Vivienne

Opožděně, ale přece. Další díl povídky. Věnuji ho Kerm, která tuto povídku snad jako jediná čte. Zadíval se na ostatní. Fabio uhýbal očima, nenáviděl válku, boje a hádky o moc. Jaron věděl, že Bílí mu nepomohou. Neměl jim to za zlé. Většina jich zemřela při pokusu o osídlení planetky SP-13 držící se v blízkosti Sekei. Ještě se z té rány nevzpamatovali. Pak se jeho pohled střetl se Dagovým. Jaron v něm viděl očekávání, naději a netrpělivost. V duchu se usmál. Dag byl mladíček, ale plný nadšení a nenávisti ke Žlutým a Zeleným. Nakonec si prohlédl Trilla s Rominem. Jako vždy vypadali sebejistě a to ho rozčilovalo. Cítil k nim odpor a kdesi v hlouby jeho duše se ozývala živočišná touha po jejich krvi. Uklidnil se. Byl vůdcem Červených už dost dlouho na to, aby dokázal ovládat své emoce. "Myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že potřebujeme odpočinek. Pro dnešek navrhuji jednání ukončit a pokračovat můžeme zítra."řekl a zvedl se. "Ale zbývá už jen to."namítl Trill př

Tak mě napadlo, že bych se mohla připojit k projektu, jež vytvořila Temnářka. Jak již název článku napovídá je jím Literární deníček (více informací zde ). Je nepravděpodobně, že budu přispívat pravidelně, ale třeba se stane zázrak :-) 20.8 Pracuji na: Prokletí věží (jedná se o pracovní název) Rozsah: 3491 znaků (včetně mezer) 21.8 Pracuji na: Prokletí věží (jedná se o pracovní název) Rozsah: 1017 znaků (včetně mezer) Poznámka: mé asi 3 roky zápisy na papíry tímto končí, co bude dál netuším 22.8. Pracuji na: povídka do projektu Imaginarius - Vyhnání z ráje Rozsah: 2361 znaků (včetně mezer) 23.8. Pracuji na: pár veršů +Prokletí věží (jedná se o pracovní název) Rozsah : cca 500 znaků (včetně mezer) 24.8 Pracuji na: povídka do soutěže Numero un + pokus o básničku Rozsah: A4 popsaná mým škrabopisem + 378 znaků (včetně mezer) 25.8 Pracuji na: povídka do soutěže Numero un + pokus o básničku Rozsah: 3/4 A4 popsaná mým škrabopisem, vím, že je to na pytel, ale nemám náladu se s našima hádat

Pokus o minirecenzi. V květnu letošního roku vyšlo už třetí CD - Skládačka. Jak už to u kapely bývá, hudba je veselá a texty lehce zapamatovatelné. Objevuje se i velké množství hudebních nástrojů, které se umně proplétají v jednu melodii. Hraní se slovy a humor střídají pomalejší tóny a vážnější ráz (např. Poločas). Jindy zas pomalou sloku střídá rychlý a energický refrén. A podobně je to i s melodií, z počátku pomalá, jako potůček, který líně protéká krajem a kochá se výhledem, střídá silná, divoká dravá řeka, které ukazuje svoji sílu. Z hudby je cítit radost a optimismus, který se mi na kapele velmi líbí. Hlas zpěvačky je příjemný a do této hudby mi pasuje. Velké plus jsou pro mě české texty. Myslím si, že kapela má potenciál a uvidíme s čím příjde příště :-)

