Vlčí pouto 10 - Vlkodlačí hněv

Ahojky, tak a je to tu. Už desátá kapoča Vlčího pouta. Musím se přiznat, že mi dala zabrat. V této kapitolce se objeví bojové scény. Snažila jsem se to nějak popsat, ale dopadlo to katasrofálně. S tímto nemám skušenosti a je to vidět. Prostě hrůza, nevím jak bych to vylepšila, takže kapča je podle mě velice nepovedená i tak vás prosím o komentíky. Jinak ve wordu to bylo 2 a půl stránky:-)

Jeli rychle. Vítr svištěl kolem uší a stromy okolo se míhali. Gabriela byla tak unavená, že skoro usnula. Mikel se jen ušklíbl, ale Tomas si ji důkladně prohlédl. Byla krásná a bezmocná. Ne, to jen tak vypadala. Jakoby anděly uřízli křídla a poslali jej zpět na zem. A on byl bezmocný a nevěděl kudy kam. Ztracený, nebo zatracený anděl? V mysli mu stále zněla její slova. Tak to neznáte vlkodlačí hněv ..

---

Opravdu ho neznají, vždy se k sobě chovali přátelsky, nebo se tak aspoň tvářil a zároveň byli odtažití. Slov vlkodlak pro upíra znamenalo zvíře. Zvíře, které míň a občas lidskou podobu, nic víc. Nemyslí si, že mají city. Ale co když je mají??? Ne, nemůžu takhle přemýšlet, okřikl se v duchu Tomas a začal sledovat cestu a pozorně hlídla třetího koně na němž bylo Erkanovo tělo, nesmí jej ztratit. Blížilo se svítání, a proto rychle zajeli do jeskyně, kterou již v minulosti mnohokrát využili. Pevně spoutali Gabrielu a sami ulehli o velký kus dál. Koně se venku pásli a jen tu a tam uslyšeli jejich kopyta narážející do kamení.

,, Den bude krátký." Špitl Mikel a Tomas souhlasně zakýval hlavou. ,, Spi, já budu hlídat." Špitl Tomas a opřel se o skalní zeď. Mikel ho poslechl a za chvíli bylo slyšet tiché oddechování. Tomas zabloudil pohledem ke Gabriele, zdálo se, že spí. Byla schoulená do klubíčka zády k nim. Dívka se na ní a v mysli mu vyvstaly myšlenky o její nevinnosti a bezmocnosti. Ne! Musí se o vládat, je to lykanka. A zabila Erkana. Možná je pěkná, ale tím to končí. Nesmíš ji posuzovat jen podle těla, co její duše? To o ní poví vše. Bude čistá, nebo temná? To se stejně nedozvím, pomyslel si Tomas ironicky a odvrátil od Gabrieli pohled ven z jeskyně.

Gabriela však nespala, po tvářích se jí kutálely slzy. Bála se, strach se rozléval po celém jejím těle, každý sval jím byl ochromen. Nebylo úniku. A to co se před tím stalo ji na klidu nepřidalo. Nechápala to. Schovala se do křoví a pak … Vedl jí nějaký instinkt nebo se jen prohlubovalo šílenství její duše?

Cvrlikání ptáků ustávalo a lesem se rozléval stín a tma. Nenávistné vlkodlačí vytí sílilo a sílilo. Nebylo třeba slov, prapůvodní vlčí smysly a pudy řekly vše za ně. Potupa jenž je pokryla je hnala dál, dál za zrádkyní a dávnými nepřáteli, upíry. Mikel se s trhnutím probral. Tomas stále hleděl ven a z vytí mu naskakovala husí kůže. Možná měla pravdu, blesklo jim hlavou, možná chybovali … Gabriela se zvedla a zaposlouchala se. ,, To není nenávist, zatím je to jen touha smít ze sebe hanbu." Upíři se na sebe nechápavě podívali, nerozuměli vlkodlačímu uvažování.

