Siréna pekel II.

Pokračování povídky

---

Letěla. Vítr jí svištěl kolem uší a zem se měnila. Diara se smála, šílené skřeky se rozléhaly krajem. Byla volná a tak blízko své pomsty. Zastavila se. Nehodlala vše zkazit svojí ukvapeností. Čekala dlouho a tak ji chvilka navíc nezabije. Věděla, že rozkol, který mezi nimi nastal, může být krátkodobý, nebo naopak trvalý. Musela zjistit, co se děje a podle toho se zařídit. Nemohla chybovat, protože kdyby se opět spojili nedokázala by ja zničit. Pomalu se vydala k prvnímu z nich.

**

"Jak-jak??" zakoktal jeden z pánů Pekla. Diara se pouze smála a nepřestala, když mu podřízla hrdlo. Nečekala, že podlehne tak rychle, ale nyní už věděla vše a nic jí nebránilo v pomstě. Pomalu se vydala k dalšímu.

Uběhlo několik měsíců a její spanila jízda pomsty se pomalu blížila ke konci. Zbyl jen jeden. Peklo zachvátil chaos, ale jí to bylo jedno a Nejvyšší nereagoval. Nebránilo jí tedy nic v tom, aby si svoji pomstu vychutnala.

Pomalu vešla do jeskyně plné krápníků. Ve vzduchu byla cítit síra. Diara se uchechtla. Colo patřil k tradicionalistům, kteří se drží lidských povídaček. Až by se zjevil kdekoli většina lidí by okamžitě křikla, že je to démon.

Pokračovala dál a vzduch se postupně plnil pachem něčeho jiného. Byl to strach. Diaře se rozsvítily oči vrušením, byl už blízko. Na chíli se zastavila a užívala si toho pocitu slasti, který ji zaplavil. Po chvilce pokračovala dál. Jeskyně se rozšiřovala a ona tak z dálky viděla obrovský balvan, za který se schoval.

"Už jdu, drahý." Zazpívala sladce a skočila.

**

Jeskyně zrudla a krápníky byly ozdobeny vnitřnostmi různých barev a tvarů. Diara s uspokojením pozorovala okolí.
"Vítej zpět drahá," Diara se obrátila spatřila Nejvyššího. Uklonila se.

"Děkuji, pane," Nejvyšší si se zaujetím prohlédl jeskyni.
"Jsem vážně rád, že jsi zpět," řekl a zmizel. Diara se stále jen usmívala.