Vivienne

  Po šíleně dlouhém tichu mě něco přivedlo zpět. Nebudu slibovat, že se vrátím a budu aktivní, protože bych lhala. Život utíká zběsile dále. Práce, škola, škola a práce. Prostě život. Jinak to asi nejde říci. Možná jsem to prostě jen nečekala. Možná kdybych nestudovala při práci tak toho budu stíhat víc i z toho co mě jen tak zajímá a baví. Ale takto veškerý „volný“ čas padá na školu. A už vůbec nepíšu. Neputuji po jiných světech. Nečtu díla jiných… Tedy až na ty knižní, knihy zůstávají součástí mého život. Alespoň to mi zůstalo. To a má drahá zvířata. Monty, Attila a nově i Hanibal. Takže tak… Víc toho není. A vlastně ani nebylo v tom uplynulém roce. Takže tak. Jen hlásím, že žiju. A že se zde snad možná opět někdy objevím a snad to bude dříve než za půl roku… Tak ať je tento rok lepší než ten předchozí…

 Vyhrabala jsem historický článek a posílám ho ven. Aby tu alespoň nebylo tak mrtvo.

  Je tu duben. Jaro. Sníh střídá slunce a naopak. Teplo střídá mráz. Vítr si dělá, co chce. Občas hladí, občas ubližuje …

A protože má neschopnost dosáhla netušených rozměrů přináším shrnutí za tak dlouhé období. Něco se povedlo více, něco méně a něco se ani povést nemohlo, protože situace ve světě je taková, jaká je a jaká byla.  

 Přečtené knihy za rok 2021. Obrázky jsou klasicky od Ells

  Tento rok bude, co se týče knih trošku jiný. Má tradiční výzva u Ells není vyhlášena. Takže si ukradnu ikonky z jednoho z předchozích ročníků (viz budoucí článke). Cíle si dám 2, realistický cíl 100 knih a poté cíl optimistický 130 knih, abych překonala výsledek roku 2020, ač je to asi hodně moc odvážné. Uvidíme, třeba to bude letos velké zklamání.  

  Již tradiční shrnutí knižního roku. Bylo to divoké. Pomalý rozjezd, strhující tempo na jaře, mrtvé léto, oživení na podzim a skomírající zima. Ale výsledek je fascinující a jedná se o můj osobně rekord, 125 knih a celkem téměř 37 tisíc stran. 

  A čas se zase naplnil. A blíží se ten očekávaný konec starého a začátek nového. Letos očekávaného možná poněkud více než jindy. Ale pochybuji, že se stane zázrak a za pár hodin bude lépe. Nebude… Budeme se v tom plácat dál a dál. Letošní rok byl zvláštní. Situací ve světě, ale i v našem životě. I v mém životě. Bylo to divné a hektické. Snahy sžít se s novou prací. Snahy sžít se společně se studiem. Snahy žít… Ale ta se rozhodně spíše nedařila než dařila. Nic pořádně nešlo, nebylo. Práce je pořád chaos kde se bojím kýchnout. Škola je šílená, nemám splněný důležitý předmět. Konec se blíží. Je to opravdu těžké. A do toho všeho konec blogu. Pořád jsem se s tím koncem nesmířila. Pořád není zde živo, pořád není hotová úvodní úprava, pořád si se zdejším systémem moc nerozumím.   O ztrátě těch pár čtenářů, které jsem na původním blogu měla není třeba ani hovořit. Kdo ví kam se většina z nich poděla. Za ty roky byly již součástí mého života a teď...

Přemýšlím jak začít. Bylo tu velmi dlouhé ticho. Čas letěl jako šílený. Již předtím jsem měla problémy s aktivitou. Ale čas od času jsem to dokázala. Teď se ale chystám přerušit ticho tak dlouhé, že jsem ho snad nikdy nezažila. Cítím se semletá kolem života. Všechno se tak divoce míhá sem a tam a současná situace je prazvláštní. Sice jsem pořád doma, ale nic nestíhám. Pociťuji tíhu rozhodnutích která jsem učinila. Tíhu toho kým jsem, a má to značná omezení v tom praktickém dospělém životě. Už dávno mi není náct. Ale stejně si stále připadám jako ten malý snílek, který žil život ve hvězdách, protože skutečný svět mu pouze a jenom dával rány. A on se jich bál. Snílek jsem pořád. Jen už nemohu utíkat tak často jak bych si přála. Kolikrát na to není ani síla… Nucený přesun mého doupěte mi způsobil další rány. Netáhne mě to sem. Protože spousta těch, které jsem měla ráda, ač jsem je osobně neznala, zmizeli kdesi … Kdesi… Ani nevím kde, jak to místo nazvat, jak se k němu postavit… Jak je...

