Kaitlin seděla v letadle vedle Jasmie. Čekalo je ještě několik dlouhých hodin cesty, na jejímž konci, měl být jejich nový domov. Kaitlin se opřela a zavřela oči. I zde s ní byli duchové, i zde k ní promlouvali a sdělovali jí dávnou minulost i budoucnost.

"Tvůj osud je blízko."Špitla. Jasmie se na ni otočila a překvapeně se na ni zadívala.

---

"Co?"

"Duchové jsou dneska docela výřeční." Na chvilku zavládlo ticho. "Vím o tom."

"O čem?"

"O tom co jsi dělala dřív. O smečce se kterou jsi žila… I co se dělo v Itálii."

"Jak to?"

"Duchové jsou výřeční." Usmála se Kaitlin. Zase na chvilku zavládlo ticho.

"Najdou tě."

"Kdo? A co bude pak?"
zeptala se Jasmie s náznakem strachu v hlase. "Tvůj osud je blízko. " usmála se Kaitlin. Jasmie to nechápala. Jak by ji mohli najít.. A proč by to vůbec dělali? Je to tolik let.. Nechali ji jít! Byla volná. Nic ji s nimi nespojovalo. Jen, jen…..
Jasmie se podívala na Kaitlin. Měla zavřené oči a zdálo se, že o něčem přemýšlí. Ví všechno.. Jasmie v duchu zanadávala na moc, kterou ovládala. Nebo spíše měla. Ona se nedala ovládat. A to bylo nejhorší.

O několik hodin později

Vystoupili z letadla a Jasmie šla sehnat auto. Brzy se vrátila s vítězoslavným úsměvem na tváři. Rychle se do auta naskládali a vydali se na cestu. Vyjeli z města a krajina kolem se pomalu měnila. Les byl čím dál hustší a temnější. Náhle Kaitlin vykřikla, ve stejnou chvíli Jasmie dupla na brzdu a auto se zastavilo. Jasmie stále zírala před sebe a v očích se jí značila hrůza.

"Co se děje?" zeptal se Rootan, který nic nechápal.

"Upíři." Špitla Kaitlin.

"Tobruská smečka." Hlesla Jasmie.

"A to znamená co?" ptala se Mesy.

"Že máme velký problém." Ozvala se znova Jasmie.

"Nejsou všichni." Řekla Kaitlin a snažila se uklidnit.

Začala cítit bolest. Jí ale nic nebolelo, zdálo se jí, že není její, ale to by nedávalo smysl. Tak či tak nevěděla, odkud se bere, to ji znepokojilo. Zatím ji cítila jen lehce, ale i tak jí dělala starosti. I přesto slyšela hlasy duchů a jednoho obzvlášť silně.

"Je jich pět." Řekla nakonec.

To už upíři vycházeli z lesa. Svým způsobem připomínali Volturiovi, ale přece jen byli odlišní. Byli nespoutaní, divocí a přec vznešení. Jasmie vystoupila z auta a ostatní ji následovali. "Má drahá Jasmie. Ty ještě žiješ? Jaké překvapení.." Jasmie se jen lehce usmála.

" A koho pak to máš sebou? Pejsánky na hraní?" zasmál se upír. Vlkodlaci svorně zavrčeli.

"Ou, už se vás bojím." Zašklebil se a pak se otočil na Kaitlin.".. a svačinku jo.." oči mu zrudli a on se mlsně olízl.

" Dal bych si. Vypadá lahodně."

"Na to zapomeň." Procedila mezi zuby Jasmie. "Ale, ale.. Přece by ses s námi neprala, holčičko. Víš kolik takových, jako jsi ty, jsem už zabil? A tebe by byla škoda." Upír se Jasmie změřil pohledem a usmál se.

"Nechceš se k nám vrátit? Potřebujeme někoho, jako jsi ty."

"Ne."

"Copak tebe by už nebavilo být jedinou upírkou ve smečce?" Jasmie zavrčela.

"Posledně si tak nabroušeně nevypadala. Kdy jsi.." upír větu nedokončil, protože se Jasmie odrazila a skočila po něm.

Vlkodlaci se proměnili a dali se do boje se zbývajícími upíry. Jen Mesy váhala. Nakonec se proměnila i ona, její bílá srst se na slunci zaleskla, a vydala se na pomoc Rootanovi.
Jeden z upírů odhodil Maxe a přiblížil se ke Kaitlin. Ta se jen usmála a zavřela oči. O vteřinu později se upír svalil na zem a křičel hrůzou. "Přestaň." Křičel na ni.

"Ne." Odpověděla Kaitlin a znovu zavřela oči.

Jasmie svého protivníka brzy porazila a vlkodlaci také. Jediný kdo žil, byl upír klečící před Kaitlin na kolenou. "Nech ho." Řekl Max. Kaitlin otevřela oči a upír se uklidnil. Zmateně se kolem sebe rozhlížel.

Mesy přistoupila ke Kaitlin a chtěla ji chytit za ruku. Ta ale uskočila. "Ne, viděla bys to taky." Řekla smutně. Mesy ji přesto na chvilku uchopila za ruku a povzbudivě ji stiskla. Kaitlin se na ni starostlivě podívala, ale zdálo se, že je v pořádku.

"Co jste tu dělali?" zeptala se Jasmie upíra.

"Hledali nový členy pro smečku." Řekl upír zároveň s Kaitlin.

"Vrať se domů a řekni, že tu nikdo není. Ať už tu nikoho z vás nikdy nevidím. Nebo to uvidíš znova." Řekla Jasmie.

Upír vyděšeně přikývl a dal se do běhu. Skupinka si znovu nasedla a vydala se na další cestu.

"Podle mapy už je to jen pár desítek kilometrů." Ozval se Leichenblut studující mapu. "Jo, ale před tím se musíme zastavit v nějakém městě." Řekla Jasmie.

" A proč?" zeptal se překvapeně Rootan.

"Za prví potřebuju se najíst a za druhý si musíme pořídit nový oblečení. V tomhle vypadáme jako bezdomovci, čili jsme moc nápadní." Vysvětlovala trpělivě Jasmie.

"Fajn, ale kde na to chceš vzít prachy?" Jasmie mu ukázala naditou peněženku, kterou získala, při cestě do Itálie.
Rootanovi došli argumenty. Bezmocně pokrčil rameny a otočil se na ostatní, hledajíce u nich pomoc. Té se mu však nedostalo. Nabručeně nastoupil do auta a ostatního následovali.

****

"Co třeba tady?" zeptal se Rootan, když vjeli do města.

"Jo to by šlo." Odpověděla Jasmie.

"Jak se tu to jmenuje?" zeptala se Mesy a vykoukla z okna ven.

"Seattl." Řekl jí Rootan, nabručeně.

"Tak fajn vystupovat mládeži." Řekla Jasmie, když zastavila před obchodním centrem.

"Kdo je u tebe mládež? Rozčiloval se Rootan.

"Ty."

"Prcku." Posmíval se mu Lei.

" Ty si ještě menší, neboj."Řekla mu klidně Jasmie.

"Ty rašple jedna stará." Rozčílil se Lei

"Jaká rašple, ty koule chlupatá …"

Hádka byla v plném proudu. Kaitlin s Mesy střídavě vybuchovali v nezvladatelných záchvatech smíchu. Vše se zdálo dokonalé..