Vlčí pouto 9- Pronásledování

Tak a je tu další kapitolka. Mov vás prosím o komenty ať vím jestli se vám povídka líbí.

Běžela, nezastavovala se. Nevnímala les míhající se kolem ní. Ve chvílích kdy začínala slábnout nějakým způsobem znovu našla sílu pokračovat. Nejedla jen se tu a tam, napila. Nevěděla, kam běží, ani to vědět nechtěla. Vnímala jen hlas uvnitř sebe. Běž, nezastavuj se, zachraň si život!

---

Mikel s Tomasem stále zkracovali vzdálenost mezi nimi a vlkodlačí hon nezůstával o mnoho pozadu. Kdo koho první dohoní? Tato otázka vysela ve vzduchu a všichni jí cítili. Nejvíce ze všech však trápila Gabrielu. Nemůže vyhrát! Vítr k ní přivál dusot kopyt. Ne! Ještě zrychlila, ale rozum jí říkal, že je to marné. Jezdcům na koních nemá šanci uniknout. Leda že by…..

Tomas zastavil koně a začal se rozhlížet. ,, Někde tady musí být. Vím to!" slezli z koně a začali prohledávat okolí. Nikde nic, žádné stopy. ,, Nechápu to" řekl Mikel a hlavu složil do dlaní ,, Ať to byl kdokoliv musel nějak zmizet." Tomas se zamyslel, možná má Mikel pravdu, ale něcos mu nezdálo. Stopa byla doteď příliš jasná a čerstvá. Sdělil své pochybnosti Mikelovi a on souhlasil. Hledali stopy, které je sem zavedly a pak podle nich pokračovali dál. U jednoho stromu se zastavili. Stopy dál nevedly. ,, Co když.." ,, Taky mě to napadlo." Řekl Tomas a začal na strom šplhat. ,, Jo mám ji!"
,, Kam pokračuje?" ,, Dál po stromech, možná do řeky." ,, Jdu se tam podívat." Tomas slezl a čekal až se Mikel vrátí. Pochyboval, že tam něco bude, ale poté uslyšel Mikelův křik, který přicházel od řeky, rychle se tam rozběhl.

Uviděl Huana útočícího na Mikela. Rychle k nim přiskočil a odstrčil Huana, ten spadl a nenávistně zavrčel. ,, Co to mělo bejt?" vyštěkl Tomas a vražedným pohledem probodl Mikela a poté i Huana. Ten stále výhružně vrčel. ,, To psisko na mě skočilo ze zadu, když jsem chtěl jít támhle." Řekl a ukázal k tůni. Byla temná a okolo porostlá hustým křovím a trávou, stín na ní házela vzrostlá vrba a smrky začínajícího lesa v pozadí. ,, Hlídej ho." Rozkázal Tomas a vydal se k tůni. Šel ostražitě a naslouchal, ale přes šumění listí nic neslyšel. Nedůvěřivě hleděl do stínů a čekal na jakýkoliv pohyb, ale nic se nedělo.

Otočil se zpět k Huanovi a propaloval ho pohledem. Tušil, že něco skrývá, něco nebo někoho. Ozvalo se vrčení a z křoví vyskočil vlkodlak. Tomas a Mikel překvapeně uskočili. Toho využil Huan a skočil mezi ně. Oba utržili krvavé šrámy a spadli na zem. Zděšeně se rozhlíželi, ale vlkodlak zmizel. Postavili se a dlouze se zadívali na místo, odkud na ně vyskočil, z přemýšlení je vyrušilo Huanovo zavrčení. Ohlédli se a tak zahlédli temně hnědé vlasy mizející mezi kmeny stromů. Rozběhli se za nimi, ale vlk jim v tom zabránil.