Drahý čtenáři, pokud jsem někdo zabloudil z vybuchlých vod bývalého moře jménem blog.cz. Je to divné! Cítím se nervózně jako když jsem psala poprvé na starý blog. Co si budeme povídat, měl své mouchy, ale na druhou stranu se ovládal vážně lehce. Zato zde si pořád připadám jako Alenka v říši divů. Nechala jsem to tu dlouho tak nějak „vyhnívat“. Ale teď snad jsem se konečně dokopala k tomu něco dělat. Pokouším se vytvořit „rubriky“ a vůbec celé to tu nějak uspořádat. Dost věcí vzhledem k mému netechnickému já vůbec nepůjde, část snad nějak dokážu obejít.. Bude to ještě zajímavé… Celá takhle cesta na kterou jsem se (sice z donucení) vydala. Doufám, že se tu setkám s některými, které jsem znala už dříve. Doufám, že všechna spojení nebyla přerušena… I když je to možná naivní…   Ale to jsem odbočila někam kam jsem vůbec nechtěla. Jen jsem se chtěl svěřit s tím jak je to tu divné.. A že tu probíhá cosi jako rekonstrukce… Nebo prostě jen ada...

Drahý světe internetu! Tak mě tady opět máš. Přiznávám se, že jsem se snažila zacílit všechno na tento den, i když se mi to zdaleka nepovedlo. Nic tu nefunguje, budou tu jen tyto řádky Přesně před 12ti lety si tehdy 13ti letá holka řekla, že přestane pasivně sledovat svět internetu a aktivně se přidá. A bude stejná jako ti kolem. Bude psát povídky, sdílet myšlenky, poznávat nové lidi a vůbec bude úspěšná. Vytvoří si malý kousek světa který bude jen její… A je to tu. Po 12ti letech ta malá holka vyhlíží blížící se čtvrtstoletí. Už dávno by neměla být tím dítětem co doufalo v zázrak. Není ovšem ani dospělá, ani dítě… Je pořád stejně divná, jako byla tehdy, vlastně možná podstatně víc…. Jak už je asi patrné, ta dívka jsem já. Před 12ti lety jsem si na narozeniny svého bratra založila slavnostně blog. Bylo to kouzelné. A teď po dlouhých letech se život této platformy završil. Ubíhají poslední zrnka písku v hodinách jeho života. A spolu s ním zemře i ten malý kousek in...

Abych zde nepsala pouze a jenom smutné a negativní věci musím se zde svěřit z jednou šťastnou událostí, které se udála ještě v minulém roce. Bylo nebylo... Poté co nás opustil věrný přítel Ben zbylo tu po něm prázdné místo, díra která mi přišla den ode dne větší. Prvotní rozhodnutí bylo, že již žádný pes. Že žádný nový tvoreček nemůže tu díru zaplnit, že by to vůči němu nebylo fér. A vzhledem k nejisté budoucnosti by stejně pořízení psa, a jeho další zaopatření u nás, bylo komplikované… Jenže jak to prázdno rostlo tak přicházely myšlenky na to, pořídit si parťáka nového. Prázdná ohrada a bouda vzbuzovali příval slz pokaždé co jsem na ně pohlédla… Tak tedy začalo pozvolné hledání. Má vysněná plemena nepřicházela v úvahu. Moc velká, moc drahá, nesehnatelná, pouze papírová a tak dále… Ukazovalo se, že štěně dle svého výběru nezískám. A tak jsem se tedy vrhla na prohlížení útulků s tím, že mi třeba někdo padne do oka. Ale tady to narazilo na odpor rodičů: moc starý, ošklivý, nevychovaný,…....

Možná že není vhodná doba přijít s tím právě teď. Ale zraje to ve mne už dlouho.. Některé věci/ události člověk v sobě dokáže zadupat. U některých se to nepodaří, člověk se dlouho drží, ale pak se ona pomyslná přehrada protrhne… To co by nejraději umlčel vyleze z jámy, kterou člověk vykopal a drápe se to všechno ven… Někdo to vysloví na hlas, vypláče se a pak se vydá dál vstříc dalšímu životu. Někteří, stejně jako já, kterým chybí ona jiná drahá lidská bytost, které by se mohly svěřit, vypíšou své trápení na papír a vyhodí ho do světa… Taky se jim uleví… Je na čase aby se ulevilo i mě… Tuším, že jednou jsem se zmínila o tom, že nás doma v uplynulém roce 3x navštívila smrt a že ji pořád cítím v zádech. Už je to pár měsíců, ale stále jsem se toho pocitu nezbavila. Obzvlášť nyní to cítím… Venku vládne jaro, slunce svítí a život všude kolem procitá a hlásí se o své místo na světě. Kde jsou ty doby, kdy jaro přišlo i do mé duše a já se radovala? Kde jsou ty časy, kdy jsem se cítila omlazená...

