Příspěvky

101 cílů za 1001 dnů – shrnutí duben - listopad

A protože má neschopnost dosáhla netušených rozměrů přináším shrnutí za tak dlouhé období. Něco se povedlo více, něco méně a něco se ani povést nemohlo, protože situace ve světě je taková, jaká je a jaká byla.  

Přečtené knihy

Obrázek
 Přečtené knihy za rok 2021. Obrázky jsou klasicky od Ells

Knižní cíle 2021

  Tento rok bude, co se týče knih trošku jiný. Má tradiční výzva u Ells není vyhlášena. Takže si ukradnu ikonky z jednoho z předchozích ročníků (viz budoucí článke). Cíle si dám 2, realistický cíl 100 knih a poté cíl optimistický 130 knih, abych překonala výsledek roku 2020, ač je to asi hodně moc odvážné. Uvidíme, třeba to bude letos velké zklamání.  

Shrnutí knižního roku 2020

  Již tradiční shrnutí knižního roku. Bylo to divoké. Pomalý rozjezd, strhující tempo na jaře, mrtvé léto, oživení na podzim a skomírající zima. Ale výsledek je fascinující a jedná se o můj osobně rekord, 125 knih a celkem téměř 37 tisíc stran. 

Konec roku

  A čas se zase naplnil. A blíží se ten očekávaný konec starého a začátek nového. Letos očekávaného možná poněkud více než jindy. Ale pochybuji, že se stane zázrak a za pár hodin bude lépe. Nebude… Budeme se v tom plácat dál a dál. Letošní rok byl zvláštní. Situací ve světě, ale i v našem životě. I v mém životě. Bylo to divné a hektické. Snahy sžít se s novou prací. Snahy sžít se společně se studiem. Snahy žít… Ale ta se rozhodně spíše nedařila než dařila. Nic pořádně nešlo, nebylo. Práce je pořád chaos kde se bojím kýchnout. Škola je šílená, nemám splněný důležitý předmět. Konec se blíží. Je to opravdu těžké. A do toho všeho konec blogu. Pořád jsem se s tím koncem nesmířila. Pořád není zde živo, pořád není hotová úvodní úprava, pořád si se zdejším systémem moc nerozumím.   O ztrátě těch pár čtenářů, které jsem na původním blogu měla není třeba ani hovořit. Kdo ví kam se většina z nich poděla. Za ty roky byly již součástí mého života a teď...

Bez názvu

Přemýšlím jak začít. Bylo tu velmi dlouhé ticho. Čas letěl jako šílený. Již předtím jsem měla problémy s aktivitou. Ale čas od času jsem to dokázala. Teď se ale chystám přerušit ticho tak dlouhé, že jsem ho snad nikdy nezažila. Cítím se semletá kolem života. Všechno se tak divoce míhá sem a tam a současná situace je prazvláštní. Sice jsem pořád doma, ale nic nestíhám. Pociťuji tíhu rozhodnutích která jsem učinila. Tíhu toho kým jsem, a má to značná omezení v tom praktickém dospělém životě. Už dávno mi není náct. Ale stejně si stále připadám jako ten malý snílek, který žil život ve hvězdách, protože skutečný svět mu pouze a jenom dával rány. A on se jich bál. Snílek jsem pořád. Jen už nemohu utíkat tak často jak bych si přála. Kolikrát na to není ani síla… Nucený přesun mého doupěte mi způsobil další rány. Netáhne mě to sem. Protože spousta těch, které jsem měla ráda, ač jsem je osobně neznala, zmizeli kdesi … Kdesi… Ani nevím kde, jak to místo nazvat, jak se k němu postavit… Jak je...

Rekonstrukce

Drahý čtenáři, pokud jsem někdo zabloudil z vybuchlých vod bývalého moře jménem blog.cz. Je to divné! Cítím se nervózně jako když jsem psala poprvé na starý blog. Co si budeme povídat, měl své mouchy, ale na druhou stranu se ovládal vážně lehce. Zato zde si pořád připadám jako Alenka v říši divů. Nechala jsem to tu dlouho tak nějak „vyhnívat“. Ale teď snad jsem se konečně dokopala k tomu něco dělat. Pokouším se vytvořit „rubriky“ a vůbec celé to tu nějak uspořádat. Dost věcí vzhledem k mému netechnickému já vůbec nepůjde, část snad nějak dokážu obejít.. Bude to ještě zajímavé… Celá takhle cesta na kterou jsem se (sice z donucení) vydala. Doufám, že se tu setkám s některými, které jsem znala už dříve. Doufám, že všechna spojení nebyla přerušena… I když je to možná naivní…   Ale to jsem odbočila někam kam jsem vůbec nechtěla. Jen jsem se chtěl svěřit s tím jak je to tu divné.. A že tu probíhá cosi jako rekonstrukce… Nebo prostě jen ada...