Další povídka do projektu Imaginarius , tentokrát je to 41. iluze. Slunce pomalu vykouklo z mraků a jeho paprsky se dotkly vysokého bílého stromu, který byl zároveň stavbou. Bílý dub, jeho koruna, se tyčila do výšky, až se téměř dotýkala nebes. Věž se nacházela na ostrově uprostřed jezera obklopeného horami. Krom bílých mraků brázdili tyrkysové nebe i bílí draci, obyvatelé věže. A nebyli jediní, kdo ji obýval. Byl to ráj všech magických tvorů od draků, přes kentaury až po dryády. Lidé tam nebyli, nevěděli, že takové místo existuje a tak jej ani nehledali. A to bylo dobře, protože v ráji byl klid a mír a lidé sebou nosili chaos. Vše mělo svůj řád a pravidla, kterých se tvorové drželi a která jim byla svatá. I zde se občas stávalo, že někdo pravidla porušil a zaplatil za to krutou daň. * Tyriel běžela do schodů, všude se rozléhal klapot jejích kopyt. Byl to její úděl, že se zde ve věži nedokázala pohybovat tiše. V lese, nebo na polní cestě, to bylo něco jiného. To byl její svět a tam tak

Pokračování povídky Letěla. Vítr jí svištěl kolem uší a zem se měnila. Diara se smála, šílené skřeky se rozléhaly krajem. Byla volná a tak blízko své pomsty. Zastavila se. Nehodlala vše zkazit svojí ukvapeností. Čekala dlouho a tak ji chvilka navíc nezabije. Věděla, že rozkol, který mezi nimi nastal, může být krátkodobý, nebo naopak trvalý. Musela zjistit, co se děje a podle toho se zařídit. Nemohla chybovat, protože kdyby se opět spojili nedokázala by ja zničit. Pomalu se vydala k prvnímu z nich. ** "Jak-jak??" zakoktal jeden z pánů Pekla. Diara se pouze smála a nepřestala, když mu podřízla hrdlo. Nečekala, že podlehne tak rychle, ale nyní už věděla vše a nic jí nebránilo v pomstě. Pomalu se vydala k dalšímu. Uběhlo několik měsíců a její spanila jízda pomsty se pomalu blížila ke konci. Zbyl jen jeden. Peklo zachvátil chaos, ale jí to bylo jedno a Nejvyšší nereagoval. Nebránilo jí tedy nic v tom, aby si svoji pomstu vychutnala. Pomalu vešla do jeskyně plné krápníků. Ve vzduch

Dnes jen kratičce. Občas se stává, že se v komentáři objeví otázka a já nevím, kam odpovědět. Pod ten článek, nebo k autorovi na blog, protože nevím, zda-li se tu ještě objeví. Ale zase na jeho stránkách odpovídat na otázku pod článek, který se toho netýká.. No nevim.. Co si o tom myslíte vy?

Povídka na snad trošku nezvyklé téma, tedy alespoň u mě. Tak snad se vám bude líbit. Běžel. Po tvářích mu stékaly kapky potu. Krajina se měnila. Měnil se i její hlas, ale toho si nevšímal. Následoval pouze jeden jediný hlas, který ho volal. Podlehl jeho kouzlu a nedokázal již myslet na nic jiného. Běžel. Ani netušil jak dlouho už. Bylo mu to jedno, toužil po jediném - najít ten hlas, jeho zdroj. Kraj temněl a život ho opouštěl, ale on si toho nevšímal. Měl svůj hlas a nic jiného ho nezajímalo. Doběhl k hluboké jámě, jejíž dno pokrývaly ostré kameny. Neviděl je a hlas sílil. Pak ji spatřil, překrásnou, oděnou ve světle. Volala ho, vábila. "Už jdu," špitl a skočil. Tělo padalo a pak se nabodlo na špičaté kameny. Záře pohasla a siréna pekel došla k mrtvole. Řetěz zachřestil. S úsměvem obešla kámen po kterém stékala jeho krev. "A prej že umřu hlady," žena se rozesmála a její smích se rozletěl pustinou. Pak se vrátila ke svému úlovku. S požitkem lízala krev a nevadilo jí

