Konec
Nebojte se nekončím, jak by mohl název napovídat.Jen vám sem házím nějakou jednorázovku, tak pro zpestření. Podle mě je hrozná, ale nechám to na vás tak prosím pište komenty. Pokud se bude líbit tak sem k ní můžu hodit pokračování. Věnuji ji Alexeje, Katuš, Lauře a všem ostatním co to čtou
Bolest.
Ne těle i na duši.
Je všudy přítomná.
Krev.
Vytéká z ran.
Oslabuje mne.
Strach.
Ano, bojím se.
Sama sebe, další bolesti a jeho...
Vzpomínky stále plápolají, jako oheň.
Nemůžu se jich dotknout.
Jsou daleko.
Oči se zavírají.
Sluch vynechává.
Cit odešel.
A už ani pachuť krve v ústech není cítit.
Konec.
Konečně.
Budu mít pokoj a klid.
Bolest ustoupila docela.
Všude je mrtvolné ticho.
Čekám na ni.
Na smrt až se objeví ve svém rouchu, tak majestátná a odvede se mě pryč.
Kroky.
Ne, to ne.
Vrátil se.
Kdo?
On.
Ten co mi sebral život.
Co ještě chce?
Tebe!
Mě?
Co je to za pitomost?
Nemám čas o tom přemýšlet.
Vychází měsíc.
Čeká.
Doufám.
Rozhodl se.
Jde blíž.
Už ji vidím.
Je blízko.
On také.
Naklání se k mým rtům.
Poslední polibek s příchutí smrti.
Už jen chvíli.
Jen pár kroků.
Jen pár nádechů.
Poslední bytí srdce.
Přesouvá své rty na můj krk.
Ne!
Ať to není co si myslím.
Otevírá ústa.
Ne!
Už je tak blízko.
Ona i on.
Rychle.
Ať si pospíší.
Čas se náhle zastavil.
Kráčela ke mě.
On se zakousl a sál moji krev.
Prosím.
Cítím jak slábnu.
Už ke mě vztahuje své ruce.
Ona i on.
Sem mátožná.
Zrak se rozostřuje.
Vidím jak se řízl.
Dotkla se mé tváře.
Cítím její dech na tváři.
Její dech je tak ledový.
Jeho ruka.
Její blížící se tvář.
Krev v mých ústech.
Poslední polibek od ní.
A pak bude konec.
Nesmím polknout.
Vidím její tvář.
Je tak blízko.
I já sem došla na konec cesty.
Hořká chuť krve v mých ústech.
Polkla sem.
Jeho krev mě pálí v útrobách.
Hořím.
Ještě než zavřu oči vidím jak odchází.
Kdo?
Smrt.
Proměnil mě.
Budu žít dál.
Ztrácím o sobě přehled a u padám do sladkého spánku.
Ale až se probudím nic nebude jako dřív.
Nikdy nic už nebude stejné.
Komentáře
Okomentovat