Tak nějak.. divně...

Bylo nebylo přišlo jaro. V ty první projasněné dny jsem byla plná energie, neustále jsem běhala venku, měla chuť dovádět jako malé dítě.

Ale teď to ustalo, múza zase zdrhla, chuť do života vzala roha spolu s ní.

Sem vycucnutá, jakoby všechno dobré zmizelo. A já se ploužím jako mrtvolka a nemám sílu jít dál. A vlastně nevím, jestli jí vůbec chci.. 

Z rýmička se stala rýma.. Štve mě, furt smrkat, od toho odřený nos, zalehlé uši a občas bolest hlavy. K tomu bolest zubu a nevyspalost, kvůli tomu mizernému letnímu času. Fakt mě nebaví se každou hodinu budit. Sem unavená, ale když si lehnu, že půjdu spát, nemůžu usnout. 

Jsou prázdniny tak bych mohal jet k Denče a kopnečně se podívat na Terynku, ale  votmhle stavu mě naši nepustí, na ale třeba se mi je podaří ukecat..

Prostě sem tenhle měsíc nezačala nejlíp a ten předchozí neskočnil dobře.

Teprve teď jsem si uvědomila, že je Apríl. Divné..

Původně tu měla být kapitolka, ale nějak sem se nepřemohla.

Sem tak strašně líná.....

Ale pomalu sem začínala přemýšlet co budu psát až dopíšu Cenu života..

Další kámen úrazu, nevím co psát.. Měla bych něco dokončit, co je rozepsané, ale to ne jde, jelikopž nevím o čem to mělo být. Prostě začnu něco psát a nevím, o čem to má být. Nejsem já magor? Jo jsem...

Četla jsem své starší povídky a uvědomila si, jak jsem se v psaní zhoršila.. Prostě tamty povídky byly jiné než ty co píšu teď. Měli v sobě pro mě něco zvláštního.  Asi už nikdy nenapíšu nic jim podobného.. škoda.. I když možná ani ne.. ...