Pokus o referát z prvního ročníku. V několika následujících řádcích tohoto referátu bych vás ráda seznámila s Garmem. Budu se zabývat jeho vzhledem, výskytem i chováním. Garm je tvor velice nápadný. Má hlavu podobnou té lví, ale je tmavší a hříva kratší. Jeho mohutné, svalnaté, mírně ochlupené tělo budí respekt. Když se postaví na zadní může výškou dosahovat až 2 m. Garm je masožravec. K zabíjení potravy mu slouží dlouhé, ostré tesáky a drápy, které jsou schopny amputovat člověku končetinu. Garm může budit dojem neohrabaného tvora, ale opak je pravdou. Běží-li po čtyřech může dosáhnout rychlosti až 50 km/hod. Další podivností jsou dvě chapadla vyrůstající ze zad, ta mu slouží k vysávání a přichytávání se k předmětům. Garm se vyskytuje velmi řídce. obývá severní oblasti: Norsko, Švédsko, Finsko a Grónsko. Byl ale spatřen i v Německu a Polsku. Podle myslivců žije jeden i u nás konkrétně v NP Šumava. Garm je nespolečenský tvor. ve skupinkách se zdržuje pouze v době páření (1 x za 3 roky),

Už dlouho tu nebyl deníčkový článek. Děje se nic a zároveň vše. Při cestě na vrchol jsem zakopla a pádám dolů do hlubin. Možná už jsem spadla na to dno, a nebo jsem se jen zachytila na výčnělku? Nevím. Poslední dobou je mi pořád na nic. Nedokážu se odreagovat, jakoby mě něco stále tížilo. Táhne mě to dolů. Ničím samu sebe. Vím to a nedokážu to zastavit. Cítím se tak osamělá, až to bolí. Slzy pořád na krajíčku. Připadám si jako děcko. A i on mě zranil. Tak moc jak jen je to možné. Nečekala jsem to, ne od něj - mého táty. Zabořil se hluboko a zničil vše, co jsem tak dlouho budovala. *** Dávají Hvězdné války. Dívám se na ně s melancholií. Akorát mě štve, že film který má 2 hodiny dávají 3hodiny. Byla jsem s babčou na hřbitově v Bělé a tak jsem mohla obdivovat krásy vesnic po cestě. Mám ten kraj ráda a hlavně Lité místo, kde jsem trávila prázdniny. Ale už se tam asi nikdy nepodívám protože, babi bráchá to prodává. A to před časem chtěl barák přepsat na maminu a tetu a kladl jim na srdce, a

A posuneme se zase o kousek dál. Rean seděl u počítače a porovnával údaje, co mu přinesl průzkumnický tým. Objevil další vojenské zařízení a vědci se teď snažili o jeho zprovoznění. Proto vědce překvapil Ricův příchod. Většinu dní trávil na jednání s Jaronem a ostatními veliteli lodí, a nebo na první válečné stanici, kterou již zprovoznili. Chvíli se na Reana díval. "Přišel jsem kvůli Necitelným," začal pomalu. Rean zvedl hlavu a překvapeně se na něj podíval. "Co se stalo?" "Nic. Zatím nic. Ale podle všeho tě berou jako velitele." Rean přikývl. "Vyřiď jim, ať jsou připraveni." "A na co?" "Na to kvůli čemu byli stvořeni. Za dva dny odjíždíme na setkání s ostatními a tam se o všem rozhodne." "Vyřídím jim váš rozkaz, pane." Ric se usmál a odešel. Rean se za ním ještě chvíli díval. Povšiml si, že i když byl Ric z Necitelných nadšen, nikdy s nimi nepromluvil. Že by se jich bál? Napadlo Reana a musel se usmát. Chvíli jen t

Víte můj táta je strašně šikovný člověk. Strašně mě mrzí, že jsem alespoň část toho daru nezdědila, ale já jsem nešika po mamce. Dnes vám ukáži jeho zdobené perníčky na Velikonoce. * Náš zvyk pojmenovávat zvířátka, většinou to odnášejí prasátka, která pojmenováváme podle sebe. :-) Na podzim jsem si vytvořila dekoraci z usušených růžů a barevných listů. A když jsem se nudila pokusila jsem se o pár fotek. Pouze listy ... Růžičky. Růžičky, vy pláčete? Tak proč rudé lístečky na zem padají, proč už radost světu nedávají ? Celá dekorace. Jak je vidět moc ochotně nespolupracovala a dělala si, co chtěla.