Ať se snažili sebevíc, nepustil je. Až nakonec na něj zaútočili, Huan neměl šanci. Kousal, škrábal, ale nebylo mu to nic platné, drželi ho pevně a nemínili stisk povolit. Náhle se mu v očích zablesklo a oni v nich vyčetli neočekávané odhodlání jim zabránit dostat toho, koho chtějí. Vysmekl se jim a tvrdě dopadl na zem. Z dálky se ozvalo bolestné vytí a po něm další a další. Při tom tuhla krev v žilách. A pak nastalo ticho. I vítr přestal vát a každé nadechnutí se zdálo hlasité.

Oba upíři probodávali okolí pohledy a čekali útok, Huan začal couvat až se znovu dostal do ledové vody. Tam se zastavil a s hlavou hrdě vztyčenou, čekal. Za stínů lesa vykročila Gabriela, hnědé vlasy jí spadaly do tváře, i přes ně však byly vidět její šedé oči a na tvářích mokré cestičky slz. ,, Musíme jít." Špitla nezvyklým hlasem, znělo to, jakoby vítr prolétl korunou suchých listů, jako hlas mrtvých. Teprve teď si jí upíři všimli. Potrhané šaty byly promáčené vodou a krví. Hleděla do stínů lesa a ve tváři měla nepřítomný výraz. Zafoukal vítr a vlasy jí z tváře odlétly na záda. Tváře měla nepřirozeně bledé a chodila jako tělo bez duše.

,, Kdo jsi?" zeptal se konečně Mikel. Gabriela se po něm ohlédla, ale stále jakoby zírala do dálky a nebrala jeho osobu na vědomí. Odlepila od sebe popraskané rty,ale nic neřekla. ,, Ptal jsem se kdo jsi!?" zopakoval Mikel otázku naštvaným hlasem. ,, Jsem nikdo" zašeptala ,, A to jen díky takovým jako ….. Jako jste vy, co nemají soucit. A je jim jedno, že vraždí své vlastní bratry!" o dost zvýšila hlas, takže už skoro křičela. ,, Znají jen závist, nenávist a touhu zabíjet. Jsou to stvůry a zaslouží si smrt, ale tu jim nikdo nedá, protože z nich mají hrůzu. Byla jsem, nejsem a nebudu. Ne, ne, nemůžu, nedokážu, ne, ne … " začala zase šeptat. ,, To ty jsi zabila Erkana?" zeptal se na rovinu Tomas.

Na chvíli zavládlo hrobové ticho, až jej znovu přerušila. ,, Koho mám víc nenávidět, vás, nebo je? " Gabriela na něj pohlédla ve tváři vepsanou zlobu a zášť. Chvilku si ho měřila a propalovala ho nenávistným pohledem, až nakonec znovu promluvila. ,, Ano zabila jsem ho spolu s Huanem, ale jen protože se chtěl napít z Danielova těla. Jeho chyba neměl mě pokoušet." ,, Ty….!" Vykřikl Mikel a tasil meč.

,, Nedělala bych to, hon je blízko …" Mikel se otočil k lesu a čekal. A skutečně. V šumění větru slyšel hon, vlkodlaci za okamžik vyběhli z lesa a dívali se na ně. ,, Vydejte nám ji!" řekl hrubým hlasem vůdce honu. ,, Nemůžou vydat to co není jejich." Pravila Gabriela a temně se usmála. Upíři se na zebe nervózně podívali. Co teď?

Huan zavyl a k jeho vytí se přidávalo další a další … Mocný vlčí chorál se rozléhal celým lesem. Vlkodlaci ztichli, podívali se na sebe a rychle utekli. ,, Musíme jít" řekla znovu Gabriela. ,, Tak to teda ne." Křik Mikel a chytil jí. Gabriela sebou ani moc necukala, neměla by šanci byla unavená a upír plný síly. ,, Stejně se vrátí." Zlostně zasyčela. ,, Pche, to už budeme daleko." Ušklíbl se Tomas. Gabriela se ušklíbla a skřehotavě se zasmála. ,, Tak to neznáte vlkodlačí hněv!"