Setkání část 1

A posuneme se zase o kousek dál.

Rean seděl u počítače a porovnával údaje, co mu přinesl průzkumnický tým. Objevil další vojenské zařízení a vědci se teď snažili o jeho zprovoznění. Proto vědce překvapil Ricův příchod. Většinu dní trávil na jednání s Jaronem a ostatními veliteli lodí, a nebo na první válečné stanici, kterou již zprovoznili. Chvíli se na Reana díval.
"Přišel jsem kvůli Necitelným," začal pomalu. Rean zvedl hlavu a překvapeně se na něj podíval.
"Co se stalo?"

---

"Nic. Zatím nic. Ale podle všeho tě berou jako velitele." Rean přikývl. "Vyřiď jim, ať jsou připraveni."
"A na co?"
"Na to kvůli čemu byli stvořeni. Za dva dny odjíždíme na setkání s ostatními a tam se o všem rozhodne."
"Vyřídím jim váš rozkaz, pane." Ric se usmál a odešel. Rean se za ním ještě chvíli díval.

Povšiml si, že i když byl Ric z Necitelných nadšen, nikdy s nimi nepromluvil. Že by se jich bál? Napadlo Reana a musel se usmát. Chvíli jen tak nečině seděl, ale nakonec se přeci jen zvedl a vydal se za Necitelnými.

Našel je na nedaleké mýtině, kde trénovali s vojáky. Byli v párech a po okolí posedávali muži, kteří už bojovali a teď si užívali chvíle klidu, nebo ti, jejichž čas ještě nenastal. Rean se zastavil a prohlížel si bojovníky. Bojovalo se beze zbraní, jen pár párů mělo dlouhé dřevěné hole. Ozvala se rána a zasténání. Rean sebou trhl a pohlédl směrem, odkud zvuk přišel. Liesa povalila vojáka na zem a zkroutila mu za zády ruku. Muž bolestivě sípal, po tvářích mu stékal pot, a když jej pustila, velice neohrabaně se zvedl ze země. Liesa nebyla ani zadýchaná, bez zájmu sledovala, jak se před ni postavil další muž.

Zaútočil.

Pohybem, který se za dlouhé roky stal její přirozeností, se ráně vyhnula a sama muže udeřila. Ten zavrávoral, čehož využila a v následujícím okamžiku muž padl na zem a ona mu svírala hrdlo. Prohrál.

Čas ubíhal, netrvalo dlouho a všichni muži seděli na zemi a odpočívali. Někteří si ohmatávali bolavé údy. Pouze a jenom Necitelní stáli uprostřed mýtiny. Čekali, až zase přijde jejich čas. Rean, který pozoroval souboje, se vydal k Necitelným. Šel jim předat zprávu od Rica. Troufal si tvrdit, že ví, jak budou reagovat.

**

Loď se pomalu odlepila od země a začala stoupat. Blízké stromy a křoviska se pod náporem uměle vytvořeného větru ohýbaly. Nikdo si jich nevšímal. Všichni hleděli k nebi, kam loď pomalu stoupala. Shromáždění lidé byli zamlklí, uvědomovali si, že v sázce je všechno.

Stejně zamlklé bylo i osazenstvo lodě. Tíha jejich poslání na ně dopadla jako balvan, který nešel zvednout. Čas pomalu plynul a zem pod nimi se měnila. Opustili kontinent a letěli přes oceán. Nakonec v dálce zahlédli ostrov, který byl vybrán. Loď začala klesat a opatrně přistála na holém plácku a nebyla sama. Další dvě lodě stáli opodál. Cestující vystoupili a rozhlédli se kolem. Ostrov se zdál prázdný, jen tu a tam zpod křovisek čněly trosky. Jaron se, ale rozhodně vydal kupředu. Ostatní ho následovali. Zdálo se, že ví, kam jde.

***

Seděli u stolu a napětí se dalo krájet. Znali se, a přesto se všichni pozorně prohlíželi ty druhé. Věděli, o co jde, znali postoje těch druhých. Byli tam všichni. Trochu zaražený Fabio, vůdce Bílých, se svým nepočetným doprovodem. Cílevědomý Dag - vůdce Modrých. Pyšný a sebejistý Trill - vůdce Žlutých. Jako poslední ke stolu usedl Romin a jeho doprovod. Svým pozdním příchodem dával najevo svoji pozici. Byl si jistý, že bude vládnout i zde. Jaron ho sledoval s rostoucím odporem. Nikdy ho neměl rád, ale teď se to ještě prohloubilo.

Jednání začalo. Projednávali se ty zdánlivě nedůležité věci. Obchodování, poznatky o flóře a fauně nového světa. O tom všem byli schopni mluvit v klidu. Ale pak přišla řada na moc. A tam se jednání zastavilo. Přesně jak Jaron předpokládal, Trill a Romin přednesli jasný a rozhodný návrh. Přenesení stavu, jaký byl na Sekei - jejich domovu. Jaron přimhouřil oči, to nehodlal dopustit.