Vivienne

Horzný pocit. Pocit beznaděje. Jen tak sedět nad prázdným papírem, který čeká až se na něj něco napíše. Osoba před ním sedí a zírá na šedé řádky. Jakoby je zaklínala, aby se na nich začala rýsovat písmena, právě vznikajícího příběhu... Tak nějak jsem asi vypadala já. Přišla chuť něco napsat. Ale co? Na nic rozepsaného nálada nebylo, chtělo to něco nového. A tak začalo bloumání po domě. Hledání jakéhokoliv motivu, námětu, čehokoliv.. Ale nikde nic nebylo. A pak už je to k zoufalství jen krok. Urážení sebe samé, vyčítání si svých chyb..  Jindy nestíhám a teď tak plívám drahoceným časem, určitě se mi to vrátí.. Místo čehosi smysluplného, vzniká kravina. Ubohý výplod mého chorého mozku. Stále se mi nedostává energie. Stále více mi chybí, a já bych jí tolik potřebovala... Škola mě dusí. Strašně moc. Proč nám do hlav v toukají něco co v životě nebudem potřebovat? Jsme jako stroje, naučit  a pak zapomenout, aby se uvolnilo místo pro další vědomosti. Čeština, můj odvěký nepřítel.. (to jak s ní

opět po docela dlouhé době.. Tak co se vlasně dělo? Spousta věcí.  Začala mi házená, zatím jsem všechno prohráli, jak jinak, že? Už sme se stihla zrakvit, no jo jsem šikovná. Škola, začíná se stávat peklem..Už zase, a není se dlouho na co těšit... Doma.. táta oslavil narozeniny a já už víkend před tím ze sebe dělala hodnou dceru. Každej rok si on i máma přejí to samé, hodné děti, ale ty nikdy nedostanou... Toť asi vše, velice rychlé shrnutí těch týdnů...

Tak to už tu dlouho nebylo že?? :-) Takže se spřáteluju se zajímavý povídkovým blog který naleznete Zde A tu je diplom..

Další kapitolka, divná a je taková o ničem...  Prostě nuda.... Ani nevím proč jsem ji napsala... Jo a objeví se tam postava kterou si přála Mary, tak ať selíbí....  Jasmie odehnala vlkodlaky a sama se s Kaitlin a Mesy vydala nakupovat. Byla to nezbytná nutnost, i když v hloubi duše ji těšilo, že zase bude vypadat normálně. Rychle nakoupila a čekala na ostatní. Na sobě teď měla vysoká černé boty, červené legíny a černou krátkou sukni, k tomu černé tílko. Mesy si ji dlouze prohlížela. "V tomhle budeš běhat?" "Jo!"Odsekla Jasmie a zamračila se. Mesy se jen pobaveně ušklíbla. Sama si vybrala černé botasky, černé kalhoty a triko, k tomu černý plášť s kapucí. "Lehce se z toho dostanu, takže se budu moct rychle přeměnit." Vysvětlila Jasmie, která si ji zkoumavě prohlížela. Kaitlin si vybrala vysoké černé boty, stejnobarevné kraťasy a tílko. Pak si uvázala šátek kolem krku, aby jím zakryla upíří kousanec. Nakonec jí Jasmie podala černočervené návleky na ruce. &quo

Kratičký náhled do dnešního a předešlého dne, prožitého jedním šílencem. Pátek, byl bo to super den, kdyby.... Achjo, proč všude musí být nějaké kdyby nebo ale.... Takže od začátku, školu jsme měli akorát první, pak jsme jeli do pivovaru. to ušlo.. potom přijela Denča... A to bylo moc a moc fajn. Dlouho sem si takhle nepokecala, ale mám pocit, že sem jí chvílema nudila, jalikož nejsem až tak živej člověk, zábava se mnou moc není, prostě nudnej člověk...  Upekla sem pizzu, snědla svůj díl,vypadalo to, že tenhle den bude fakt super, ale...  A pak to začalo... Máma na mě začala křičet, zničeho nic.. A já prostě sem se začala bránit, to dělám vždycky a pak z toho vznikne hádka.. Ani tentokrát se nestalo něco jiného.. Asi nejhorší byl ten závěr... prej:"Víš vůbec něco?" a prostě ten její hlas a to jak se zatvářila. Co jsem na to asi měla odpovědět? Taky sem se jí na to zeptala a ona přidala jen další urážku. A pak odjeli a já zůstala sedět v koupelně a litovala tý pitomý hádky. A

Dávám sem překlad mé oblíbené písničky od Nightwish. Fare thee well, little broken heart Downcast eyes, lifetime loneliness Whatever walks in my heart will walk alone Constant longing for the perfect soul Unwashed scenery forever gone Whatever walks in my heart will walk alone No love left in me No eyes to see the heaven beside me My time is yet to come So I'll be forever yours Whatever walks in my heart will walk alone No love left in me No eyes to see the heaven beside me My time is yet to come So I'll be forever yours No love left in me No eyes to see the heaven beside me My time is yet to come So I'll be forever yours Whatever walks in my heart will walk alone Whatever walks in my heart Překlad: Šťastnou cestu, malé zlomené srdce Sklop oči, život osamělé Vše co projde mým srdcem, půjde samo Neustálá touha po dokonalé duši Špinavá krajina navždy odešla Nezůstala ve mně žádná láska Oči nevidí nebe vedle mě Můj čas již nadešel Takže navždy budu tvá Vše co projde mým srdcem

