Vivienne

Jak vlastně vypadá smrt? Kdo ji viděl, aby ji popsal? Ptám se kdo?! Ale ani mudrcové mi odpovědět nedokážou. A to jsou prý Bohem vyvolení. Pche, to určitě. Bůh by si takové voly těžko vybral, leda by byl i on sám jako oni. A ta představa mne děsí. Asi bych se měla představit. Říkejte mi třeba Mon a není to tak dávno, co mne má zvědavá povaha postavila tváří v tvář samotné Smrti. Možná se ptáte, zda-li jsem tedy schopna zodpovědět výše vyslovené otázky. Ano i ne. Ale to je na delší povídání. Toho pochmurného rána přišla do města podivná žena. Nějakým pro mne záhadným způsobem jsme se daly do řeči. Cosi ji na mne upoutalo, ale nikdy jsem nezjistila co. Naše nově vzniklé přátelství bylo silné a tak jsem neváhala, když mi nabídla, abych se s ní vydala na cestu. Během této epizody mého života jsem prožila mnoho zajímavého, ale to vám teď vyprávět nechci. Zmíním se pouze o jediné příhodě, o té která mi zásadné změnilo život, a kvůli které mé vlasy zbělely. V té době naše putování trvalo již

Prvním bodíkem Book Challenge je oblíbená kniha. Prosím potlesk pro: Barvu kouzel - T. Pratchett Dlouze jsem přemýšlela jakou knihu dát Mám totiž hodně oblíbených knih, které si ráda zas a znovu pročítám. Popravdě ani pořádně nevím proč jsem si nakonec vybrala Barvu kouzel. Tuto knihy jsem poprvé četla před několika lety, kdy si ji bratr koupil v jedné vazbě s Lehkým fantastičnem. Nikdy před tím jsem o autorovi ani Zeměploše neslyšela. Ke čtení mě hlavně ponoukal bratrův neustálý smích, který se ozýval během četby. A nejinak tomu bylo i mě. Hned po prvních stránkách jsem věděla, že jsem ztracena, a že se do světa, který cestuje vesmírem na krunýři obrovské želvy, brzy vrátím. Ukázka Ve vzdáleném, starobylém seskupení rozměrů, v astrální rovině, která původně vůbec nebyla určena k pohybu, se zachvěly a rozdělily spletené hvězdné mlhy... Pohleďme… Tam přichází želva, Velká A'Tuin, a pomalu se prodírá mezihvězdnými proudy, nemotorné končetiny obaleny jinovatkou zmrzlého vodíku a prast

Ač toto snílkovské téma nepojmu nijak originálně, mám strašnou potřebu se zde vypsat, protože jde o zážitek, který mne už dlouhou dobu trápí. Stalo se to více jak před rokem. Můj spolužák a kamarád dlouhodobě chyběl ve škole. Ani na všemocném facebooku nebyl k zastižení a tak jsem se o něj dosti bála. Nakonec se ukázalo, že můj strach byl oprávněný. Po navázání rozhovoru se mi přiznal, že to chtěl ukončit. Bulela jsem jako malá holka. Dost jsem toho o něm věděla, že byl na ŽŠ šikanován, že ho současná třída nenávidí a matka rovněž,.. I tak to byl hrůzný šok. Přiznám se, že když mi řekl své důvody, nevěděla jsem co říct, neboť jsem jeho krok chápala. Zároveň mě to ranilo, protože mi nevěřil natolik, aby se mi svěřil, že snad bych ho odradila,… Cítila jsem se bezmocná a naprosto neschopná, přišlo mi, že jsem mu nedokázala pomoci ve chvíli, kdy mne nejvíce potřeboval. Večer jsem prožila v slzách, následující dny byly v mlze. Selhala jsem.. Projížděla jsem si staré konverzace, každé slovo

Výzva na kterou jsem narazila u Aidrien 1. Oblíbená kniha 2. Neoblíbená kniha 3. Kniha, kterou jsi dostala jako dárek 4. Kniha, která tě rozesměje 5. Kniha, která tě rozbrečí 6. Kniha, která tě děsí 7. Kniha, ze které ti je špatně 8. Kniha, kterou jsi nenáviděla 9. Kniha, kterou jsi milovala, ale teď už ne 10. Kniha, která tě zklamala 11. Kniha, která tě překvapila 12. Kniha, kterou ti doporučil někdo z rodiny 13. Kniha, o které sis myslela, že ji nebudeš mít ráda, ale nakonec tě nadchla 14. Kniha, kterou jsi napoprvé nepochopila 15. Kniha, o které by sis přála, abys ji nikdy nečetla 16. Kniha, kterou nikdo neměl rád, ale tys ji milovala 17. Kniha, o které si myslíš, že by ji mělo přečíst víc lidí 18. Dětská kniha, kterou by měl přečíst každý dospělý 19. Kniha, ve které bys chtěla žít 20. Kniha, která změnila tvůj názor na něco 21. Kniha, kterou máš ráda, ale jsi v rozpacích, když to musíš říct 22. Kniha, o které říkáš, že jsi ji četla, ale není to pravda 23. Kniha, kterou si chceš dlo

