Vlčí pouto 5- Přítel nebo nepřítel???
Ahojky, jelikož odjíždím na prázdniny k babi, kde není pořítač, vám sem házim kapču, abyste měli co číst. Rozsah celkem ujde, obsah je podle mě celkem důležitý pro další děj, tak čtěte pozorně!!! Jinak PROSÍM VŠECHNY O KOMENTÁŘ, ať vím jak na tom jsem. Přemýšlela jsme jaká k tomu dát video a nakonec jsem vybrala Sirenia - The Other Side
Jakmile ráno vyšlo slunce Daniel se vzbudil a opatrně se zvedl a znovu jemně položil Gabrielu, která mu spala v náručí. Rozdělal oheň a šel se rozhlédnout po okolí. Byl za tím klid a ptáci vesele zpívali ve větvích stromů, byl krásný den a vše se radovalo. Gabriela se mezitím probudila a na tváři měla úsměv. Vzpomínky na včerejší večer jí hřály u srdce a nutili ji se usmívat.
Daniel vešel do jeskyně a s úsměvem Gabrielu pozdravil ,, Dobré ráno jak si se vyspala??" ,, Brý ráno, skvěle a není divu v takovém objetí..." řekla a zamyslela se, mezitím k ní Daniel přišel a políbil jí na rty. Lehce se od něj odtrhla a to už mezi ně skočil vlček. ,, Jak mu vlastně řikáš??" zeptal se Daniel hladíc ho po hřbetě. ,, Ještě jsem ho nepojmenovala. Nenapadá tě něco??" zeptala se Gabriela. ,, Co takhle Huan??" ,, To se mi líbí. Tak co? Budeš se jmenovat Huan?? zeptala se vlka Gabriela, ten jenom zakýval hlavou a znovu se k nim vrhl...
Jakmile se ráno Rootan probudil, začal se chystat. Skládal a připravoval si zbraně a v hlavě se mu začal rodit plán. Musí ji dostat! Za každou cenu. Jeho úvahy překryly odlišné myšlenky a v paměti mu vyvstal obrázek Orskova těla. Ne! Nesmí se rozptylovat. Rootan si dal hlavu do dlaní a snažil se uklidnit. Byl lovec a ještě nikdy mu jeho kořist neunikla, takže se to nestane ani tentokrát. Nesmí a nebude chybovat, jelikož je to důležité pro celý lykaní národ. To holka musí zemřít a ta věštba se nemsí naplnit. Jinak by to byl konec této skupiny vlkodlaků. Byl by to konec jeho mocného rodu...
Přijde žena, jednou bytostí bude
před druhými na útěk se dá
ke zkáze vlastního rodu půjde dál.
Jedna smrt jí naději dá
a ta druhá ránu pod pás.
V nouzi na druhou příde stranu
pomocnou ruku najde tam
a pak boj se Kranův synu
neb příde pomsta veliká.
Skončí jeden života běh
a na rukou znovu octne se cizí krev,
v nouzi pouto největší pozná
a k vaší nouzi se hrdě dozná.....
Skončil den a přišla noc a po ní další ráno. Slunce už jasné nevstalo a ptáci nezpívali. Ve vzduchu se vznášala zloba a strach. Gabriela s Danielem si toho všimli, ale nevěděli co to má znamenat. Pro jistou se vydali pryč, k nedalekému jezeru, kdy byla další skrýš.
Ještě než slunce vyšlo stál Rootan připraven před vchodem do lykaního sídla. Členové rady mu dali své požehnání a jakmile odešel vrátili se ke své práci. Někteří měli radost, že jde zabít ut lykanku, některým to bylo jedno a jeden z nich to takhle nechtěl nechat. jmenoval se Makhul Drtispár. Byl jeden z nejstarších v radě a v jeho mysli vzešel úplně jiný plán, hodil na sebe plášť a vyrazil do lesa. Něco ho vedlo k jezeru a tak se tam taky vydal. Čekalo ho ještě mnoho hodin pochodu a on tam chtěl být ještě před setměním. V duchu se modlil, aby Rootan nenašel lykanku příliš brzo............
Už se stmívalo a Daniel se vydal na obhlídku, celý den byl nesvůj a nervózně se rozhlížel sem a tam. Něco se blížilo, ale co? Někdo vešel do jeskyně, ale Daniel to nemohl být, Gabriela by to poznala. Rychle se připravila k boji a vyčkávala. Cizinec vešel a pohlédl na ni, sundal si kápy a usmál se. ,, Zdravím tě setro. Ty jsi ta co před nedávnem přišla do tohoto lesa" ,, A-a-ano" odpověděla překvapená Gabriela. ,, Jmenuji se Makhul a patřím do rady vlkodlaků" ,, Co-že? Jaká rada vlkodlaků..." ,, Rada vlkodlaků řídí vlkodlaky v naší komunitě... " vyvětloval Makhul. ,, Co tu dělá člen rady???" vykřikl Daniel jen co vstoupil do jeskyně. ,, Přišel jsem vás varovat. Jeden člen rady, Rootan, vás slečno chce zabít." ,, Což eRootan???" ,, Cože zabít??" vykřikli Daniel i Gabriela zároveň. ,, Ano, našli jsem Orskovo tělo a on jeho smrt přisuzuje vám. " řekl a podíval se na Gabrielu, Daniel sklopil zrak a doufal, že se na něj Makhul nepodívá. ,, Měla by jste se dát na útěk, co nejdále odtud, jelikož Rootan je jeden z nejsilnějších vlkodlaků u nás. " domluvil Makhul a v jeskyni zavládlo ticho. ,, Boužel už musím jít, sbohem" přerušil ticho Makhul a odešel z jeskyně, křoví před ní se schoval a poslouchal rozhovor uvnitř. ,, Co budeme dělat?" zeptala se Gabriela. ,, To co říkal, utečeme, nic jiného nám nezbývá, pojď musíme se řipravit" Makhul se v křoví uchechtl Vše jde podle plánu, nedožijí se zítřka, zvedl se a rychle odešel. Chvilku po něm opustili jeskyni i Gabriela, Daniel a Huan. Rychle se pryč a jasné hvězdy jim svítily na cestu...
Rootan mezitím propátral hodnou část lesa a chytil Gabrielinu stopu. krev z osudného dne jasně zářila na zeleném listí, teď už stačilo ji jen sledovat. ,, Bude to lehčí než jsem si myslel" uchechtl se Rootan, když přicházel k jeskyni, kdy před časem byla i Gabriela. Vešel dovnitř a nic. Celou ji prohledal a nakonec našel co hledal, kus látky celý od její krve, nasál její pach a vydal se dál.
Noc se blížila ke konci, když došel k jezeru. Našel jeskyni a vešel do ní, z uhlíků v ohništi ještě stoupal dým. Byla tu. A před nedávnem, nemůže být daleko. Blesklo se Rootanovi hlavou, dále jeskyni neprohledával a vyběhl ven po chladnoucí stopě, jeho oběti, Gabrieli
Komentáře
Okomentovat