Vivienne

Takže lidičky, konečně jsem dokončila kapitolku, mno asi se mi moc nepovedla, ale na to, že z větší části sem jí psala při hodině zeměpisu, docela ujde. Chtěla bych jí věnovat všem co komentovali předchozí jednorázovku. A taky vás prosím, aby jste všichni napsali komentář a do něho k čemu by jste chtěli další kapču. Gabriela se ráno probudila a vedle ní ležel malý vlček. Usmála se. Zvedla se, když tu náhle uslyšela kroky. Jeden, dva,.... Ten někdo šel k ní. Pomalu a nejistě, jeho oči ji propalovali, jako by čekal útok. Odolávala pokušení na něj pohlédnout. Cítila z něj cosi nelidského. Netušila co.... Ale zná jeho oči. Ano, ten co ji sledoval. Vlček se probudil a radostně zavyl. Gabriele se zrychlil dech. Jak vlk reagoval, musí to být lykan! Vlkodlak jako je ona, ale...... Ne to není možné. Včera by ho potkala... Nebo ne??? Ovládla ji nejistota. Chystala se k útoku. Už jen pár kroků, už slyšela i jeho dech.. Musí se rozhodnout. S ohromou rychlostí se otočila a vyskočila do výšky z podř

Ahojky, takže se vám chci omluvit u vlčího pouta sem se zasekla, takže nevím kdy bude. Jinak sem dneska byla na trhání zubů a pak mi nalepí rovnátka. Mno a tak sem nebyla ve škole a měla čas něco sepsat. Pevnost, strážní věž, hrad či chrám. To ji čekalo. Obrovská kamenná stavba stojící uprostřed lesa. Běžela. Stále rovně. Neohlížela se. Nekřičela, neproklínala ani se nemodlila. Jen běžela dál. Nevšímala si trní a klidně jím proběhla. Na jejích rukách se pomalu objevovala krev. Brečela. Slzy putovali po její bledé tváři a její dlouhé hnědé vlasy se lehce zachytávali o větve stromů. Tu a tam se jich pár vyškublo, ale nevšímala si toho. Běžela stále dál. Slyšela kroky, slyšela dech. Ale nikde nikdo, jen vítr cestující mezi stromy. Byla už velice blízko, už viděla stavbu ke které běžela. Když tu náhle se po lese začal rozléhat křik. Jsou blízko. Jen pár metrů za ní, v tom okamžiku se objevili její pronásledovatelé. Stále běžela. Neohlížela se. Zbývalo jen pár metrů a bude v bezpečí. Zakopl

a ještě pár klipů I believe Hearts on fire Always Will Be A z nového alba Any Means Necessary A nakonec to nejlepší Last Man Standing

ahojky, tak vám sem dávám nějaké informace o mé oblíbené skupině, jinak na kapče se již pracuje,a le kdo nehlasoval má ještě možnost to ovlivnit. HammerFall je švédská heavy metalová kapela.Vznikla v roce 1993. Kapelu založili Oscar Dronjak a Jesper Strömblad. Kapela zprvu představovala typ lokálních kapel, které nemají stálé obsazení a ve kterých se členové střídají jako na běžícím pásu. Zlom pro kapelu nastal v roce 1996, kdy z osobních důvodů odešel tehdejší zpěvák Mikael Stanne a jeho místo zabral Joacim Cans, který je v kapele dodnes. V roce 1997 kapela vydala svoje první album pojmenované Glory to the Brave . Album způsobilo takový poprask, že se od té doby o heavy metalu hovoří o jako znovuzrozeném stylu. Kapela se ustálila v sestavě Joacim Cans - Zpěv ( od roku 1996) Oscar Dronjak - Kytara, doprovodný zpěv ( zakládající člen -1993) Magnus Rosén - baskytara (1997-2007) Stefan Elmgren - kytara, doprovodný zpěv (1997 - 2008) Anders Johansson - Bicí (od roku 1999) A od té doby vyda

Zdravím, boužel nevím k čemu mám teď napsat kapitolku tak vás prosím o radu.

