O zlaté rybce
Po dlouhých týdnech je zde výsledek psaní po střípkách. Jde o cosi jako přeměnu pohádky.
Posuďte sami jak to dopadlo.
Všichni jistě známe pohádku o zlaté rybce, která splní rybáři tři přání za získanou svobodu. Ale co když to celé bylo trochu jinak?
Vodní hladina v lidech vzbuzuje úžas, neboť v sobě skrývá mnohé. A ani jezírko, o kterém teď bude řeč, nebylo výjimkou, a pod rozkvetlými lekníny ukrývalo tajemství. Zlaté květy budily pozornost a tak poutníci s úžasem hleděli na hladinu.
Krom leknínů to byly i zlaté rybky, které vábily pohledy lidí. A tak procházela léta a generace lidí s obdivem obdivovaly krásu jezírka a nikdo z nich nezahlédl jeho tajemství. Každou noc bez jediné kapičky měsíčního svitu děly se podivné věci. Ona totiž není ryba jako ryba. S příchodem půlnoci se jedna změnila v krásnou mladou ženu s dlouhými zlatými vlasy. Každá temná noc měla stejný scénář, neměnící se koloběh zůstal lidem skryt a možná to tak bylo lepší.
Jednoho dne mladý rybář vhodil prut do onoho jezírka, celý den seděl na břehu a rybařil. Nedařilo se mu, až na samém sklonku dne, kdy se už vzdal všech nadějí, chytil jednu zlatou rybku. Vzal si ji s sebou domů do své polorozpadlé chatrče. Žil tam sám už velmi dlouho a tak tomuto stavu již přivykl a nestěžoval si.
Nabral do lavoru vodu a do ní dal rybku. Rozhodl se, že ji zabije a usmaží hned, i když už se blížila půlnoc. Už, už chtěl rybu zabít, když tu se stalo něco zvláštního. Z rybky se stalo zlatovlasá dívka. Rybář oněměl, ustrnul v pohybu a stále nechápala, co se stalo. Dívka na tom nebyla jinak. A tak sem byli a bez hlesu zírali jeden na druhého a čas kolem nich plynul.
Nakonec to byla dívka, kdo prolomil ticho. Její tichý hlas hladil rybářovi uši a on si připadal očarován. Dívka byla překrásná to věděl už od první chvíle, ale nyní objevoval i krásu její duše. Nakonec se i on zmohl na odpověď. A tak spolu rozmlouvali zatímco noc utíkala. Pro oba to byl kouzelný zážitek, přerušení osamělosti. Avšak s blížícím se ránem hovor utichal, neboť dívka netušila, co se stane. Jak zareaguje její prokletí, když není ve svém jezírku. A pak přišlo svítání, snad nejzvláštnější které oba zažili. Ale nic se nezměnilo. Dívka byla stále dívkou a její vlasy zlaté.
Pro oba začal nový život. Víme tedy už jak se do naší pohádky dostal dobrý konec. Ale co ta tři přání? Jednoduché. Dívka se nemohla dívat, jak rybář žije a upřímně řečeno, není se jí co divit. A tak ostříhala své zlaté vlasy a za ně si společně koupily nový domek. Ale pevně věřím, že rybářovi se splnilo více než tři přání …
Jinak jedná se o psaní na iluzi číslo 128
Komentáře
Okomentovat