Lucius a Narcisa pro Mys

Tak konečně jsem dopsala tu povídku pro mys. Myslím si že je nic moc a hlavně nevím jestli je to romantika.

Krev. Její krev. Jak jen ji teď nenávidí. Proč ona? Proč ne ony? Ptala se sama sebe. Ale odpověď nenacházela, její mysl stále ovládal vztek. Jak si myslela že teď bude volná. Jak byla naivní. Jak jen jí napadlo, že by mohla roztáhnout křídla a užít si svobody. Dokončila školu. To a no, ale nic se pro ni nezmění. Je Blacková. A její krev je čistá. Brzy začnou plesa a ona bude mít tu ,, možnost " si vybrat muže. Možnost. Musela se nad tím zasmát. Stejně si bude muset vzít toho koho jí rodiče vyberou.

---

Vánoční ples. Všude je plno lidí, všichni to jsou čistokrevní čarodějové. Ideální společnost pro ni. Pomalu se svou setrou vchází do vnitř. Má na sobě světle modré šaty, jež ladí k jejím očím a z blond vlasů má vytvořený drdol. Vypadá úžasně. V první chvíli se na ni dívá snad celé mužské osazenstvo, ale postupně pohledy opadávají. Až na jeden, pálí jí, cítí se nejistá a stále nemůže přijít kdo ji tak sleduje. I Bella spatří její nejistotu. Ona sama to má za sebou již je zasnoubená. Tichými slovy se jí snaží uklidnit, trochu to zabírá, ale stále se na ni upírají něčí oči. Už to nevydrží a otáčí se a tu náhle ani neví jak hledí do šedivých očí a nemůže se od nich odtrhnout. Bella jí poklepe na rameno. Je čas odejít. Cisa se rychle pakuje a odchází. Ale ani to jí nezachrání. Stále musí myslet na ty oči. Zavře oči a touží uniknout, ale nejde to. Teprve teď si uvědomí že ani neví komu patřili. Nejspíš se už nikdy neuvidí, tak a je po problému. To si ale jenom myslí.

Další ples, tentokrát i s rodiči, stejné šaty, stejná místnost i stejné oči. Jen co přišla hned ji začali propalovat jako před tím. Cisu to zase rozhodilo. Po počáteční nutné přítomnosti u rodičů se nyní konečně může někam schovat. Daleko od těch hlupáků, od těch kdo jí do všeho nutí a od těch očí. Dnes mu pohlédla do očí. Znovu si to musela v mysli přehrát.

Pocit, že ji někdo zase propaluje, již to nevydržela, otočila se a pomalu přejížděla všechny přítomné až v temném rohu našla to co hledala, Pár šedivých očí které se od ní nemohou odpoutat, ale to byl Lucius Malfoy! Ne to nemůže být pravda, někdo takový... Otevřela oči, stále tomu nemohla uvěřit. Že o ni jen nezavadil pohled a nešel dál. Musela se zasmát, bylo to absurdní.

A tak se to opakovalo až jednou. ,, Smím prosit?? " zeptal se, Cisa měla sto chutí odmítnout ale její matka jí to zatrhla. A tak spolu tančili Lucius jí něco šeptal, sem tam se Cisa začervenala něco takového by jí nikdy nenapadlo.

Ne. Nemůže to být pravda. Často za ní chodil,ale Cisa byla stále skeptická. Bála se otevřít své srdce, ale její zadní vrátka se pomalu zavírala. Strašně se bála zklamání. Zklamání, které by jí srazilo na kolena. Nevěřila,že má nějaké city.

Bylo deštivé ráno a Cisu najednou chytla touha jít ven, i v dešti a užít si ten pocit. Rychle vyběhla ven směrem k lesíku z jejich sídla to byl jen kousek a cítila se najednou tak šťastná, že si ani nevšimla že jde někdo za ní. Ten někdo nebyl nikdo jiný než Lucius. Když si ho Cisa všimla bylo pozdě na útěk.

,, Proč se mi vyhýbáš?" ,, Proč mě sleduješ?" ,, Představ si, že tě miluju" ,, to jsou jen keci, nevěřím ti" rozkřikla se Narcisa a slzy jí začali stékat po tváři a pomalu se smíchávali s deštěm.

,, Prosím věř mi " Luciusův hlas zněj tiše a bojácně, měl strach a v jeho očích se blyštila lítost s nadějí. Stále doufal. Cisa se narovnala a sklonila hlavu, skoro se ho dotýkala. Hlavou jí rychle létali myšlenky a v srdci se střídali city který vyhraje?? Lucius jí lehce zvedl a podíval se do očí poté jí políbil. ,, Když mě nechceš a nemiluješ já půjdu sbohem..." V tu chvíli se Cisa rozhodla.

,, Ne, počkej" vykřikla s nadějí v hlase. Doufala. Lucius se zastavil a otočil se , v tu chvíli se Cisa rozběhla a když byla u něj znovu pohlédla do jeho očí. ,, Miluji tě" ,, Což.." Nestihnul říct Lucius, protože se Cisa naklonila a políbila ho. Jeden pohled do očí a oba pochopili, že udělali správně.