Rychle se zvedli, popadli Gabrielu a vydali se na cestu. Od kopyt jejich koní odlétávali kusy mokré hlíny a koně namáhavě dýchali. Běželi tryskem, tak je hnala ozvěna vlkodlačího vytí, které bylo stále blíž a blíž. Pouta Gabrielu řezala do rukou a nedokázala se jich zbavit, chtěla utéct, kamkoliv hlavně pryč od toho vytí. Krev jí vřela nenávistí k vlkodlakům, k upírům, jenž ji spoutali a chtěli zabít. Když v tom ze stínů vyběhl Huan. Upíři zastavili koně a Mikel se chytal Huana zabít, než však stačil udeřit, vlkodlačí vytí zaznělo těsně u nich. Mikel se vystrašeně ohlédl. Pár metrů od nich stáli vlkodlaci. Sliny jim stékaly od tlam a do temné noci se blýskaly jejich tesáky. Mikel s Tomasem se na sebe se zděšením podívali. Budou muset bojovat.

Mikel rychle počítal, vlkodlaků bylo devět, oni byli dva plus Gabriela a Huan, ale u nich nebylo jisté, co udělají. Vše vypadalo beznadějně. Kdyby se dali na útěk, lykani by je dohnali, a když budou bojovat, zemřou. Chod Mikelových myšlenek přerušilo vykřiknutí. Gabriela spadla z koně na zem, na všechny čtyři a přerývavě dýchala. Toho se vlkodlaci pokusili využít. Tři se rozběhli Gabrieliným směrem a zbytek k upírům.

Tomas s Mikelem tasili meče a připravovali se k boji. Koně jim dávali malou výhodu a té hodlali využít. Prvního vlkodlaka Tomas seknul do krku. Vlkodlak se sesypal na zem a z rány mu tryskala krev. Další dva na to šli chytřeji. Jeden Tomase odlákal a druhý se k němu připlížil z boku, odrazil se od země a vyskočil směrem k Tomasovi. Chytil ho za paže a strhl ho sebou na zem. Kůň se vyplašil a utekl pryč. Tomas ležel na zádech a do obličeje mu skapávali vlkodlakovi sliny.

Mikel prvního vlkodlaka zabil stejně jako Tomas. Další ho sekl do boku a Mikel zasténal bolestí, kopl koně do slabin a ten se rozjel. Třetí vlkodlak však po něm rychle vyskočil a zaryl své drápy koni do šíje, tan se vzepjal a spadl na zem. Mikel jen tak, tak stihl uhnout a tělo koně dopadlo těsně vedle něj. Se zapotácením se zvedl a postavil se čelem k nepřátelům.

Gabriela zachrčela, znovu vykřikla a pak se svezla na zem. Kolena dala k hrudi a objala je rukama. Vlkodlaci u ní byli rychle a Huan se jim postavil, mnoho však nesvedl. Gabriela se začala chvět a pak začala přicházet bolest. Zatínala nehty do nohou, ale moc to nepomáhalo, když už to nemohla vydržet, vykřikla a pak znova a znova. Vlkodlaci na ni překvapeně zírali. Proměňovala se pomalu a bolestivě, ne jako oni. Byla jiná, nesla úděl žen lykanek, věčnou bolest. Proměna skončila a oni na ni stále zírali, Gabriela se postavila a čekala. Uvnitř ní zuřil souboj, který její lidskost nemohla vyhrát. Vlčí instinkty jí ovládli a uvnitř ní kypěl hněv, vlkodlačí hněv. Zavrčela lykani o krok ustoupili, jako by je ten zvuk rozrušil. Jeden z nich se brzy uklidnil a vyrazil kupředu. Gabriela udělala to samé, napřáhla tlapu, a když byl na dosah, chytla ho za krk a táhla ho za něj na stranu, tam jej nechala ležet s roztrhaným hrdlem. Za jejími zády se ozvalo zavrčení, ohlédla se a spatřila žluté oči druhého lykana, který se chystal na další útok.

