Vlčí pouto 8- Co přinesla bouře
Vlčí pouto-8- co přinesla bouře
A je tu další kapča. Jen malé upozornění, skáče se tu z děje do děje, rychle se střídají situace a tak.. takže pozor ať se nezamotáte!
Noc. Přišla tiše a nenápadně. Stíny stromů zmizeli a naprosté temnotě. Hvězdy na nebi slabě září a to jen do chvíle než je překryjí šedé mraky. Zahoukání sovy, třepot jejích křídel, jen to na chvilku vyruší krajinu za spánku. A zas je tu ticho a vše spí, klidně a nerušeně. Zatím..
,, Jste všichni připraveni?" zeptal se Makhul, v odpověď mu přišlo řinčení zbraní o štíty. ,, Tak jděte! Hon začíná!!" mýtina se v mžiku vylidnila. Všichni šli hledat ji, vražedkyni, zrádkyni… Gabrielu.
Zavytí, Gabriela se pomateně rozhlíží kolem, Huan jí varuje. Musí odejít! Není čas pohřbít milovaného. Znovu jí vejdou do očí slzy, ale Huan jí táhne pryč, nakonec jej poslechne a běží pryč do stínu lesa.
,,, Pane, Erkan se stále nevrátil a vlkodlaci odstartovali hon!" ,, Vyšlete Tomase a Mikela, ať ho najdou a přivedou zpět. A co nejrychleji!" ,, Kéž je jim noc a země milostiva" dodal šeptem vládce upírů, a znovu se zahleděl temné oblohy. Blesk a za ním hrom. Blíží se konec… Obrovské vodní kapky začínají bubnovat do oken. Konec mých dnů…. Musí ho najít! Bouchl pěstí do stolu až se pohár vína převrhl. Jinak nebude žádná naděje na lepší zítřky…
Blesk a za ním hrom. Burácení větru a obrovské kapky vody. Jen tu a tam přistanou na Gabrielu a Huana. Vítr se tiší a déšť je hustší a hustší. Nemohou jít dál, rychle se proto schovají pod stromem. Jen chvilku počkají a pak musí jít dál. Jsou stále moc blízko.
Tomas a Mikel okamžitě vyjeli hledat Erkana. I přes déšť a hučící vítr cítili jeho stopu. A ta je vedla k vlkodlakům. Beze slova pokračovali dál, přešli hranice, šli asi kilometr a stopa se vracela k hranicím. Voda a vítr zničili mnoho stop, ale stále bylo vidět, že Erkan sledoval vlkodlaka. Jednoho, dva, možná i více vlkodlaků. Zrychlili, třeba je v nebezpečí. Jak po chvíli zjistili, hon šel za nimi a to nebylo dobré znamení.
,, Rychle musíme dál!" křikla Gabriela na Huana a dala se do běhu. Musí odtud pryč, co nejdál to jde. Bolest a strach je hnali dál a oni se, i přes zuřící bouři neodvážili zastavit.
,, Hon se zastavil." Poznamenal Mikel. ,, Máš pravdu, ale i mi se asi zastavíme. Ty stopy jsou nejasné. Nevím co si o tom mám myslet." Jedny lykaní stopy vedly směrem dál do lesa, další se odtud vraceli, Erkanovi stopy vedli oběma směry. ,, Kudy dál??" ,, Řekl bych, že tudy." Řekl Mikel a ukázal do středu lesa k hranicím. Tomas jen kývl hlavou a vyrazili dál.
,, Kudy teď?" ,, Makhul říkal k hranicím. Tudy!" Hon se dal znovu do pochodu.
,, Už nemůžu." Gabriela spadla na zem. Byla vyčerpaná a rány na srdci stále krváceli. Huan se k ní přitiskl a podíval se na ní. Jeho oči byly plné soucitu, důvěry a porozumění. To ji překvapilo. Ale tohle vlčí mládě ji stále překvapovalo. Strašně rychle vyrostlo, až se to zdálo nemožné. Huan zakňučel a podíval se po cestě, kudy přišli. Cítil nebezpečí, někdo jde za nimi!
Mikel s Tomasem došli k mýtině a zděsili se. Uviděli Erkanovo tělo s prokousnutým hrdlem a rozdrásaným tělem. Jeho meč ležel kousek od něho ušpiněný od krve. Pár metrů od něj leželo tělo lykana. Byly vidět bodné rány břiše a také bylo vidět, že u něj někdo klečel. Tenhle zemřel, jako první blesklo jim hlavou. Ale pak objevili i tělo druhého lykana, Rootana. Bylo zřejmé, že ho zabil jiný lykan. Který zemřel první? Přičichli k jeho tělo a pak k tomu Danielovu a vše bylo jasné. Rootan zemřel jako první a poté zemřel Daniel. Nakonec zemřel Erkan. Tělo svého bratra naložili na koně a oba lykany pohřbili. Chtěli se rovnou vydat do hradu, ale našli další stopy, vlčí stopy. Že by je zabil vlk? Nakonec jim to nedalo a přičichli si k měči. Byla tam úplně jiná krev. Byl tu někdo čtvrtý. Porozhlédli se kolem sebe a našli Gabrielinu stopu. Podívali se na sebe a rychle se vydali dál za Gabrielou.
,, Někdo je před námi, rychle chásko líná, kupředu ať je doženeme." Počet honců se hodinu od hodiny snižoval. Začínali se dělit a propátrávat důkladněji své okolí, ale ti co patřili k Makhulovým nejbližším stále běželi stejným směrem. Nerozhlíželi se, protože věděli kde přesně byla na posledy a s trochou štěstí tam zůstala. Pokud se tedy Makhul nemýlil do rána ji budou mít…
Komentáře
Okomentovat