Proč se všechno dobré ve zlé obrátí??
Kratičký náhled do dnešního a předešlého dne, prožitého jedním šílencem.
Pátek, byl bo to super den, kdyby.... Achjo, proč všude musí být nějaké kdyby nebo ale....
Takže od začátku, školu jsme měli akorát první, pak jsme jeli do pivovaru. to ušlo..
potom přijela Denča... A to bylo moc a moc fajn. Dlouho sem si takhle nepokecala, ale mám pocit, že sem jí chvílema nudila, jalikož nejsem až tak živej člověk, zábava se mnou moc není, prostě nudnej člověk...
Upekla sem pizzu, snědla svůj díl,vypadalo to, že tenhle den bude fakt super, ale...
A pak to začalo... Máma na mě začala křičet, zničeho nic.. A já prostě sem se začala bránit, to dělám vždycky a pak z toho vznikne hádka.. Ani tentokrát se nestalo něco jiného.. Asi nejhorší byl ten závěr... prej:"Víš vůbec něco?" a prostě ten její hlas a to jak se zatvářila. Co jsem na to asi měla odpovědět? Taky sem se jí na to zeptala a ona přidala jen další urážku. A pak odjeli a já zůstala sedět v koupelně a litovala tý pitomý hádky. A tak je to furt. Skoro stejnej scénář, neustále mi předhazuje, jak sem nemožná, že nic neumim, nevim, že sem k ničemu... A má pravdu...
Sobota- házená, zase sme prohráli ono hrát v největším horku celej zápas v 7 neni moc dobrý. Navíc mě z toho bolí ruka.. Máma byla nějak naštvaná, tak sme se snažila jí eště víc nanaštvat,s and se mi to i dařilo. potom to eště šlo. Jeli sme k babi, pak když sme dorazili domů máma si lehla já šla s tátou dělat dříví. A bez keců. Což je u mě rekord. Dovnitř sme přišla až k večeru, máma seděla u počítače a jakmile mě vidlěa, na mě vyjela jakej mám bordel a knihovně a na magnetiskej tabuli. Jak není utřenej prach. V tu chvíli sem to už nevydržela. Já sem celej den venku a pomáhám tátovi místo ní a bráchy, aby oni mohli ležet když jej jim špatně a ona mě seřve, že sme si vevnitř neuklidila. A kdy sem to asi mohla udělat?? Já fakt nejsem superman... Prostě sem to nevydržela a vyjela na ní. A ona zase to samý... Mslí, že kdybych mohla tak brečím, ale .. Já sem se s tímhle asi smířila...
Prostě, vím, že je na tom spousta lidí hůř než. Vím to.. Žiju si dobře, v úplné rodině, jsme zdravý.. Někdo by řekl, že jsem šťastný člověk.. A asi bych opravdu měla být.. Ale to dusno, co tu panuje, ty hádky.. prostě naši některé věci pochopit nedokážou, nevidí, že mě něco trápí, na tož aby věděli co. Mrzí mě to, mrzí mě, že jim kolikrát dobrou náladu kázím.. Opravdu mě to mrzí.. Mrzí mě, že jsem pro ně zklamáním. Jak mi připomínají, o kolik je brácha lepší, že si nezasloužím to co mám.. Mám takovej pocit, že si to opravdu nazasloužím. Vzpomínám si, jak jsem se jim jednou snažila vysvětlit, tohle všechno. Napsala jsem tehdy dopis..
A víte co se stalo? Máma si mě zavolala a pak mi otloukla o hlavu jaké pravopisné chyby jsem v něm udělala.
Komentáře
Okomentovat