Tak a zase vám sem něco házim, je to k Tejemství vlkodlaků... Nevím kdy sem zase něco dám a navís tohle má docela velký rozsah.. No jinak bych tuto kapitolku chtěla věnovat Kiqi a Marille. ,, Pojď maličká jen pojď, už jsme blízko" ,, Jo vždyť už jdu" ovětila dívka, která šla z mladou ženou tímto ponurným lesem. Hledali vlkodlaky, tedy jendnoho konkrétního. ,, Lukasi, ráda tě vidím" ,, Isell co ty tady a koho to sebou vedeš??" dotázal se mladík a s Isell se objal. Pak se na ni podíval a pravil ,, vůbec nestárneš" ,, Já vím ale proč?? Potřebuju pomoct. Tohle je Lisa" řekla a ukázala na desetiletou dívku vedle sebe,, mohl by ses o ni postarat a něco ji naučit?" ,, Ne" ,, Jak to? Chci jenom jednu malou věc za všechno co sem, pro tebe udělala" ,, Ty ji vychováš líp" ,, Já?? Lukasi pochop to mám svá dobrá léta dávno za sebou, sice to nevidíš ale slábnu, nezvládnu to" ,, Nevěřím ti" ,, Tak se nevěř" ,, Lukasi kdo to je???"

Ahojky je tu slibovaná vícerázovka, její děj se odehrává mnoho let před pomstou tvorům noci, kterou jste již mohli přečíst. Upíři a jejich mocné impérium. Celá století již vládnou a vlkodlaci žijí v útlaku, ale jejich nenávist sílí. lidi nic nevědí, netuší, ale brzy poznají pravdu. Mysl upírů zpyšněla a na dávné nepřátele, kteří žijí pod jejicj útlakem skoro zapoměla. To se ale změní. Za ta léta nadvlády si upíři obydlili mnohá lidská sídla, nejčastěji hrady a zámky, nacházající se stranou od lidí. Tam žili a drželi vlkodlaky na uzdě. Jak šel čas jejich ostražitost upadala a vlkodlaci se začali scházet a osnovat pomstu. Každý úplněk byl plný očekávání a nadějí lykanů. Jeden takový byl i před povstáním na palouku svobody, jak ho překřtili, se domlouvali poslední detaili vzpoury. ,, Náš čas naděšel, je nás víc něž upírů a oni nic netuší" řekl jeden ze starších lykanů. ,, Mohli jsme je porazit již dávno, ale chybí nám jednota a v ní je síla. Nemůžeme si dovolit být nejednotní, jinak

Sem se nudila a napsala hrubé shrnutí naše třídního výletu. Vyjeli jsem ve středu večer. V Plzni jsme i z těžkými bágly a lyžemi měli 9 min na přestup, stal se zázrak a mi dokázali přestoupit. Jeli jsme do Klatov. Cesta byla docela pohodová. V Klatovech jsem měli na přestup minut 10, nastoupili jsme do podivně vypadajícího vlaku, já bych ho přirovnala k pendolínu, učitelky se modlili, aby se neopakovalo to co minulí výlet. To jsme čekali dvě hodiny. Naštěstí se toto nestalo a mi jeli dále. Ve vlaku bylo pár ,velice příjemných pánů, posilněných pár doušku slivovice ochotně ji nabízeli i paním učitelkám ty však odmítali. Moje milé spolužáky ( viď Stuny a Pýchy) se velice dobře bavili( skoro i to rande ti domluvily Stuny), spolužáka pokřtili na Mastnej vlas, Monískovi říkali, že je hustá,... Cesta byla i díky nim snesitelnější. Do Jiskry jsme dorazila až večer, večere, jako ostatně všechny jídla byly nic moc. Ubyto

