Vivienne

To je zase něco.. Já prostě nevím, proč mám takovou smůlu. Opera stále nefakčí mám sto chutí jí uškrtit, ale ještě dřív uškrtitm Máňu, mě nakazila a tak je mi zase strašně zle. Dyť jsem byla nemocná nedávno a teď budu asi zase a zrovna na jarní prázdniny, no nemám já štěstí?? Prázdniny v tahu a kdyby jenom to, táta nás poctí svou přítomností a celý prázdniny bude doma. Takže počítač bude minimální a to ještě musím ject k babi. Múza, ta nevděčnice, mi zase vzala roha a já ve vzteku a chvilkové nepříčetnosti vyhodila rozepsanou kapitolku Nové povídky, no hold se někde člověk musí vybít. Stejně byla hnusná.. Mno uvidíme kdy se sem odhodlám dát další kapitolku, ale jedno vím jistě. Bude to v únoru... :-)

Mam sto chutí vraždit, eště nevím koho jestli operu, blog, ale někdo z nich to bude. Jde o to, že když chci psát článek, nejde mi tam kliknout a psát. Je to normální?? Tak já to tedy napíšu v Mozille, zveřejnim pohoda, ale teď se na to koukám a co nevidím, nejsou tam mezery. OK. tak je tam přidam, jdu do opery dam upravit text a co se nestane, tváří se to jako by tam žádný text nebyl.. To s tím psaním mi to děla delší domu, ale po chvilce přemlouvání se to vždy umoudřilo a já mohla v pohodě psát. Ale dnes ne.. Používá někdo z vás operu a dělá mu to samé co mě? Nebo čím jiným by to mohlo být? Prosím poraďte.

Tak plním svůj slib, který jsme dala už docela dávno, je tu poslední kapitolka Vlčího pouta, mám rozepsaný epilog a tak by se tu měl objevit co nejdříve. :-) Zas a znova prosím o komentáře.. I přes posily vlkodlaků ubývalo, zdálo se, že upíři mají vítězství na dosah. Lukas se otočil k věži a jakmile uslyšel zvuk bitvy, rozběhl se pomoci svému pánu. Raněný Drasil těžce oddechoval, další střet s Makhulem už nepřežije. Makhul se rozeběhl, Drasil se přikrčil a nastavil meč. Pak ucítil jen bolest. Makhulův meč mu projel ramenem a na ten jeho se Makhul nabodl a teď mu trčel z břicha. Makhul padl na kolena, oči rozšířené nepochopením. Dotkl se místa, kde se meč zabodl a pak se na ruku překvapeně zahleděl, byla od krve, jeho krve. Neudržel rovnováhu a padl na záda. Namáhavě dýchal, až vydechl na posledy. Makhul Drtispár byl mrtev. Lukas rozrazil dveře a poklekl ke svému pánu. " Jak to vypadá Lukasi?" " Vyhrajeme." " Nějaké zprávy o Gabriele?" " Ne, nic můj pa

Tak po dlouhé době článek do této rubriky, týden byl celekem hektický, furt se z něčeho psalo a zkozušelo, naštěstí je to ze námi. Počasí venku hrůza, mám už toho sněhu plný zuby. Ben najel na svůj dení režim a štěká do rána do veřera, popravdě řečeno mi už zase leze na nervy. Jinak neustále se mi seká net a počítač, takže něco přepisovat je a byl horor:-) Takže nevim, kdy sem přidám nějakou povídku, chuť psát mě většinou přepadne při češtině a to psát nemůžu, jelikož okolo mě neustále krouží náš češtinář, tekže stihnu napsat jen slůvko, nebo dvě a to pak jde pomalu.

Ahojky, tak tu máme další kapitolku, je tu proto, že sem to slíbila Monče pokud nebude poslední na chemické olympiádě. A ona nebyla, byla 8 z 21, takže títmto plíním svou část dohody:-) Zase upozorňuji na rychlé střídání dějů, hlavně na začátku kapitolky. Jinak tato kapitolka, je asi za všech dosud zveřejněných nejdelší, má 1577 slov. A když jsem ji přepisovala, tak mi skoro upadla ruka, tak doufám, že to za tu námahu stálo:-) Lucy seděla v letadle a přemýšlela, kam se vydá. Zkusí si projít nějaké ranče a třeba tam najde, co si přeje Jasmie a tak nebude muset ani na místa jí tak dobře známá. Letadlo přistálo a Lucy vyšla do chladného nočního vzduchu. Byla zpět v Americe, byla zpět doma. Jasmie běžela, věděla, že si musí opatřit něco rychlejšího a tak si ukradla auto. Značka jí nějak moc nezajímala, hlavní byla rychlost. A tu auto mělo, navíc jeho majitel nebyl žádný chuďas. Jasmie se tak řítila jako vítr do Itálie. Svou mocí sem tam Briana zahlédla, ale byl příliš daleko než, aby jej m

Konečná část, je divná, a to velice. Víc k tomu radši ani říkat nebudu.. . ,, J-j- já…" začala koktat, jeho oči ji děsili. ,, Cos jí udělal? Co?" Jakub stále zvyšoval hlas, Jana se nezmohla na odpověď. Náhle se Jakub napřáhl a rozhodným úderem ji zabodl meč o břicha. Jana o krok ustoupila a sesula se na zem. Klečela a překvapeně na Jakuba pohlédla. Pomalu zvedla ruku a strhla si kápi. Jakub vytřeštil oči a klekl vedle ní. Objal jí a po tvářích mu začali stékat slzy. ,, Jano, ach Jano… Co jsem to jen učinil .. Ne neodcházej, nenechávej mě tu samotného. Pro-prosím." Poslední slova zašeptal, jakoby nedoufal v odpověď. ,,Lásko je pozdě. Odpouštím ti. Já-já …" ,, Pštt, nenamáhej se." ,, Miluji tě." Zašeptala Jana vysíleně, oči se jí zavřely a klesla v jeho náruči. Opatrně ji položil na zem a se slzami v očích se dal na útěk. Od této chvíle byl právoplatný psanec, vrah své lásky, jež mu zachránila život. Pěkně se jí to odvděčil. Běžel pryč, co nejdál od místa to