Po dlouhé době mám důvod k oslavě, před chvilkou jsem konečně dostavěla puzzle. Konečně mám před sebou celý obrázek do Victorie Frances, jménem Čarodějnice. A již brzy bude zarámovaný viset nad mou postelí. :-) Už se těším... Strašně moc... :-)

Další kapitolka.. Divnej název.. a ještě divnější obsah. Je to prstě o cestě, ale název Cesta se mi zdál divný a tak mě napadl, tenhle ještě divnější. Kaitlin seděla v letadle vedle Jasmie. Čekalo je ještě několik dlouhých hodin cesty, na jejímž konci, měl být jejich nový domov. Kaitlin se opřela a zavřela oči. I zde s ní byli duchové, i zde k ní promlouvali a sdělovali jí dávnou minulost i budoucnost. "Tvůj osud je blízko."Špitla. Jasmie se na ni otočila a překvapeně se na ni zadívala. "Co?" "Duchové jsou dneska docela výřeční." Na chvilku zavládlo ticho. "Vím o tom." "O čem?" "O tom co jsi dělala dřív. O smečce se kterou jsi žila… I co se dělo v Itálii." "Jak to?" "Duchové jsou výřeční." Usmála se Kaitlin. Zase na chvilku zavládlo ticho. "Najdou tě." "Kdo? A co bude pak?" zeptala se Jasmie s náznakem strachu v hlase. "Tvůj osud je blízko. " usmála se Kaitlin. Jasmie to necháp

A začal nový měsíc.... Minulý týden, cov něm se stalo? Vlastně nic, a nebo možná všechno... Škola furt děs, ale to asi zůstane i nadále. Pak prázdniny..  Mohli bejt fajn, ale táta byl doma tak se muselo pracovat.. pomáhala jsme i babi, alespoň jednou mi nic nevyčítala.. Konečně jsme jednou nebyla já ta špatná, ale moc dlouho to nevydrželo a už se jede na novo.....  Párkrát sem byla venku se Zuzou.. Ale pak neděle.. Prostě sou věci, který já nikdy nepochopím. Nikdy! Holt nejsem měšťačka a tak určitý věci svým zabedněným vesnickým mozečkem pochopit nemůžu... . Škoda.. věřila sem ti a bejvávalo to fajn... Ale už nebude.... vlatně si za to můžu sama.. Nesmím na tuhle lekci nikdy zapomenout.. už se to nesmí opakovat!!

Před časem ste si mohli přečíst první verzi, tady je ta druhá. Je divná.. A nějak nedokážu pochopit, proč jsme psala na jedno témě tři povídky.. Ano, mám ještě jednu verzi... Prostě děs... Jo a tahle ta je celkem dost inspirovaná filmem Princezne Mononoke, tedy hlavně ten začátek. Kdo viděl pochopí.. Kdysi dávno žili lidé, kteří ctili matku Zemi. Báli se prvních a opravdových bohů-zvířecích bohů. Byli velcí a mocní, měli své hlasy, jimiž promlouvali. Každé zvíře v té době umělo mluvit, a když jste chtěli slyšeli jste ho. Tak jako dnes nosí vítr příběhy dob dávno minulých a když pracně posloucháte, slyšíte je, tak jako můžete zaslechnout hlasy stromů. Tehdy lidé žili ve strachu z lesa. Domova obřích kanců a jejich boha Karna, slepého, jež měl obrovské kly. Báli se i vlků a to především Imali a její rodiny. Kdo vešel do lesa, málokdy se z něj vrátil živý. Avšak i vlci znali soucit, a když Imala našla malé lidské dítě, nezabila jej, nýbrž jej vzala k sobě a vychovala ho. Jmenoval se Galda

Bylo nebylo přišlo jaro. V ty první projasněné dny jsem byla plná energie, neustále jsem běhala venku, měla chuť dovádět jako malé dítě. Ale teď to ustalo, múza zase zdrhla, chuť do života vzala roha spolu s ní. Sem vycucnutá, jakoby všechno dobré zmizelo. A já se ploužím jako mrtvolka a nemám sílu jít dál. A vlastně nevím, jestli jí vůbec chci..  Z rýmička se stala rýma.. Štve mě, furt smrkat, od toho odřený nos, zalehlé uši a občas bolest hlavy. K tomu bolest zubu a nevyspalost, kvůli tomu mizernému letnímu času. Fakt mě nebaví se každou hodinu budit. Sem unavená, ale když si lehnu, že půjdu spát, nemůžu usnout.  Jsou prázdniny tak bych mohal jet k Denče a kopnečně se podívat na Terynku, ale  votmhle stavu mě naši nepustí, na ale třeba se mi je podaří ukecat.. Prostě sem tenhle měsíc nezačala nejlíp a ten předchozí neskočnil dobře. Teprve teď jsem si uvědomila, že je Apríl. Divné.. Původně tu měla být kapitolka, ale nějak sem se nepřemohla. Sem tak strašně líná..... Ale pomalu sem za