Zdrarec, tak vám sem dávám po strašně dlouhé době pokračování vlčího pouta. Snad se bude líbit. Vše začalo pře pár lety. Tehdy se svět změnil. Byl krásný letní den a nikdo netušil co se stalo. Svět se pomalu začal měnit. Vesnice ve které jsme žili byla blízko hlubokých lesů a noc se blížila. Všichni byli venku když se to stalo. Přišli muži v černých pláštích s kápěmi na hlavách. Slunce zapadalo a svými posledními paprsky ozářilo jejich zbraně. Krveprolití mohlo začít! Pomalu šli k prvním domům, otevřeli dveře a vešli. Po chvíli byl slyšet křik při kterém tuhla krev v žilách. Ozýval se v lesích ještě nějakou chvilku. Potom vyšlehly plameny. Nikdo už nebyl klidný. Muži vyšli a z jejich úst kapala krev. Upíři. Na nic nečekali a rozběhli se k dalším domům, kde se lidé pokoušeli zabarykádovat. Marně. Všude byl slyšet křik a cítit pach spáleného masa. Taky do našeho domu vtrhli. Já si sbalila to nejnutnější a rychle prchla. Les mě skryl a noc tišila mou bolest. Jsem sobec!!!! Ano jsem. Zachr

ahojky tak vám sem házím něco na čtení a mám pro vás takovou zprávičku. Hodlám napsat ještě dvě vícerázovky, které by ukazovali dění před touto událostí. A házim vám sem ještě písničku při které jsem to psala. Muži cestovali přes les celý den. Pomalu se blížili k jeho konci, kde začínaly skály. Vůdce každým krokem znejistěl a lykan také. Ve vzduchu se neslo něco divného. Nevěděl co, ale jejich ostažitost se zvýšila, ostatní však byly stále neopatrní, jejich hlasy se nesli celým krajem. Budila pozornost jinak klidných ptáků. Jen co vešli do údolí skal po nebi začalo kroužit několik havranů. Lykan sebou trhl: znamení smrti. Dívka na skále celou noc skoro nezamhouřila oči, ale k ránu ji na chvíli přepadl spánek, vzbudilo ji krákání havranů. Sedli si vedle ní a v očích jim četla chtíč. Ví proč tu je. Usmála se, nikdy nepochopila jak dokázali vycítít blížící se krveprolití. Ale nebyly jediní..... Vůdce upírů byl stále nervóznější a každý dalšíé krok si důkladně rozmýšlel. V hlavě se mu ozýv

ahojky, tak sem zase doma a je mi hrozně. Asi budu nemocná, chytla jsem nejspíš od učitelky chřipku, ale musím konstatovat, že nebudu jediná. Až mi bude líp, nebo až budu mít čas tak vám sem podrobně popíšu průběh výletu.

ahojky, tak vás ještě než odjedu zdravím. Měla jsem v plánu vám sem něco hodit ke čtení, ale nestihla jsme to přepsat a teď to taky nestihnu, jelikož si musím ještě dobalit a vyčistit si zuby. Proč zuby??? Protože mí mílí rodičové mi ještě k výletu dali prémii, návštěvu u zubaře. Mno a tak mi nezbývá nic jiného něž doufám, že se tu v neděli nebo pondělí zase sejdeme.

achojky potřebuji napsat nějaké téma na, které bych mohla udělat prezentaci. Moc vás prosím!!!!!!!!!

Ahojky jsem zpátky! A hned vám sem něco dávám. Tohle jsem napsala když jsem byla naposledy nemocná, takže je to nic moc a navíc ještě starý... No i tak doufám, že se vám to bude líbit. Mohutný strom. Jeho obrovské větve se rozpínají do dálky. Padá noc. Ticho. Klid. Ani šumění větru či listí. Nic. Jen to mrtvolné ticho. Nenávidím je. Vzpomínky. Obrazy, vše se mísí, vzlyky, pocity,....... Jsem zbabělec a sobec. Nic víc! Pomyslné zrcadlo v mé mysli se roztříštilo na tisíce kousků a ty se pak bolestně zabodávali do mé duše. Ničí mne. Ne. Ničím se sama! Slzy pomalu stékají dolů. Stírám je, opírám se o strom a zavírám oči. Vzpomínám............ Hnědé prosklené dveře. V krbu plápolá oheň. Všude je cítit klid a pohoda. Můj domov. Vítr zaskučel a ozve se rána. Křik. Něčí kroky. Ve dveřích obývacího pokoje stojí několik mužů. Meče mají od krve. Vrazi.... Jen pár kroků. Jeden po druhém..... Hodiny tikají. Srdce se zastavilo. Mám dvě možnosti.... Volím, rozbíhám se a prchám z domu. Za mnou je slyš