Další měsíc zmizel. Tentokrát to bude opravdu bída s nouzí. Jednak kvůli pracovnímu vytížení, druhotně kvůli řádícímu viru a omezením s ním spojeným. Spousta cílů se v současném stavu stává nerealizovatelnými. Stále ovšem zbývá dost těch se kterými pohnout lze. Teoreticky. Cíl 33 - číst čtu stále, vlastně jsem docela chytila vlnu. Jen se moc nejedná o ty správné knihy, které by mne posunuly v dalších cílech. 83+87 poslouchání hudby, promazávání playlistů, to docela jde. Obzvlášť se to pohnulo během mého týdne homeoffice. Škoda že toho nebylo víc. 92. pár nových receptů vyzkoušeno. Hlavně takové rychlovky ze zbytků. 96. vidět LOTR prodlouženou verzi - SPLNĚNO! Jupí! Zase z toho mám LOTR mánii. :D A to je pro březen všechno. Bylo to vskutku velmi krátké. Předpokládám, že duben se ponese v podobném duchu.

v čase zavřených knihoven… Co se děje v současném světě i v naší republice asi není třeba jakkoliv popisovat či komentovat. Víme to všichni. Všichni doufáme ve světlejší zítřky a že se svět snad brzy vrátí zpátky do svého původního stavu, nebo co nejblíže k němu. Já coby introvert nemám s omezeními až takový problém. Nejhorší je, že doma nejsem teď nikdy sama. Drazí rodičové nikam nemohou a tak tu tvrdneme všichni. To je velmi rozčilující. I když svým způsobem je to ironické. Masy lidí volají po společnosti a já si tu vzdychám nad nedostatkem samoty… Ale abych se dostala k hlavní pointě dnešního výkecu. Hlavní věcí která mě velmi zasáhla jsou zavřené knihovny. Pro knihomola je to něco šíleného. Uvázla jsem tedy doma (tedy doma... do práce pořád chodit musím... ). Jen se 3 knihami z knihovny. A nejhorší je, že jsem všechny ze žánru sci-fi. A věřte nevěřte to může být problém. Obzvlášť když jste zvyklý jako já střídat žánry. Připadám si v zajetí sci-fi. Ironické je, že právě sci-fi občas...

Opět tu máme shrnutí za dva měsíce, mnoho se toho neudálo především kvůli neočekávanému pracovnímu vytížení. Snad to další měsíce bude lepší. Cíl 4, byla jsem dvakrát na koncertě ovšem pokaždé se mi jakýmsi záhadným způsobem podařilo získat doprovod :D :D Cíl 17 - deník a zápisky toto období nepovažují rozhodně za veselé, protože je to tiché a mrtvé jako většina toho tady…. Cíl 24 - kontakt s holkama se nám zatím daří udržovat. Jsem ráda, i když už se zase cítím jaksi na okraji společnosti, držená tam pouze jaksi dopočtu… Cíl 35 - na omalovánky jsem absolutně nesáhla. Ovšem zajímavé je, že pastelky jsou téměř pryč… Cíl 38 - pořízeno asi 6 audioknih, propadla jsem nové vášni. :D Ale nebudu si je počítat, nebylo by to moc fér… Cíl 62 - nových interpretů je velké množství i díky tomu, že se pokouším projít pozůstatky bráchovo hudby co mi tu nechal Cíl 87 + 86 - vzhledem k pozdním příchodům moc neposlouchám, maximálně lehce o víkendu, takže nevím jestli metu překonám a jestli budu mít posl...