Tak a tady je ta povídka, měla to být jedorázovka, ale já ji rozdělím na více částí. Je taková divná, přiznámvám, něco se mi na ní strašně nelíbí, al enevím co. Prosím berte ji s rezervnou a moc vás prosím o komentáře. "Bum, bum …." Bubny zní a jejich tón se rozlévá okolím. Hlouček vojáků jde pomalu k náměstíčku. Krok za krokem je blíž. Metr po metru se k ní blíží. Šibenice uprostřed je hotová. Je zde i kat, má na muže neobvykle štíhlou postavu, ale tomu se již nikdo nediví, zvykli si. Přes obličej má černou kápi a černé rukavice na rukách. Není velká zima, a přesto je nepatrně vidět jak se chvěje. Skupina došla k šibenici, odsouzeného Jakuba, který doteď šel uprostřed vojáků, dovedli ho, až na špalek na nějž ho postaví a kat třesoucíma se rukama, mu dá okolo krku oprátku. Naklonil se jakoby, mu chtěl něco pošeptat, ale nestihne to, přeruší ho úředníkův hlas. ,, Jakube, synu kovářův, byl jsi odsouzen k smrti na šibenici za krádež a urážení jeho milosti, krále. Poprava bude us

Mno poslední dobou na blogu nic nepřibejvá, je to protože ve škole se furt píše a zkouší, jelikož se blíží pololetí. Tady na blogu se můžete těšit na jednu trochu delší povídku ze středověku, nevím kdy ji sem přesně hodím. Na Novou povídku si počkáte trochu delší dobu, ale Vlčí pouto tu bude brzy. Přesně nevím kdy, ale mohlo by to být tento týden:-)

A je tu další kapitolka,obávám se že na další dílek si počkáte docela dlouho jelikož jsem líná ho přepsat. Ale zatím tu máte tento, prosím o komentáře. Město, do kterého před chvílí přišla, bylo nezvykle rušné. Jasmie neváhala a popadla prvního muže, jež jí vstoupil do cesty. V první temné uličce, na kterou narazila, ochutnala jeho krev. Oči jí lehce zrudly a jazykem setřela poslední kapku krve. Bylo jí už mnohem líp. Ucítila, jak neznámí upír vstoupil do města. Nebyl tak daleko od místa, kde se nacházela. Rychle se vydala směrem, odkud jej cítila a její upíří instinkty byly připraveny na jakýkoliv nenadálý útok. Zahnula do prava a pře sebou uviděla ženu-upírku v červeném korzetu, upnutých černých kožených kalhotách a cestovním plášti. Překvapeně se na ni podívala. Chvilku se jen měřili pohledy a pak Jasmie opatrně promluvila. " Zdravím, přišla jsem v míru, chci se tě jen na něco zeptat." " Jak se jmenuješ?" opověděla otázkou. "Jasmie a ty?" "Lucy, co

Škola, místo kde umírají sny, kde si i největší hrdinové mění v třasořitky, místo které většinu z nás ničí a přece do něj musíme chodit. Dnešní stávání bylo hrozné, prostě jsem se naučila usínat pozdě a dlouho vstávat a dneska to samé. Usla jsem tak kolem půl 3 až 3 hodiny raní a zaspala. Prostě super začátek. Škola docela ušla až na chemii a matiku, jaksi to nechápu. Zase.. Na nástěnce u jídelny jsem se konečně dozvěděla jak dopadla ta pitomá olympidáda z češtiny, jsem 4:-) Ze slohu mam 6b. Sme měli psát slohovku na téma Měl/a jsem z pekla štěstí. A hádejte o čem jsem psala já? O vlkodlacích přecexD Jinak sem pod článek piště v aše návrhy na jméno pro novou povídku . Prostě už mi přijde blbí, aby se furt jmenovala nová, když už tu nějakou dobu je a už tu je 6 kapitola. Předem děkuji za návrhy. Přeji všem úspěšný pracovní týden:-)

Ahojky! Tak mám rpo vás dálší dílek Vlčího pouta, už jsme skoro u konce, už bude jen 16 kapitola a Epilog i když ten je divný..Moc vás prosím o komentáře, ať vím jak se líbí. Pokud si potřebujete připomenout děj předchozí kapitolku, naleznete ZDE!!! Tomas se zase pohnul, rány již byly zacelené a tak se pokusil zvednout. Hned spatřil Gabrielu klečící vedle něj a s ustaraným výrazem hledící k nebi. Lehce se dotkl její ruky, Gabriela sebou cukla, podívala se na něj a usmála se. Dlouhou chvíli si hleděli do očí, byli si náhle tak blízko. Vyrušilo je až Huanovo zavytí. Musejí dál. Tomas se opatrně zvedl a pomohl Gabriele. Ta se na něj usmála, vděčně se o něj opřela, rána jí stále krvácela a po přeměně byla vyčerpaná. Opatrně vylezla na koně a Tomas udělal to samé. Rychle se vydali dál. Makhul rozrážel jedny dveře za druhými. Jak se každým okamžikem blížil k věži, všechno v něm vřelo víc a víc. Za pár okamžiků se pomstí. Poslední dveře se rozlétly a on stanul v potemnělé místnosti. Rozhlížel