Malíř

aneb pokus o povídku k 29 iluzi

Pozvedl pohár a napil se. Rudá tekutina vtekla do jeho úst. Slastně přivřel oči a chvíli vyčkal, než polkl. Byl to vskutku znamenitý ročník. Odložil bohatě zdobený pohár na stůl a opět si vzal do ruky štětec. Již několik dní pracoval na obrazu muže ze svého snu. Nikdy v životě jej neviděl a pak se mu o něm jednou zdálo. Byl dokonalý a on mu propadl. Z pod dlouhých černých vlasů, které rámovaly úzký obličej, vykukovaly špičaté uši. Byl vysoký a útlý, ztělesnění dokonalosti. To si alespoň on myslel, i přesto, že měl elf ve tváři opovržlivý výraz.

---

Malíř velmi opatrně pokračoval v práci. Oděl elfa do dlouhého pláště a k pasu domaloval meč. Odstoupil a kriticky si své dílo prohlížel. Ano, je to on. Pomyslel si a posadil se před obraz. Takto tam seděl po mnoho dní a nocí. Pohnul se až po týdnu, kdy musel jít do společnosti. Jen co vstoupil do velkého sálu, spatřil ho. Elfa ze svého snu, svého obrazu. Stál tam sám, ztělesnění všech jeho tužeb. Nevěděl, co má dělat. Bylo to jako sen, který se pomalu začal stávat skutečností. Jako v oparu udělal krok kupředu.

**

Seděl vedle něho, stále tomu nemohl uvěřit. Měl na sobě stejný plášť a meč, jako na obrazu. Seděli před ním a dívali se na něj. Malíř každou svou buňkou vnímal opojnou přítomnost elfa. Ten však byl plně zaujat obrazem. V očích se mu zlověstně zablýsklo. Naklonil se k malíři a rychle mu něco pošeptal. Malíř omámeně přikývl. Zvedl se, vzal čisté plátno a dal se do práce.

Opět namaloval elfa, ale tentokrát jinak - obklopeného bohatstvím. Po několik dní byl malíř se svým dílem sám, než ho elf opět navštívil. Byl jiný - bohatý. Ale tomu nestačilo, chtěl více. A malíř opět podlehl.

**

Roky plynuly a malíř nakreslil mnoho obrazů s elfem v hlavní roli, obklopeného ženami i ve válečné vřavě. Byl stále víc a víc zoufalý. Miloval ho, toužil po něm, ale elf ho jen využíval. Stále víc a víc se propadal do šílenství. A když elf nepřišel na smluvenou schůzku zhroutil se.

Slzy mu stékaly po tvářích a z hrdla se dral řev zraněné šelmy. Pak náhle utichl. Vzal do ruky pohár s vínem a napil se. Popadl barvy a dal se do práce. Maloval opět válečnou vřavu, ale tentokrát jinak. Elf umíral. Buď já, nebo ty. Pomyslel si malíř, když dokončil poslední tah. Odložil štětec a padl se na zem. Dal se opět do pláče.