Než však stihl, cokoliv udělat vrhl se na něj Huan. Po krátkém souboji jej odhodil stranou. Huan tvrdě narazil do stromu, zakňučel a zůstal ležet u jeho kořenů. Gabriela se rozzuřila ještě víc. Ten vlk- přítel- ochránce-můj bratr … Prolétlo jí hlavou a zatmělo se jí před očima. Vrhla se na vlkodlaka před sebou, strhla jej na zem a začala mu drápy rozdírat hruď, až se dostala k vnitřnostem, přesekla břišní tepnu a teplá krev vystříkla na okolní stromy. Náhle ucítila, jak se jí cizí drápy zarývají do ramene. Zavyla, zvedla své zakrvácené tlapy a zaryla je do těch útočníkových. Ten stisk povolil a umožnil jí natočit se k němu čelem. Útočník vrčel a výhružně cenil tesáky. Gabriela chvíli váhala ze zraněného ramene přicházela bolest. Její protivník nezahálel a sekl jí do pravé paže, těsně minouc zraněné rameno. Gabriela se vzpamatovávala a ránu mu oplatila. Rychle se rozběhla, skolila vlkodlaka na zem a skousla své mocné tesáky na jeho krku. Kůže rychle povolila a jí se do tlamy dostala teplé krev. Chutnala příšerně, ale ona stisk nepovolovala, ba naopak ještě přitlačila. Vlkodlak pod ní se přestal hýbat, světlo v jeho očích vyhaslo, byl mrtev. Gabriela pomalu rozevřela čelisti a nechala krev vytéct na jeho tělo. Poté se zvedla a rozběhla se k Huanovi. Ten jen nešťastně zakňučel, ale byl v pořádku.

Gabriela se rozhlédla po okolí. Tomas ležel na zádech a u něj dva vlkodlaci. Rychle se k němu rozběhla, ještě než k nim doběhla, si jí všimli. Nechali Tomase být a vrhli se k ní. Tomas se rychle zvednul, popadl meč a probodl vlkodlaka se zadu. Ten padl na kolena a pak se žuchnutím svalil na zem. Jeho společník se otočil na Tomase, který se snažil vyndat z vlkodlakova těla meč. Už, už se vlkodlak napřahoval, ale rána nedopadla. Tomas pomalu otevřel oči a vyděl jak je lykan na zemi a Gabriela si znechuceně otírá o strom jeho střeva.

Ohlédl se a hledal Mikela. A pak ho spatřil, jak stojí proti dvěma lykanům a z boku mu vytéká krev. Rychle vytáhl meč a vydal se mu na pomoc, Gabriela běžela po jeho boku. Lesem se rozlehl výkřik. Mikel padal k zemi a prokousnutým hrdlem, dopadl na zem a začal chroptět. Všude kolem něj se rozlévala krev. ,, Neee!!!" vykřikl Tomas a vrhl se na jednoho lykana. Sekl jej do břicha a on se skácel na zem. Víc ho nezajímalo, spadl na kolena vedle Mikela a snažil se mu pomoct. Gabriela mezitím zabila posledního vlkodlaka.

Stále zrychleně dýchala a bolest z ramene pomalu otupovala všechny smysly. Skácela se na zem a pak přišla další bolest. Zyvala a v půlce se její hlas náhle zlomil a už byl slyšet jen křik, z něhož mrazilo v zádech. Tomas se zděšeně ohlédl a tak spatřil její proměnu. Její křik pomalu přecházel v jekot, ze kterého zaléhalo v uších. Tomas na ni hleděl se soucitem. Tak tímhle se lišila, pomyslil si. Gabriela ztichla, její proměna skončila.

Namáhavě se posadila a rozhlížela se kolem sebe. Přiběhl k ní Huan a pomohl jí vstát. Gabriela se držela za rameno a stále namáhavě dýchala. Huan jí tlačil pryč, ale než stihl odejít zastavil je Tomas. Chytil Gabrielu zavolal koně a vysadil jí na něho, svázal jí ruce a došel pro koně na němž leželo Erkanovo tělo a přidal k němu i tělo Mikela. Pak asi sednul z a Gabrielu a dal koním povel k odjezdu. Jeli rychle a každým okamžikem se blížili k sídlu upírů. Gabriela si všimla, že si Tomas tajně stírá slzy a smutně hledí na Mikelovo tělo. Gabriela se tím moc nezabývala, jelikož každým okamžikem jí víc a víc pohlcoval strach. Co bude dál??