Vivienne

Ahojky, přeji vám příjemné prožití posledních chvil v tomto roce a v tom příštím všechno nej... Omlouvám se, ale nestihla sem dopsat tu kapitolku tak se tu objeví až v roce 2009, jako omluvu sem házím pokračování jednorázovky sen. Doufám že se bude líbit a chci ji věnovat všem co okomentovali tu první část. Díky! Slyším kroky, něčí ruce mne popadnou a nesou pryč, kmitající se světla svíček jen lehce osvětlují sál do kterého mne dovlekli. Mnoho upírů je zde přítomno. Co po mě chtějí??? Začnou mluvit, ale já jejich slova nevnímám, ztratila sem se. ,, Chceme znát pravdu! Nic jiného. Mluv! A možná budeš žít." Zaslechla sem hlas jednoho z upírů. Pohlédla sem na něj, zamžourala a náhle upadla do temnoty. Pomalu otírám oči a zjišťuji, že jsem ve své cele. Zvedám se z postele, kam mne museli položit a s novou energií se pouštím do psaní. Až bitva skončí, do jiných nechci se dát- Pušku chci položit s perem, pod strom si lehnout stinný ..... Jak asi voní? Pevně držím své zbraně - a přece p

Ahojky, nesu pár novinek. Mam vymyšlenou a rozepsanou další kapitolovku Jmenuje se Tajemství vlkodaků, o čem bude se nechte překvapit! Dále bych vás chtěla poprosit, aby ste psali komenty ať vim jak sem na tom. A ještě obrázek pro radost.

Tak sem házim všechny obrázky k pravdě.

Tak a je tu další jednorázovka, je trochu delší tak je na dva díly. To co je kurzívou je báseň Exil od Hany Gerzanicové z knihy Otisky v mlze, povídka jí byla inspirována. Věnovat bych jí chtěla eichenwald, monískovi, alexeje, marille, Antionettě a všem co to čtou. Prastarý hrad. Kdo by řekl, že zde budou mít upíři své sídlo?? Já tedy ne, ale teď už to vím. Jdu temnou chodbou, na zdích jsou prastaré obrazy znázorňující majitele hradu. Jdeme okolo mnoha dveří, jedny jsou otevřené, zvědavě do nich nakouknu a co nevidím?? Upíři si potrpí na přepych, nemám čas dál se tím zaobírat, jdeme dál. Pomalu vyšlapujeme točité schodiště. Krok za krokem jdeme výš a výš. Znenadání odbočíme do práva a já jsem v hozena do malé místnosti. Než se stihnu rozkoukat těžké dřevěné dveře se zavřou a já slyším jak zaklapne zámek. Jsem ve vězení, to se mi zase jednou něco povedlo! Smutně se usměju a rozhlížím se kolem sebe. Vidím postel, stůl a stoličku. Sednu si a přemýšlím, co dál. V šuplíku najdu pero a nějak

Tak sem se rozhodla sem dát něco o knihách Susan Cooperové z cyklu Probuzení tmy. První kniha nese název Probuzení tmy, má 246stran a 3části. První část nese název Odhalení, zde se hlavní hrdina dozvídá o svých schopnostech. V další části nesoucí jméno Poznání pozná své nepřátele, poslední části splní zkoušky a je právoplatný dávný, strážce znamení. Druhá kniha se jmenuje Morana a vypráví o tom jak se Will musí postavit tmě podruhé. Zde se pomocí těch kdo našli grál postaví moc temna. Třetí kniha je o tom, jak Will musí najit zlatou harfu a vzbudit spící bez nichž světlo nemá šanci uspět. Tak a tím je velice stručně shrnuta série probuzená tmy, pokud někoho z vás zaujala doporučuji si ji přečíst.

