iluze 85


Trvalo to dlouho, ale nakonec jsem svůj slib splnila k této iluzi něco naškrábala.

Jak květ růže ve váze
jejich život uvadl
ve světa zkáze,
rudé koupeli.

Těžko je popsati,
tu scenerii děsivou
kde je přebit pach smrti
počáteční hnilobou.


A hostina zvěře divé
hrůzná podívaná
pro muže nezabité
strach jejich hrdlo svírá.

Málo jich tam zbylo,
aby vyprávělo,
kolik po nebi vran
přilétlo ze všech světových stran.

Dívka líbezná
u nich tam seděla
plně ozbrojená
s tváří anděla.

Je od cizí krve
a rudou stužku v dlaních má
po tváři jí slza kane,
jak na padlé bratry vzpomíná.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Knihy v mých myšlenkách (sezóna druhá)

Kapitola 21- Jednání

Čarodějnice