Po dlouhých týdnech je zde výsledek psaní po střípkách. Jde o cosi jako přeměnu pohádky. Posuďte sami jak to dopadlo. Všichni jistě známe pohádku o zlaté rybce, která splní rybáři tři přání za získanou svobodu. Ale co když to celé bylo trochu jinak? Vodní hladina v lidech vzbuzuje úžas, neboť v sobě skrývá mnohé. A ani jezírko, o kterém teď bude řeč, nebylo výjimkou, a pod rozkvetlými lekníny ukrývalo tajemství. Zlaté květy budily pozornost a tak poutníci s úžasem hleděli na hladinu. Krom leknínů to byly i zlaté rybky, které vábily pohledy lidí. A tak procházela léta a generace lidí s obdivem obdivovaly krásu jezírka a nikdo z nich nezahlédl jeho tajemství. Každou noc bez jediné kapičky měsíčního svitu děly se podivné věci. Ona totiž není ryba jako ryba. S příchodem půlnoci se jedna změnila v krásnou mladou ženu s dlouhými zlatými vlasy. Každá temná noc měla stejný scénář, neměnící se koloběh zůstal lidem skryt a možná to tak bylo lepší. Jednoho dne mladý rybář vhodil prut do onoho jez

Když jsem poprvé uviděla originální kresbu Bastet nedokázala jsem odolat, abych se nepokusila ji nakreslit podobně, jak je to na zmíněmém obrázku. Jak má snaha dopadla můžete říct sami

Zápisky z brigády aneb z rubů účtenek Budete mi věřit, když vám povím, že bych snad i raději dělala manuální práci místo té, co dělám teď. Čučím do blba na kase a nemůžu si tam ani číst. Čas se nevleče, on se plíží kolem a želva je oproti němu sprinter. Tak co s tím? Navíc mi nedělá moc dobře to prostředí. Nevím proč, ale ti lidé mi prostě nesedli. Pondělí Trafika nahoře, lidové nějak moc komentovali úsměv. Velký hic a dusno. Navíc nefunkční lednice na konci směny divně cvakala a ukazovala 30 stupňů, chladné pití v nedohlednu. Kasa vyšla, chvátajíce jsem zápasila se zámky na bednách na noviny, konečné vítězství mi zkazil fakt, že jsem musela čekat na holčinu dole, kvůli klíčům. Úterý Dolní trafika od začátku kase v mínusu, ale nevím zda-li je to moje chyba, nebo toho přede mnou. Sice jen 60 Kč, ale i to je dost, moje hodinová mzda. Při kontrole cigár jsem zjistila, že jich dost chybí. Navíc došly výsledky přijímaček z Prahy a zázrak se nekonal. A tak umřel jeden sen. A svět se může hro

ale vážně netuším proč. Na netu jsem našla zajímavé kresby koček, kočičích siluet a tak kreslím dle toho. Mám jich už 21 + jsem si vyzdobila pár obálek. Takže snad bude příležitost na psaní dopisů. Opravdu ráda totiž píšu dopisy a v současné době je to téměř jediné, co jsem schopna napsat. Takže píši dopisy adresované nikomu, a které nikdy nebudou odeslány. To samé bude asi platit i o těch kočkách. První červencový týden byl opravdu zvláštní, v prácích jsem byla pouze 3 dny, ale přišlo mi to jako mnohem delší doba. Práci číslo dvě má více než nudné části a nemůžu je ničím překlenout, ani číst si nemohu. Je to celkem deprimující tam jen tak sedět a zírat do blba. Ve středu jsem byla konečně darovat krev a tentokrát mi to vyšlo. Bylo to moc fajn, ale myslela jsem, že se budu poté cítit líp, přeci jen jsem udělala dobrá skutek. Ale ono nic. Už jsem si na tu svou netečnost taky mohla zvyknout. Celý týden jsem byla v práci. Každopádně to byla zajímavá zkušenost. Je až udivující jak málo mi