Tak a mám tu pro vás opožděný vánoční dárek, jednorázovku, která volně navazuje na konec. Doufám, že se vám bude líbit a přeji vám příjemné prožití svátků. Bolest. Je všude a nekončí. Temnota. Nic ji neporuší. Slábnu a pak znovu sílím. Umírám a poté znovu ožívám. Měním se. Obrazy minulosti se mi míhají. Nevzpomínám si. Pomalu začínám dýchat. Já neumírám, ale procitám. Viděla jsem ji. Smrt. Viděla jsem jeho, upíra. Zničil mne. Změnil.... Cítím jak se znovu rozproudila krev. Srdce se rozbušilo a já začínám cítit. Je tu zima. Konečky prstů se dotkli něčeho hrubého. Nic neslyším. Je tu ticho, jen já ho svými nádechy ruším. Pomalu pokrčím nohy. Mohu se hýbat. Otevírám víčka. Poslední sluneční paprsky mě pálí víc než kdy jindy. Jakmile se dotknou mé kůže projede mnou ostrá bolest, rychle vyskočím a skryji se ve stínu. Sem zmatená. Kde to jsem? Rozhlédnu se a co nevidím. Louže, pomalu k ní dojdu a pohlédnu do ní. Ten pohled mě vyděsí. To nemůžu být já. Má pleť má barvu bílého papíru, mé kdysi

Tak a konečně tu jsou Vánoce. Já uš se moc těšim. A co vy?? Tak a ted sem házim něco jako plán co chci stihnout do konce roku. 1) Dát sem to pokračování konce 2) Přidat sem něco o hudbě a knihách A nakonec to nejlepší že?? 3) Konečně sem hodit první kapitolky novejch povídek Tak doufam, že to do konce roku stihnu a splním tím všechny dané sliby. Nevím jestli se tu ještě objevím a tak vám všem přeji krásné Vánoce, bohatého Ježíška a šťastný nový rok.

A je tu další spřátelko, tentokrát s wat-cookie

Nebojte se nekončím, jak by mohl název napovídat.Jen vám sem házím nějakou jednorázovku, tak pro zpestření. Podle mě je hrozná, ale nechám to na vás tak prosím pište komenty. Pokud se bude líbit tak sem k ní můžu hodit pokračování. Věnuji ji Alexeje, Katuš, Lauře a všem ostatním co to čtou Bolest. Ne těle i na duši. Je všudy přítomná. Krev. Vytéká z ran. Oslabuje mne. Strach. Ano, bojím se. Sama sebe, další bolesti a jeho... Vzpomínky stále plápolají, jako oheň. Nemůžu se jich dotknout. Jsou daleko. Oči se zavírají. Sluch vynechává. Cit odešel. A už ani pachuť krve v ústech není cítit. Konec. Konečně. Budu mít pokoj a klid. Bolest ustoupila docela. Všude je mrtvolné ticho. Čekám na ni. Na smrt až se objeví ve svém rouchu, tak majestátná a odvede se mě pryč. Kroky. Ne, to ne. Vrátil se. Kdo? On. Ten co mi sebral život. Co ještě chce? Tebe! Mě? Co je to za pitomost? Nemám čas o tom přemýšlet. Vychází měsíc. Čeká. Doufám. Rozhodl se. Jde blíž. Už ji vidím. Je blízko. On také. Naklání se k

Tak a je tu konec, ti kterým se povídka nelíbila si můžou konečně odechnout. Já osobně se cítim všelijak, končí moje první kapitolovka. Nějak mi tu bude chybět . Jinak věnovat bych jí chtěla Lauře, které se už nemohla dočkat, Alexeje, monískovi, Kiqi a marille, které jsou s tou povídkou od začátku. Děkuji vám za podporu a za to že jste to četli. Pravda je hořká- Konec!! Stála uprostřed temnoty. Sama? Ne. Ještě někdo. Kdo? Noc. Dívka s černými vlasy sahajícími až na zem, třpytící se kamínky měla zapletené do vlasů a symbol měsíce na krku. Vystřídala ji jiná........ A teď tu naproti sobě stojí sestry. Jedna pro druhou zkázou i spásou. Dělilo je takových 30 metrů. Obě začali vzpomínat . Amanda ma ztracenou paměť, minulost a nato jak ztratila nejlepší přátele, jak na jejích rukou dvakrát ulpěla krev její lásky. Na to jak pochopila a na vše ostatní...... Jak vzpomínala na tváři se jí začali objevovat slzy. Nejdříve pomalu a pak rychle. Noc se stále usmívala, její vzpomínky byly ve skrze šťa

