Draco-Harry pro Kiriki

Tak a je tu to pro kiriki, ale je to HRŮŮŮŮŮZAAAA!!!!!!!! Nic horšího jsem nikdy nenapsala. Zkoušela sem to přepsat, ale nějak to nešlo. Nějak mi to nešlo, tohle téma mi nějak nesedlo. Tímto se vám chci všem moc omluvit. Je to fakt hrůza. Ani se to nedá nazvat povídkou. Navíc ani nevím jestli to je shlash, pokoušela sem se to psát poprvé v životě. Ach jo.

---

Harry:

Je čas zapomenout.

Čas odejít.

Vzpomínky jsou stále živé a bolest neumírá.

Draco:

Je mi mizerně. Měl bych se cítit šťastný. Přišel o všechno co měl. Ne. Ale já nejsem šťastný. Jak to?? Proč? Je to můj úhlavní nepřítel. Nebo ne??? Nenávidím ho!! Nebo je to omyl???

Hřbitov. Ztratil vše co měl a přece něco získal. Ale co??? Hrob na kterém sedí je jeho rodičů, ten vedle je jeho přátel a Ginny. Nikdy mezi nimi nic vážného nevzniklo. Nebyl čas.

Rok poté.

Čas hrůzy a teroru trvá. Blíží se Vánoce.

Harry jde rozsvícenými ulicemi města jehož jméno zapomněl.

Kroky.

Někdo jde za ním.

U obrovského stromku který zdobil náměstí se zastavil a ohlédl se.

Ten pohled ho překvapil.

Byl to Draco.

Šel a po tvářích se mu kouleli slzy. Jeden pohled a vše je vysvětleno. Jen jedno objetí. Jejich city jim jsou přítěží. Den co den se tam scházeli. Vše se zdálo lehčí. V temnotě vysvitly hvězdy. Až jednoho dne je někdo překvapil.

Smrtijed.

Tvář měl zakrytou kápí a v hlase měl slyšet nenávist. Pár mávnutí hůlkou Pár rozhořčených slov. A je konec. Konec všech citů, které stačili vzniknout.

Ztratili vše a nic. I ve smrti můžeme být vítězi.

Stačí jen chtít......