Vivienne

Dne 20.7.2012 v Music Sklepu ve Spáleném Pořičí křtila kapela Attax své první demo. A já u toho nemohla chybět. Jelikož to mám kousek od bydliště a navíc bratr hraje na basu. Hektické přípravy začaly už dříve, brácha cca do půl jedné do rána skládal obaly pro dema. Tisklo se, vypalovalo, domlouvalo na fb a zjišťovalo, co vše ještě není. Byla sranda pozorovat jeho rostoucí nervozitu, i když to bylo jejich šesté vystoupení. Ale zpět k akci. Hrát se začínalo od 9, kdy to rozjela plzeňská kapela The Delivery ( bandzone ). Mě bylo oznámeno, že budu fotit bratrovo foťákem. Já s ním neumím a navíc neumím fotit, takže pecka. Spolu s rodiči jsme usedli ke stolu, popíjeli a užívali si příjemné hudby. Ke konci setu, přišel bratr a proběhlo školení. A já se pokoušela fotit. Jestli bude dobrá jedna fotka bude to moc :-( Kapelu jsem téměř neznala (viděla jsem pouze jejich videoklip), ale usuzovala jsem, že by to mohl být příjemný zážitek. A taky že byl. Set rychle ubíhal a než jsem se řádně rozkouk

Pokus o básničku na Témá týdne u snílků Údolí stínů - nebezpečný to kraj. Jen jedna cesta tam a žádná ven. Údolí stínů tajemné místo, kam nechodí slunce, a kde je pusto. Než vstoupíš do Údolí stínů vyzpovídej se ze svých hříchů, neb cesta ven není žádná, čeká tě jen smrt chladná. Vyslechl varování, ale nehleděl jich ve světle slunce zpych a za svou chybu draze platí. Tam v Údolí stínů kraji pustém já byla léta hostem a viděla řadu rovů. Bílé kosti ze země čnějící na některých maso tlející supi hodovníci jediní v jejích spárech viní a nevinní. Údolí stínů - prokletý to kraj sídlí tam jen smrt a zmar, neb bez slunce života není a to se nikdy nezmění. Proto střez se poutníku vstoupit tam bys nikdy nevyšel, cestu zpět nenašel ...

Další část :-) "Lidé jako byl Norrec. Naši předci odešli kdysi dávno ze Země a našli si nový domov. Ztratili jsme se Zemí kontakt a planeta, kterou jsme obývali, se začala hroutit. Museli jsme najít novou planetu. Když jsme se usadili, začali jsme je hledat, ale trvalo nám to." "Jak to, že jste přežili ten čas a chlad?" "Já nevím. Dělali na nás různé pokusy. Upravili nás, ale jak to nevím. Na to se ptejte vědců, já jsem pouze vrah." Liesa poslední slova řekla, bez jakékoliv známky lítosti. Reana to až děsilo. Celou tu dobu doufal, že zápisky lžou, že je to jen klam. Ale nebyl, nebo alespoň nic tomu nenaznačovalo. "Co bude se mnou a s ostatními?" Liesin hlas vyrušil Reana z přemýšlení. "O tom já nerozhoduji. Každopádně počkáme, až se probudí ostatní. Velitel by vás rád nasadil do akce, ale potom co se stalo, nevím." "Co tím myslíš?" "Ten útěk. Jeden z vás zranil několik našich mužů." "A co jste čekali? Probudíme

Již jsem se tu zmiňovala o našem "slavném" školním výletu, ale ještě jsem sem nedala fotky. Tak teď to napravuji. A pár jich sem dávám. Fotka o ničem, ale mě se libí jak mezi stromy "vykukují" v dáli domy (či co to je). Já prostě ráda fotím zeleň :-) A na závěr trocha toho umění. Stejně by mě zajímalo, jak tohle malovali... Nevím jestli jsem se někdy zmínila, ale u naší obce se chovají daňci. A já se na ně už dlouho chtěla jít podívat, ale mamka mi zakázala jít samotná a tak jsem překecala bratra a jednoho červencového večera jsme vyrazili. Daňci boužel byli velmi daleko a tak se mi je nepodařilo vyfotit. Ale mám tu pár krajinek (jak jinak že?) Jejich domov. Většinou bývají pod tím velkým stromem. Symbol dnešní elektrické doby.

Další část. Nadšení, které zavládlo, bylo velké, větší než by Rean kdy předpokládal. Každým dnem se životní funkce se přibližovaly normálu. Každou chvíli se mohli probudit. A pak ten tolik očekávaný den nastal. Světlovlasý muž se probudil a překvapeně se kolem sebe rozhlížel. S překvapivou rychlostí vskočil na nohy a dal se na útěk. Nešlo ho zastavit. Cestou ven porážel překvapený personál, ale i přivolanou stráž. Ozbrojenci bezmocně odlétali stranou. Muži byl příliš silný, příliš rychlý a hlavně odhodlaný utéci. Nakonec se i on skácel k zemi po zásahu uspávacích střel. Bezvládné tělo odnesl vyděšený personál zpět. Kolem bezvládného těla zapnuli kožené popruhy a nedaleko od něj stála ozbrojená stráž. Základnou se nesl mrak neklidu. Rean seděl vedle spícího a čekal. Pře několika minutami ho Ric seřval a rozkázal mu muže pohlídat a promluvit s ním. Kdyby Ric tvrdil, že se nebojí, lhal by. A tak si nic nenamlouval. Nehnutě seděl a čekal, až přijde jeho čas. A tan nakonec přišel. Muž se po