Tak konečně jsem dopsala tu povídku pro mys. Myslím si že je nic moc a hlavně nevím jestli je to romantika. Krev. Její krev. Jak jen ji teď nenávidí. Proč ona? Proč ne ony? Ptala se sama sebe. Ale odpověď nenacházela, její mysl stále ovládal vztek. Jak si myslela že teď bude volná. Jak byla naivní. Jak jen jí napadlo, že by mohla roztáhnout křídla a užít si svobody. Dokončila školu. To a no, ale nic se pro ni nezmění. Je Blacková. A její krev je čistá. Brzy začnou plesa a ona bude mít tu ,, možnost " si vybrat muže. Možnost. Musela se nad tím zasmát. Stejně si bude muset vzít toho koho jí rodiče vyberou. Vánoční ples. Všude je plno lidí, všichni to jsou čistokrevní čarodějové. Ideální společnost pro ni. Pomalu se svou setrou vchází do vnitř. Má na sobě světle modré šaty, jež ladí k jejím očím a z blond vlasů má vytvořený drdol. Vypadá úžasně. V první chvíli se na ni dívá snad celé mužské osazenstvo, ale postupně pohledy opadávají. Až na jeden, pálí jí, cítí se nejistá a stále nemů

A je tu další spřátelko tentokrát s Alexejou, na jejím blogu najdete hp ff povídky, doporučuji si je přečíst. alexeja A tady je diplomek, nevim jestli máš Lupina ráda, no snad se bude líbit.

Tak je tu konečně přeposlední kapitola pravdy. Chci jí věnovat hlavně Alexeje, která se na ní těší asi ze všeho nejvíc, poté Lauře za pěkné komenty a všem ostatním, kteří mají sílu to číst. Obrazy z minulosti se pomalu rozplývají. Šli dál v tichosti. Zná svůj úděl, ale ona ne. Nebo ho zná, ale nepříznává si ho. Její síla roste, čím víc zná svoji minulost a blíž sme místu, kterém ji jednou zničilo. Už jen pár metrů a vzpomínky oživnou. Řeka. Hučící proud a nešťastné vytí. V řece je vlk, malé mládě musímeho zachránit! A tak se i stalo, Jeho šedá strst a růžový jazýček, jak se tetelil. Šustění, jeho bratři dou. Někam nás vedou. Cesta byla krátká a pohodová. Stáli sme uprostřed mýtiny a zírali na kámen uprostřed. Pustila sem vlka a šla k němu. Táhlo mě to jako magnet. Dotkla sem se. Projela mnou dosud nepoznaná síla a z úst se dral výkřik. Mé oči si pomalu přivykli světlu a spatřila výjevy na kameni. Byl to konec, ale i začátek a uprostřed všeho sem byla já. Slyzy se mi drali z očí, všude

Tak a je tu další jednorázovka, chci ji věnovat svému bratrovi ondrovi, tagentovi a všem lidičkám z Asgardu, dále všem co chodí na tento blog. Děkuji vám. Cesta vesnicí po šedé asfaltové silnici. Jdeme jako už kolikrát. Nic není neobvyklé. Má to být den jako každý jiný. To byl, ale omyl..... Rozhlížíme se. Nikde nic. Přecházíme. Najednou uslyšíme auto. Jede strašně rychle. Jeho rudá barva zasvítí a mi musíme přivřít oči. Žlutá světla. Je strašně blízko a nebrzdí. Obrovský náraz. Já letím. Padám. Bolest se rychle rozléhá po mém těle. Cítím jak ze mne vytéká krev. Slyším tvůj vzlyk. Ležíš vedle mě a okolo tebe se tvoří kaluž rudé krve. Jako u mne. S námahou šoupnu svou ruku blíže k tobě. Reaguješ. Sevřeme své zakrvácené dlaně. Nevím jak ty, ale já cítím chlad. Všude okolo mne. Pomalu ze mne odchází život. Uslyším vrznutí dveří. S námahou ze svého vyprahlého hrdla vydám výkřik. Pomoc je na cestě. Tvůj stisk se uvolnil. Po mé tváři stéká slza. Vidím jak oddechuješ. Jsi na pokraji sil, tak

