Basinfirefest 2014

Už po šesté jsem zamířila na Basinfirefest, který se tradičně konal ve Spáleném Poříčí. Tento rok byl pro mne dosti nezajímavý a šla jsem tam hlavně kvůli jedné kapele a to XIII. Století, což je má srdcová záležitost. Na bažinu jsem taktéž vyrazila, jelikož je to jediná akce, která mne toto léto čeká.

---

Lístek jsem měla naštěstí zadarmo, jinak bych tam vážně nešla. Na celý fest na místě stál asi 1200 a na jeden den přes 700. Dost velká cena, ale i tak si myslím, že bude problém pro organizátory to zaplatit, jelikož mnoho lidí nedorazilo.

Den 1

Pátek jsem já i bratr trávili v prácí a tak jsme na festival dorazili až po osmé. Vzhledem k tomu že se opět prohodily kapely jsme místo Mekong Delta viděli francouzskou partu Tagada Jones. Bylo to celkem zajímavá podívané, přeci jen nejsem zvyklá na francouzsky zpívané texty. Asi si je znovu neposlechnu, ale jsem ráda, že jsem je slyšela. Poté jsme viděli kousek Metal Church, ale byli příšerně nazvučení (a to prý měli svého zvukaře), a tak jsme to vzdali a přešli vedle, kde začínali hrát Pipes and Pints. Nevím, jak bych vám jejich hudbu popsala, bylo to zajímavé a netradiční. Ani zde jsme nevydrželi do konce, jelikož jsme se odebrali vedle na Haterbreed. Popravdě řečeno nevím, co hráli za hudbu, spíš jsem se zaobírala zimou, která se do mě pustila. A tak jsem jela domů, aniž bych viděla Death.

Den 2

Sobota byla náročná, od rána do dvanácti jsem byla v práci. Poté má cesta vedla na svatbu, která byla velmi krásná a také má první svatba, kterou jsem navštívila. Kvůli tomu jsem na fest dorazila opět kolem osmé. Šli jsme na vedlejší stage, kde hráli Hypnos. Bohůmžel pršelo, ukrytí pod stanem jsme sledovali přicházející pohromu. Po dvou písních vypadly pojistky a cca 15 minut se nic nedělo, pak vše naskočilo, odehrály se další 2-3 songy a byl konec. Déšť ustal a počalo čekání na XIII. Století, které trvalo dosti dlouho. Začalo se hrát s velkým zpožděním a nebylo to ono. Elizabeth mi přišla nějaká moc rychlá a to nebylo jediné. Bylo to moc krátké, cca za půl hodiny byl konec, takže je mé zklamání pochopitelné. Krátce poté jsme jeli domů, i když jsme původně chtěli zůstat na Arkonu, ale vzhledem k tomu, jaké bylo zpoždění, i na hlavním pódiu jsme to vzdali.

Den 3

Jak už je tradicí neděle z velké části patří českým klasikám. I z toho důvodu jsem se rozhodla, že pojedu s rodiči již v 4 hodiny, abych stihla Harlej. Na této kapele jsem vyrostla a tak jsem si jejich vystoupení celkem užila. Ale už to není ono, jako když jsem je před lety viděla poprvé. Poté měl hrát Alkehol, slyšela jsem kousek setu a bylo to podobné jako u Harlejů. Proto jsem se vydala k hlavnímu pódiu, kde hráli Walls of Jericho, což byl neskutečný zážitek. Zpěvačka mě svým projevem i vzhledem naprosto uchvátila. Následovali mladíčci z Austrálie, kteří ve věku 17 let dokázali hodně, ale mě rozesmál už jejich vzhled (z dálky vypadaly jako hezké dívky). Navíc po dohrání písně následovalo například sólo bubeníka - což nebylo zrovna ideální, alespoň dle mého soudu. A to prý už vydali dvě alba a říká se o nich, že jsou "noví AC DC". Proto jsem shlédla kus Debustrolů. Poté jsem šla na švédy Crazy Lixx, což byl příjemný zážitek.

Následně jsem šla na Škwory - což byl celkem průšvih. Dřív jsem je měla ráda, ale opravdu to nebylo ono. Navíc mi přišlo, že téměř vše šlo ze samplů a jejich novější tvorba mě nebere. Velice ráda si poslechnu staré počiny např. Vyhlašuju boj, ale naživo je znovu opravdu vidět nemusím. I z toho důvodu jsem rychle utekla vedle, kde jsem čekala na Trivium. Od této party jsem znala pouze jednu písničku, ale lidem se to líbilo. Mě osobně to přišlo takové neutrální, nepřekvapilo, ani neurazilo.

A tím pro mne festival skončil.