Čas utíká rychleji než bych si kdy přála. Přímo letí. Letí kupředu a já se nestíhám ani nadechnout. Nastalý denní režim mi vůbec, vůbec nevyhovuje. Každý den v práci minimálně 10 hodin. Prostě to neumím a nestíhám a jediné čím mohou své slabiny vyvážit je čas strávený navíc. Ne že by to přinášelo kýžený efekt. Nestíhám vůbec nic. Osobní život pro mě v současnosti neexistuje. Za tmy z domu za tmy zpátky domů. Popravdě je to unavující. Velmi unavující. Nestíhám vůbec nic. Pořád bych jen spala. A víkendy nikdy nebyly kratší než teď. Je to šílené!! Ale už to asi k životu patří. Volím teď nenáročně způsoby relaxace. Spím, čučím do zdi, maximálně mrknu na videa a občas se začíst a vydat se do jiných světů. Ale je to slabota. Popravdě jsem se zděsila, když jsem zjistila, že únor je fuč. Že je fuč a já sem nic nakonec nenapsala. Pořád jsem na to myslela, ale k činnosti jsem se nedokopala. A najednou, najednou je po všem. Tedy přesněji po únoru. Po tolika týdnech… Týdnech ničeho… Nedokážu to tu...

Vzhledem k malé úspěšnosti těchto měsíců jsem se rozhodla je spojit do jednoho článku, neboť i takto to bude velice krátký článek. Jednak je to už dávno a já si nevedu přesnou evidenci a jednak to nebyly nejlepší měsíce uplynulého roku. Listopad Cíl 24 - několik setkání, a to dokonce i s lidmi, u kterých bych to nečekala. Ale uvidíme, jak dlouho to vydrží. Cíl 43 - dárek pro bráchu k svátku vymyšlen a zařízen včas! Cíl 78. proběhla masivní odinstalace her z počítače Cíl 83 - Jde to. Vzhledem k tomu, že neustále probírám od brášky nakradenou hudbu, tak nemám potřebu mít tam playlist déle než jeden poslech. Cíl 36 - SPLNĚNO - i když to není dárek, jaký jsem úplně čekala/doufala Prosinec 21. noví lidé…. Počítající se kolegové v práci? Doufám, že ano. :D Cíl 22. další setkání s M. Snad to vydrží. Cíl 74 - k Vánocům jsem dostala 4 nové olejíčky, voní nádherně. Cíl 88 - Dohrávání se nekoná. Naopak spíše pár her přibylo. A zjistila jsem, že jednu hru jsem si koupila a ona mi nejde spustit :D ...

Člověk se nestačí divit tomu, jak moc ten čas chvátá kupředu. Obzvlášť když musí 8 denně strávit v práci. I když, kdyby to bylo jen 8 hodin. Leden je náročný měsíc, v práci jdeme ze závěrky do závěrky a kdybych mohla být v práci jen 8 hodin, tak by to bylo super. Ale neděje se to. Vlastně ani nevím, jestli jsem Vám zde o nové práci vůbec psala. Konec roku, kdy se mi to přihodilo, byl pro mne velmi hektický. Rozhodně mám v plánu to napravit. A vůbec mám tolik věcí, které jsem zde nestihla (neměla čas) napsat, a mám potřebu se o ně podělit. Protože čas bohužel všechny rány úplně nezhojil. Ale nějak pořád není čas a není dost často ani síla. Vlastně nestíhám defacto nic. I nyní když píšu tyto řádky tak bych se měla věnovat něčemu úplně jinému. Ale řekla jsem si, že už by to fakt chtělo něco napsat. Chybí mi to. Zásoby, které jsem si sepsala během svátků a které se bez výjimky zaměřovaly na knihy jsou fuč. Je třeba se opět aktivně zapojovat. Restů je mnoho. Tak snad se mi podaří je nějak a...

Kromě již zmiňované výzvy od Ells jsem se letos rozhodla trochu své čtení zacílit. Není to poprvé, ale tentokrát jsem se rozhodla to sepsat do článku, abych si to mohla "odškrtávat". Prvním bodě je zmíněna výzva od Databáze knih. Stejně jako předešlé roky se jedná o 20 témat na které je třeba naroubovat příslušné knihy. Každým rokem je to větší a větší oříšek. 1. Kniha, jejíž autor letos oslaví (oslavil) kulatiny 2. Kniha, která má v názvu den v týdnu 3. Kniha, jejíž hlavní postava má vaše vysněné povolání 4. Kniha, která má na obálce květinu 5. Kniha, jejíž hlavní hrdina trpí psychickou poruchou 6. Kniha, která vás zaujala svým názvem. 7. Kniha o holokaustu 8. Kniha s názvem vystihujícím vaši osobnost nebo náladu 9. Kniha, jejíž první věta začíná zájmenem 10. Kniha autora, od kterého jste ještě nic nečetli 11. Kniha autora, který získal cenu E. A. Poea 12. Kniha, která je na Databázi knih v době čtení méně než 20x v Přečtených 13. Kniha od dánského autora 14. Kniha básní 15....