Celý minulý týden byl celkem nudný až na neděli, kdy se konalo autorské čtení Terezy Matouškové v Praze. Kratinké shrnutí toho, co se dělo z mého pohledu. Má účast byla od začátku velmi nejistá, kamarádka se kterou jsem měla jet se mi dlouho neozývala, jelikož byla v Anglii, ale to já nevěděla, a tak jsem byla dost nervní. Ale nakonec se mi ozvala a bylo rozhodnuto. Nabídla mi, že by nás tam odvezli její rodiče a to zapůsobilo i na mé rodiče, takže cesta dostala "zelenou". V půl dvanácté jsem sedla na vlak směr Plzeň, kde jsem čekala do jedné, kdy dorazila kámoška s rodičema. Cesta do Prahy byla překvapivě rychlá. Což nás zaskočilo, protože jsem tam byli velmi brzy a navíc se rozpršelo. Na Zličíně jsme nastoupili do metra a já tak po druhé v životě jela metrem. Fakt zážitek. Vystoupili jsme zastávce s krásnám názvem Anděl. Měli jsme fůru času a tak jsme se vydali do cukrárny. Poté jsme se vydali do klubu, kde jsme byli o dost dřív a tak jsme netrpělivě vyčkávali. Hlavní akté

Další kniha - Mladý, krásný a nezkažený Dorian Gray se nechá ovlivnit myšlenkami a výroky lorda Henryho. A tak se z čistého nevinného mladíčka stává sobec, který kazí i své okolí. Kvůli němu spáchá sebevraždu mladičká talentovaná herečka, kterou odvrhne a vlastníma rukama zabije i svého přítele Basila. Takto snadno a rychle jde dle mého říci, o čem tato kniha vypráví. 1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu? Na několik stránkách jsem četla kladná hodnocení knihy a navíc ji mám na seznamu k maturitě 2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným). tajemství obrazu 3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem). měnit 4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být. asi s nikým, k žádné z postav jsem si nějak nenašla cestu 5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum. Líbí se mi, je popisován vnitřní boj Doriana. Tak trochu mi to

První týden prázdnin. Pondělí až středa jsem byla v práci, uklízela koleje. Zjistila jsem jedno, vysokoškoláci jsou pěkná prasátka. Ale přežila jsem to, i když jsem byla unavená jako kotě. Čtvrtek státní svátek. Mamka jela za sestřenicí do porodnice a já se Zuzou na koupání. Pět let jsem neplavala a je to znát. Jinak to celkem šlo. Ráno bouřilo a tak mě babi nepustila na procházku. Gr! Pátek opět svátek, opět naši doma. Ale tatík pak šel do práce a máma byla ještě nabručenější. Ani já se nechovala nejlépe a tak to u nás vypadalo jako v nádrži s piraněma. Pak jsem šla za taťkou se svézt na kombajn a krátce před mým odchodem se to stalo. Co? Otřes. Ta slova zraňovala. Tak moc. Uznávám, že se doma nechovám nejlíp, že sem až moc upřímná, ale je to kvůli tomu, že se jinak pořád přetvařuju. Abych zapadla, abych neměla problémy,.. Hnusím se sama sobě! Ztratila jsem samu sebe. A teď po mě chce abych se přetvařovala i doma. Já na to fakt nemám sílu.. Ale oni to nepochopí. Nikdo z nich to nepoch

Bažina z mého pohledu Pátek V šíleném horku jsme se kolem 2 hodiny dostavili do areálu a naše kroky ihned zamířily vedlejší (stock) stage, kde hráli Neurotic Machinery . Pro mnohé zajímavá kapela, mě však ničím neoslovila(opět neboť jsem je již slyšela). Pro mě stále skupina, která neurazí, ale zároveň nenadchne. Hned jak Neurotici dohráli jsem přešla na Budweiser stage, kde již hrála kapela Törr. Na tu jsem se velice těšila, protože, jsem je měla vidět už loni, ale jejich vystoupení propršelo. To se naštěstí tentokrát nestalo a já si jejich vystoupení užila. Zahráli i moji milovanou píseň Kladivo na čarodějnice, takže jsem poté spokojena odešla do stínu. Následující cca 3 hodiny jsem neměla v plánu nic. Seděla jsem ve stínu a trochu pospávala a přitom mi hrála kapela Hand Grenade a The Snuff ani jedna z nich mě nezaujala. Po šesté jsem se přesunuli k vedlejší scéně, kde měla hrát kapela Ador Dorath . Jejich vystoupení se mi líbilo, ale zároveň to nebylo ono. Kapela před časem vyhod

aneb pokus o povídku k 29 iluzi Pozvedl pohár a napil se. Rudá tekutina vtekla do jeho úst. Slastně přivřel oči a chvíli vyčkal, než polkl. Byl to vskutku znamenitý ročník. Odložil bohatě zdobený pohár na stůl a opět si vzal do ruky štětec. Již několik dní pracoval na obrazu muže ze svého snu. Nikdy v životě jej neviděl a pak se mu o něm jednou zdálo. Byl dokonalý a on mu propadl. Z pod dlouhých černých vlasů, které rámovaly úzký obličej, vykukovaly špičaté uši. Byl vysoký a útlý, ztělesnění dokonalosti. To si alespoň on myslel, i přesto, že měl elf ve tváři opovržlivý výraz. Malíř velmi opatrně pokračoval v práci. Oděl elfa do dlouhého pláště a k pasu domaloval meč. Odstoupil a kriticky si své dílo prohlížel. Ano, je to on. Pomyslel si a posadil se před obraz. Takto tam seděl po mnoho dní a nocí. Pohnul se až po týdnu, kdy musel jít do společnosti. Jen co vstoupil do velkého sálu, spatřil ho . Elfa ze svého snu, svého obrazu. Stál tam sám, ztělesnění všech jeho tužeb. Nevěděl, co má