Vlčí pouto-6-1/2-hořké svítání
Ahojky, dávám vám sem první část kapitolky vlčího pouta, nneí moc dlouhá a celkem v ní o nic nejde, ale druhá část by měla být zajímavější:-) Je pro Lauru, Emču, PeŤu, Langustu, Kiqi, Alexeju, Nadine, Rizell, Triany, mikami-girl a terku-prue. Díky za komentáře! Jinak pod článkem je anketa prosím odpovězte.
Vlčí pouto-6- Hořké svítání
Ráno. Chladné a tísněné. Slunce se jen těžce dostává přes zeď šedivých mraků na obzor, aby ztichlou krajinu obdařilo pár paprsky a poté se znovu skrylo za mraky. Znovu a znovu s nimi bojuje a utíká před nimi. A oni jej znovu a znovu pronásledují a skrývají.
Gabriela a Daniel se po celonočním pochodu na chvilku zastavili u vody, aby si trochu odpočinuli. Byli unavení a vystrašení, hlavně Gabriela, netušila co bude dál a navíc ji někdo chtěl zabít. Teď když konečně našla trochu štěstí. Po chvilce se zvedli a šli rychle dál, strach je hnal dál, dál do hlubin lesa…
,, Grrr!!" vykřikl Rootan a po chvilce se ozvala strašlivá rána, to jak Rootan uhodil pěstí do stromu. Byl rozzuřený, že mu Gabriela stále utíkala. Po dlouhém pronásledování byl unavený, ale nedovolil si odpočinek. Hněv a touha po pomstě ho hnali dál…
Makhul se vyspal a znovu se vydal na cestu. Rootan už je za nimi, blesklo mu hlavou, když četl stopy, musím se pospíšit, pomyslil si a rozběhl se.
Gabriela s Danielem doběhli k mýtině a znaveně si sedli. Jejich tempo se zrychlilo, jelikož vycítili, že je Rootan za nimi. Neměli sílu utéct a brzy se musí rozhodnout co dál. " Musíme bojovat, nic jiného nám nezbývá!" řekl Daniel smutně, Gabriele se zaleskly v očích slzy. Nechce, nesmí ho ztratit. Daniel se k ní naklonil a políbil ji. Něco je však vyrušilo.
Rootan stál pár metrů od nich a zlověstně se usmíval.
" Měl jsem zabít jenom ji, ale když jí pomáháš, zabiju i tebe. Aspoň se víc pobavím." Uchytl se. " Kdo půjde první?"
"Ty!" vykřikl odhodlaně Daniel a připravil se k boji.
Gabriela ustoupila stranou, připravila se k boji a Huan jí následoval. Na mýtině zavládlo hrobové ticho. Rootan přejížděl očima sem a tam.
Čekal na nějaký signál, nebo něco po čem by se dali na útěk, ale oni nic. Stáli tam odevzdaně a skoro i smířeně, hleděli na sebe a v jejich pohledech byla touha a něha. Rootanovi se skoro zamlžili oči, byl dojat. Něco takového se mezi lykany často nevidí, málo jich opravdu miluje a když ano, tak pro lásku i umírají. Než však slzy stačili utvořit, Rootan zamrkal a zahnal je pryč spolu s myšlenkami, nepatřící k boji a jeho pomstě.
Makhul s celý zadýchaný zastavil a skryl se za velikým dubem, kousek od mýtiny. Měl vynikající výhled a čekal. Rootan se hotovil k boji a ti dva také. Již brzy se do sebe pustí a pak musím zasáhnout, nesmím to zkazit, budu mít jenom jednu šanci, abych zabránil krveprolití…..
Komentáře
Okomentovat