Kreslím kočky,

ale vážně netuším proč. Na netu jsem našla zajímavé kresby koček, kočičích siluet a tak kreslím dle toho.

---

Mám jich už 21 + jsem si vyzdobila pár obálek. Takže snad bude příležitost na psaní dopisů. Opravdu ráda totiž píšu dopisy a v současné době je to téměř jediné, co jsem schopna napsat. Takže píši dopisy adresované nikomu, a které nikdy nebudou odeslány. To samé bude asi platit i o těch kočkách.

První červencový týden byl opravdu zvláštní, v prácích jsem byla pouze 3 dny, ale přišlo mi to jako mnohem delší doba. Práci číslo dvě má více než nudné části a nemůžu je ničím překlenout, ani číst si nemohu. Je to celkem deprimující tam jen tak sedět a zírat do blba.

Ve středu jsem byla konečně darovat krev a tentokrát mi to vyšlo. Bylo to moc fajn, ale myslela jsem, že se budu poté cítit líp, přeci jen jsem udělala dobrá skutek. Ale ono nic. Už jsem si na tu svou netečnost taky mohla zvyknout.

Celý týden jsem byla v práci. Každopádně to byla zajímavá zkušenost. Je až udivující jak málo mi to vadilo.

Neplánovaně jsem zjistila, že další z mužů o které jsem jevila zájem je opět šťastně zadán. Už je jich pěkná řádka, fakt netuším čím to je, co ve mně to způsobuje. A opravdu to není fajn pocit.