Toť otázka vskutku závažná. Často se více než zaobírám tímto tématem. Nacházím se v období života, kde je nutné si určit, co bude dál, jakou cestou se vydat. Jak už jsem se zde několikrát zmiňovala, že jsem člověk, co se neumí rozhodovat. Asi by se zdálo být výhodným vyskočit a nechat se unášet větrem, vždyť je to snadné a levné cestování. To sice ano, ale vždyť je třeba umět vskočit do proudu a také pak z něj dokázat vystoupit. Je nutné vyčkat na "ten" okamžik s velkým T a raději i s velkým O. Jistě váš nepřekvapí, že nepatřím k větrným cestovatelům. Volím cestu želví a i tak často své Okamžiky přejíždím. Mám ale tu čest znát pár větrných cestovatelů a občas jim i závidím. Vítr je nevyzpytatelný živel a tak se tu a tam stává, že je i můj želví pochod je popaden a unášen dálkami. A procitnutí z těchto nenadálých letů je tvrdé a nepříjemné. Upřímně řečeno, kdo z vás rád procitá v neznámé krajině s bolavým tělem a vědomým, že vysněné zastávky jsou pryč, ale jsou tu jiné, o kter

Na úvod bych měla říct, o co to jde. Toto je totiž jakési pokračování série článků Půlnoční střípky poezie. Jsou to opět střípky "poezie", které byly zaznamenány na mobil a to většinou během koncertů. Tam se mi totiž stává, že dlouho dobu trávím sama, jelikož nemám známé, se kterými bych si mohla povídat. A v nepříjemných chvílích samoty, když všichni okolo se s někým baví, vznikly následující "veršíky". Srdce mrtvé, jak z kamene by bylo, tužby kruté, hříšné v sobě skrylo. Pravdu tu nikdo nezná, skrytá je, pod rouškou panny čisté, skrývá se harpyje. Lační po krvi a po čisté duši démonky dcera, požíračka duší. ... Iluze 122 ***** Život ve smrti se zmítající, jak žížala se kroutící. Poslední hlasitý vzdor a pak už jen tichý slabý odpor. ... ***** Příliš mnoho krví stop, kol těla ve dví rozťatá, toť naše víra prokletá. ...

Přečtené knihy červen Dějiny skandinávských zemí - A. Kan Tuto knihu jsem četla kvůli přijímačkám v Praze. Byla plná zajímavých informací a i se celkem dobře, což bylo velice příjemné. Soumrak bohů - Severské mýty a báje - H. Kadečková Další četba ke zkouškám tentokrát o dosti zábavnější. Opravdu velmi příjemná a zajímavá četba. Je napsána poutavě a není obtížné ji číst, takže bych ji směle doporučila i mladším čtenářům. Želary - K. Legátová Sbírka povídek zaobírající se jednotlivými obyvateli horské vesničky. Kniha se mi dost líbila, vzala jsem si ji na základě dobré zkušenosti z knihou Jozova Hanule, které mě překvapivě zaujala. Příběhy mají zvláštní kouzlo, musím obdivovat sílu hrdinů. Její pastorkyňa - G. Preissová Drama z prostředí Slovácka psáno v nářečí, co mi trochu činilo potíže. Přečetla jsem si to na základě výkladu ve škole a opět jsem zjistila, že ve škole nám byl děj prezentován jinak. Hrátky s čertem - J. Drda Drama podle kterého byla natočena pohádka. Během čtení si mi

Už po šesté jsem zamířila na Basinfirefest, který se tradičně konal ve Spáleném Poříčí. Tento rok byl pro mne dosti nezajímavý a šla jsem tam hlavně kvůli jedné kapele a to XIII. Století, což je má srdcová záležitost. Na bažinu jsem taktéž vyrazila, jelikož je to jediná akce, která mne toto léto čeká. Lístek jsem měla naštěstí zadarmo, jinak bych tam vážně nešla. Na celý fest na místě stál asi 1200 a na jeden den přes 700. Dost velká cena, ale i tak si myslím, že bude problém pro organizátory to zaplatit, jelikož mnoho lidí nedorazilo. Den 1 Pátek jsem já i bratr trávili v prácí a tak jsme na festival dorazili až po osmé. Vzhledem k tomu že se opět prohodily kapely jsme místo Mekong Delta viděli francouzskou partu Tagada Jones. Bylo to celkem zajímavá podívané, přeci jen nejsem zvyklá na francouzsky zpívané texty. Asi si je znovu neposlechnu, ale jsem ráda, že jsem je slyšela. Poté jsme viděli kousek Metal Church , ale byli příšerně nazvučení (a to prý měli svého zvukaře), a tak jsme