Tady jsou diplomky za bleskovku, dávám ho i torenovi i kdys neodpověděl na 2 otázku. Napište jak se líbí. Akorát ten pro torena se mi nevesel na stránku a tak není vidět, nevím jak to udělat aby byl. Kdy bys ho chtěl vidět cely tak nápis.

Sem si zase jenou hrála a tak to dopadlo. Předchozí obrázek jsem vyměnila za tento(objevili se stížnosti na sukni), ale možná že se zde ještě někdy objeví. V tomto týdnu bych sem měla ještě dát Povídku pro Mys a pak konečně Pravdu, taky bych sem hodila úvodní kapitolku k Nečekanýmu odhalení a možní i vlčímu poutu. Taky sem házim anketu tak pls hlásněte.

Tak a je tu to pro kiriki, ale je to HRŮŮŮŮŮZAAAA!!!!!!!! Nic horšího jsem nikdy nenapsala. Zkoušela sem to přepsat, ale nějak to nešlo. Nějak mi to nešlo, tohle téma mi nějak nesedlo. Tímto se vám chci všem moc omluvit. Je to fakt hrůza. Ani se to nedá nazvat povídkou. Navíc ani nevím jestli to je shlash, pokoušela sem se to psát poprvé v životě. Ach jo. Harry: Je čas zapomenout. Čas odejít. Vzpomínky jsou stále živé a bolest neumírá. Draco: Je mi mizerně. Měl bych se cítit šťastný. Přišel o všechno co měl. Ne. Ale já nejsem šťastný. Jak to?? Proč? Je to můj úhlavní nepřítel. Nebo ne??? Nenávidím ho!! Nebo je to omyl??? Hřbitov. Ztratil vše co měl a přece něco získal. Ale co??? Hrob na kterém sedí je jeho rodičů, ten vedle je jeho přátel a Ginny. Nikdy mezi nimi nic vážného nevzniklo. Nebyl čas. Rok poté. Čas hrůzy a teroru trvá. Blíží se Vánoce. Harry jde rozsvícenými ulicemi města jehož jméno zapomněl. Kroky. Někdo jde za ním. U obrovského stromku který zdobil náměstí se zastavil a

A je tu zimní bleskovka, je tu jenom proto že sem nemocná a nudim se. Napište odpovědi a popřípadě co byste na diplomku chtěli a já ho prvním třem nebo čtyřem udělám a poté zvřejním na svém blogu. Tak a k bleskaj dě je úplně jednoduchá. 1) Kdy začíná kalendářní zima?? 2)Na jakej den v tejdnu padne letos svátek Štěpána?? A teď něco ze znalosti tohoto blogu 3) První jednorázovka má tématiku.... 4)Do tohoto dne poslední jednorázovka se jmenuje? A ještě zrakový klam 5) podívejte se na tento obrázek co vidíte???

Tak a je tu prosinec, Vánoce se nezadržitelně blíží. A já sem házim první prosincoví článek. Patří Within temptation jako mé oblíbené skupině. Info: žánr: Gothic Rock/Gothic metal/Symphoni metal (uvádí se to různě a je to i věc názoru) rok založení: 1996 země původu: Nizozemí nejznámější písničky: What have you done, Angels, Mother Earth, Frozen, The Howling,.. Mother Earth- jedna ze starších písní Angels - Mě osobně se tento klip velice líbí Within Temptation - The Howling jedna verze a tady je ta druhá