Vlčí pouto7-Člověk nebo vlk?

A je tu další kapča. Věnuji ji všem co komentovali kapitolku předchozí..

Vlčí pouto-7- člověk nebo vlk?

Gabriela na chvilku usnula, ale Huan ji brzy vzbudil. Zavětřil něco, co se mu nelíbilo. Byli za hranicemi vlkodlačího území a někdo, nebo něco na ně hledělo za stínů.

Gabriela se zaposlouchala a uslyšela jeho dech, v šumění lesa byl skoro neslyšný, ale přece jen neměl jeho rytmus. Vítr k nim zavál jeho pach. Nebyl to vlkodlak a Gabriele byl tento pach známí, někde uvnitř sebe ho měla uchovaný.

---

A pak si vzpomněla. Masakr….. Muži…. Krev…UPÍR! Blesklo jí hlavou, ale to už postava vyrazila. S námahou se jí vyhnula a postavila se k ní čelem. Proti ní stál muž, obličej plný jizev a u pasu s e mu houpal meč. V jeho stříbřitě modrých očích bylo vidět pobavení smíchané s odhodláním. Uchechtl se a tím odhalil dlouhé špičáky.

O jeho původu již nebylo pochyb, ale stále nebyli jasné jeho úmysly. Stál tam klidně a vyrovnaně s temným úsměvem ve tváři. Gabriela se tvářila klidně, ale srdce jí bylo jako splašené. Co asi chce? Co tu dělá?... Věděla, že není na území vlkodlaků, ale fakt že by upíři žili vedle nich nebyl zrovna důvěryhodný. Ale co když je to tak?

Upír se mezitím podíval na Danielovu mrtvolu. ,, Copak se mu stalo?" ptal se posměšně. " Že by jste s neshodli, nebo vás potkalo jiný zvíře?" uchytl se a šel blíž k tělu. Přičichl k němu. " Hmm… Je ještě čerstvé a krve má celkem dost."

Oči se mu rozsvítili vzrušením. Na Gabrielu úplně zapomněl, v hlavě měl jen krev. Gabriela na něj jen zírala a nevěděla co udělat. Upír se blížil k Danielově tepně, začal v ní kypět vztek. Ne lidský, ale zvířecí….

Aniž by věděla co dělá rozběhla se k němu. Její lidské pudy a smysly začaly mizet. Začala myslet jako vlk. Do rukou i nohou jí vešla nepřirozená síla a přesto její tělo zůstalo stejné. Odhodila upíra dřív, než stihl smočit své rty v krvi. Odlétl o kus dál a překvapeně ne ni zíral. Vytasil meč a dal se do útoku.

Gabriela se na něj podívala žlutýma očima, vlčíma očima plnýma hněvu a nepředstavitelné zloby. Upír chtěl seknout, ale meč nedošel ke svému cíli, Gabriela chytla jeho ruku a držela ji ve vzduchu. Začala slabě vrčet a upír na ni cenil své špičáky. Rychle mu ruku zkroutila za zády, vykřikl a meč mu vypadl z ruky. Ze všech sil ji skopl. To ji však rozzuřilo ještě víc. Z hrdla jí vyšel zvířecí ryk a skočila po něm. Teprve nyní se začala měnit. Nekřičela, jakoby na to už dávno čekala ... Upír využil chvilkové nepozornosti a znovu se chopil meče.

Zaútočil ze zadu a seknul pod kolena a Gabriela se skácela na zem. Zavyla. Upír si nad ní stoupl už se chystajíc, ji probodnout hrdlo. Chňapla po jeho noze a on se skácel na zem. Všude okolo se tvořili kaluže krve.

Párkrát po něm ještě sekla a pak se svalila na zem a začala se měnit zpátky. Tentokrát křičela bolestí. Upír se znovu sápal po meči, ale v tu chvíli přiběhl Huan, dosud schovaný v křoví z hrůzy z Gabrielina hněvu, a zardousil ho. Jakmile byla přeměna hotova, upadla Gabriela do bezvědomí a Huan tam zůstal sám se dvěma mrtvými těly….

Ve vlkodlačím sídle bylo rušno. Z každého klanu se k honu připojila skupinka nejlepších bojovníků. O půlnoci následující noci vše vypukne. Hon na Gabrielu může začít!!!

,, Můj pane Erkan se nevrátil z obchůzky. " ,, A co má být?" ,, To se ještě nikdy nestalo." ,, Vyčkejte ještě chvíli, třeba se objeví…" To by tak ještě scházelo, aby Erkan zmizel. Ti proklatí vlkodlaci se chystají další hon. Koho jen můžou honit. Kdo by je tak poškodil, že by určili tuto krutou smrt.
Že by další nepřítel …..