Pomsta tvorům noci 3/3

ahojky tak vám sem házím něco na čtení a mám pro vás takovou zprávičku. Hodlám napsat ještě dvě vícerázovky, které by ukazovali dění před touto událostí. A házim vám sem ještě písničku při které jsem to psala.

Muži cestovali přes les celý den. Pomalu se blížili k jeho konci, kde začínaly skály. Vůdce každým krokem znejistěl a lykan také. Ve vzduchu se neslo něco divného.

---

Nevěděl co, ale jejich ostažitost se zvýšila, ostatní však byly stále neopatrní, jejich hlasy se nesli celým krajem. Budila pozornost jinak klidných ptáků. Jen co vešli do údolí skal po nebi začalo kroužit několik havranů. Lykan sebou trhl: znamení smrti.

Dívka na skále celou noc skoro nezamhouřila oči, ale k ránu ji na chvíli přepadl spánek, vzbudilo ji krákání havranů. Sedli si vedle ní a v očích jim četla chtíč. Ví proč tu je. Usmála se, nikdy nepochopila jak dokázali vycítít blížící se krveprolití. Ale nebyly jediní.....

Vůdce upírů byl stále nervóznější a každý dalšíé krok si důkladně rozmýšlel. V hlavě se mu ozýval tichý hlásek: jdete ke smrti, jdete ke zkáze, minulost bude oživana, křivda napravena..... Donutil se na tyto myšlenky zapomenout, nesmí projevit svou slabost. Lykan na tom byl stejně, nechápal jakou minulost to má na mysli.

Dívka na skále sebou několikrát škubla. Byla nervózní, je tak blízko k cíli své cesty. Je tak blízko, teď nemůže selhat. Nesmí..... Muži vešli do jejího zorného pole. Koho prvního??? Prolétlo jí hlavou. Namířila kuši a naposledy se pomodlila, bylo to jako zpomalený film, šipka vylétla a bezchybně zasáhla cíl. Muž, kterého střelila padl k zemi, ale přes hluk, který muži tropili nebylo nic slyšet. Rychle nabila a znova zaměřila, spatřila vůdce a vedle něj stojícího lykana.

Znejistěla. Jak mohl přežít???? Zamyslela se, ale její pohled byl stále upřený na dva muže plné nejistoty. A pak si vzpoměla. Zná je.... Oba.. Začal v ní vřít hněv a chtěla křičet.. Ano, zná je a to moc dobře. V mysli jí vyvstanuli vzpomínky ne které tak pracně zapomínala. Již se blíží k pastem. Už jen kousek, už jen pár chvil a bude po všem....

Havrani znovu zakrákali, ale muži si jich nevšímali. Vůdce a lykan se stále opožďovali. Začali mít děsivý pocit, že ten hlas měl pravdu. O chvíli muži před nimi zakříčeli, vkročili do pastí. Jeden po druhém umírali. Dívka sebou trhla a setřela slzy, která si našla cestu skrz zavřená víčka. Zvedla se a skočila... Dopadla za oba muže, byli jedinými, kteří zatím žili. Se zděšením se rozhlíželi kolem sebe, nechápajíc co se děje.

,, Ráda vás vidím" řekla dívka, ale hlas se jí třás.

,, Tak tos byla ty??!!!" řekli oba na ráz.,, ty..."

,, Vy parchanti zničili jste mi život, ale nyní přišel čas zúčtování.. ..V průběhu věků jste se ničili navzájem, ale tak jste ničili i lidi. A čas jejich pomsty právě nastal..." ledově se zasmála a namířila kuši. Bylo vidět, že váhá koho dřív. Nakonec si vybrala lykana. Vystřelila a on padl k zemi z úst mu vyšel poslední chrchlavý výkřik, poté se otočila k upírovi. ,, Bude se mi po vás stýskat..." řekla a znovu zmačkla spušť. I on padl mrtvý k zemi.

Pomalu se rozhlédla po údolí. Bylo tam plno mrtvol, pak pohlédla k nebi, neviděla ani jednoho havrana. Usmála se. Tohle byl konec její cesty....