Já v Praze
Celý minulý týden byl celkem nudný až na neděli, kdy se konalo autorské čtení Terezy Matouškové v Praze. Kratinké shrnutí toho, co se dělo z mého pohledu.
Má účast byla od začátku velmi nejistá, kamarádka se kterou jsem měla jet se mi dlouho neozývala, jelikož byla v Anglii, ale to já nevěděla, a tak jsem byla dost nervní. Ale nakonec se mi ozvala a bylo rozhodnuto. Nabídla mi, že by nás tam odvezli její rodiče a to zapůsobilo i na mé rodiče, takže cesta dostala "zelenou".
V půl dvanácté jsem sedla na vlak směr Plzeň, kde jsem čekala do jedné, kdy dorazila kámoška s rodičema. Cesta do Prahy byla překvapivě rychlá. Což nás zaskočilo, protože jsem tam byli velmi brzy a navíc se rozpršelo.
Na Zličíně jsme nastoupili do metra a já tak po druhé v životě jela metrem. Fakt zážitek. Vystoupili jsme zastávce s krásnám názvem Anděl. Měli jsme fůru času a tak jsme se vydali do cukrárny. Poté jsme se vydali do klubu, kde jsme byli o dost dřív a tak jsme netrpělivě vyčkávali.
Hlavní aktérka dorazila a nastala chvíle přestavování. Samotné čtení začalo chvíli po čtvrté. K slyšení byla "tchoříková scéna" z Hladových přání a kousek z Vílích kruhů. Poté se chopil slova mladý poeta (jehož jméno neznám) a přečetl několik básní. Tak trochu mi tónem hlasu, obsahem básní a stylem psaní připomněl spolužáka.
Pak začala volná zábava. Tak dlouho jsem kecala jak jsou Hladová přání úžasná( a jak Temnářka hezky píše), až si je kamarádká koupila (připadám si tak trochu jako chodící reklama xD) a já při té příležitosti získala podpis do těch svých. :-)
Příblížila se pátá a mi s kamarádkou museli jít, v pořádku jsme dorazili na metro a dojeli na Zličín. Největší sranda byla, když kamarádka řekla "To by byla sranda, kdyby naši jeli s náma v metru," No a co se nestane? Vylezeme na Zličíně a z posledního vagonu vyjdou kamarádčini rodiče :-)
Nestalo se vlstně nic mimořádného, ale pro mě to byl i tak velký zážitek a doufám, že si ho někdy zopakuji.
Komentáře
Okomentovat