Setkání část 2.

Opožděně, ale přece. Další díl povídky. Věnuji ho Kerm, která tuto povídku snad jako jediná čte.

Zadíval se na ostatní. Fabio uhýbal očima, nenáviděl válku, boje a hádky o moc. Jaron věděl, že Bílí mu nepomohou. Neměl jim to za zlé. Většina jich zemřela při pokusu o osídlení planetky SP-13 držící se v blízkosti Sekei. Ještě se z té rány nevzpamatovali. Pak se jeho pohled střetl se Dagovým. Jaron v něm viděl očekávání, naději a netrpělivost. V duchu se usmál. Dag byl mladíček, ale plný nadšení a nenávisti ke Žlutým a Zeleným. Nakonec si prohlédl Trilla s Rominem. Jako vždy vypadali sebejistě a to ho rozčilovalo. Cítil k nim odpor a kdesi v hlouby jeho duše se ozývala živočišná touha po jejich krvi. Uklidnil se. Byl vůdcem Červených už dost dlouho na to, aby dokázal ovládat své emoce.

---

"Myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že potřebujeme odpočinek. Pro dnešek navrhuji jednání ukončit a pokračovat můžeme zítra."řekl a zvedl se.
"Ale zbývá už jen to."namítl Trill překvapen jeho reakcí.
"Já vím. Ale už jsem unavený a nechci teď učinit rozhodnutí, kterého bych mohl později litovat." Pohlédl mu zpříma do očí a Trill věděl, že prohrál. Přikývl a cosi zabručel, ale to už Jaron neslyšel. Vyšel ven a zhluboka se nadechl čerstvého vzduchu. Pak se podíval na své společníky.
"Myslím, že bychom si měli promluvit s Dagem. Vypadá to, že Modří už déle nechtějí setrvávat v pozadí."špitl a usmál se.
"Pošlete mu vzkaz, že bych si s ním rád promluvil." Jeden z mužů, poslíček, odběhl a zbytek skupiny zmizel ve stanu, který byl mezitím postaven. Byl tam zbytek posádky lodi, všichni odpočívali a Jaron se rozhodl je napodobit. Měl teď chvíli vzácného volna a toho hodlal využít.

***

Seděli proti sobě u stolu. Hleděli si do očí, ale oba byli zticha. Jakoby váhali, zda-li to, co zamýšlejí je opravdu správné. Jaron si uvědomoval,že musí důkladně promyslet každé slovo. Zhluboka se nadechl.
"Myslím, že oba moc dobře víme, pro tu jsme," začal opatrně. Dag ho s očekáváním sledoval. Nic neřekl, ale jeho výraz mluvil za něj. "oba chceme změnu klimatu. Nevím, jak ty, ale já jsem toho názoru, že lepší příležitost se nám už nemusí naskytnout."
"V tom s tebou souhlasím."
"Proto navrhuji spolupráci."

***

Ráno bylo deštivě a obloha zamračená. Stejně zamračené byly i tváře u jednacího stolu, když hráči vyložili karty na stůl. Trill s Rominem nevěděli, jak zareagovat na nově vzniklou situaci. Jaron s Dagem se vysmívali, jejich bezradnosti. A to den teprve začal.

"Chceme jen rovnost pro všechny, svobodu. Naše požadavky nejsou divné ani nijak výjimečné," řekl Dag klidně.
"Co konkrétně požadujete?" zeptal se Fabio a zcela ignoroval nevraživý pohled, který po něm házel Trill.
"Vytvoříme radu, ve které každá strana bude mít stejné zastoupení, a které bude rozhodovat a ve věcech týkajících se všech. Jednotlivé strany si ponechají dosud obsazená území a zbytek se rozdělí později. Všichni si budeme rovni."
"Myslím, že bychom se měli spojit s našimi lidmi na Sikei." Ozval se Romin.
"Ale Romine, proč do toho zatahovat Sekeu? Toto se týká pouze a jenom Země a nás, jejích nových obyvatel." Řekl Dag.
"Můžeme tedy hlasovat?" ozval se Fabio. "Kdo je pro?" Jaron s Dagem okamžitě zvedli ruce, po chvíli se přidal i Fabio. Romin zaťal ruku v pěst. On i Trill si uvědomoval, že prohrál.