Kam nás vítr zavane?

Toť otázka vskutku závažná. Často se více než zaobírám tímto tématem. Nacházím se v období života, kde je nutné si určit, co bude dál, jakou cestou se vydat. Jak už jsem se zde několikrát zmiňovala, že jsem člověk, co se neumí rozhodovat.

---

Asi by se zdálo být výhodným vyskočit a nechat se unášet větrem, vždyť je to snadné a levné cestování. To sice ano, ale vždyť je třeba umět vskočit do proudu a také pak z něj dokázat vystoupit. Je nutné vyčkat na "ten" okamžik s velkým T a raději i s velkým O.

Jistě váš nepřekvapí, že nepatřím k větrným cestovatelům. Volím cestu želví a i tak často své Okamžiky přejíždím. Mám ale tu čest znát pár větrných cestovatelů a občas jim i závidím. Vítr je nevyzpytatelný živel a tak se tu a tam stává, že je i můj želví pochod je popaden a unášen dálkami. A procitnutí z těchto nenadálých letů je tvrdé a nepříjemné.

Upřímně řečeno, kdo z vás rád procitá v neznámé krajině s bolavým tělem a vědomým, že vysněné zastávky jsou pryč, ale jsou tu jiné, o kterých jste nechtěli ani slyšet. Ale takový už je život, který i cestujícím po větru občas přinese bezvětří. To se pak i oni musejí vydat pomalým pochodem. Pohled na jejich rozmrzelé tváře stojí za to.

No nic přátelé, můj želví pochod se zvolna opět vydává na cestu. No a jak cestujete vy??