O paní Janě část I.
Tak a tady je ta povídka, měla to být jedorázovka, ale já ji rozdělím na více částí. Je taková divná, přiznámvám, něco se mi na ní strašně nelíbí, al enevím co. Prosím berte ji s rezervnou a moc vás prosím o komentáře.
"Bum, bum …." Bubny zní a jejich tón se rozlévá okolím. Hlouček vojáků jde pomalu k náměstíčku. Krok za krokem je blíž. Metr po metru se k ní blíží. Šibenice uprostřed je hotová.
Je zde i kat, má na muže neobvykle štíhlou postavu, ale tomu se již nikdo nediví, zvykli si. Přes obličej má černou kápi a černé rukavice na rukách. Není velká zima, a přesto je nepatrně vidět jak se chvěje.
Skupina došla k šibenici, odsouzeného Jakuba, který doteď šel uprostřed vojáků, dovedli ho, až na špalek na nějž ho postaví a kat třesoucíma se rukama, mu dá okolo krku oprátku. Naklonil se jakoby, mu chtěl něco pošeptat, ale nestihne to, přeruší ho úředníkův hlas. ,, Jakube, synu kovářův, byl jsi odsouzen k smrti na šibenici za krádež a urážení jeho milosti, krále. Poprava bude uskutečněna dne dvacátého pátého, měsíce máje tohoto roku hodinu před západem slunce. Kate, konej svou povinnost." Kat odkopl Jakubovi zpod nohou špalek a ten se odkutálel pryč a Jakub se začal dusit. Bezmocně se chytal provazu, snažíc se jej uvolnit. Pak se ozvalo hlasité. " Prásk!" Provaz se přetrhl a Jakub spadl na zem, s hlasitým oddechováním se posadil a rozhlížel se. Rychle k němu přiběhli dva vojáci a chytli ho za ruce, aby nemohl utéct. ,,Co teď?" zeptal se kat. ,, Setnout hlavu!" rozkázal královský úředník. ,, Víte co se říká! To bůh mu musel dát milost." ,, Grr!" zavrčel úředník. ,, Sebrat a zpátky do vězení." Rozkázal a sám se vydal na cestu zpět.
Kat také odešel. Věšel dovnitř svého domu, zamkl a teprve poté sundal kápi a tam mu bylo vidět do tváře. Byla to žena, měla krátké hnědé vlasy a oči černé jako uhel. Odložila své věci na postel, poklekla před křížkem na zdi a začala se modlit. Tato žena se jmenovala Jana a modlila se za svého Jakuba, kterého nade vše milovala a dnes mu zachránila život. Už nějaký čas dělala kata místo svého bratra, který na čas odcestoval, a nikdo nevěděl, co je vlastně zač. Nařízla provaz, aby ho zachránila, doufala, že si nedovolí jít proti božímu rozhodnutí. Ale kdo ví, co je napadne. Vždyť Jakuba obvinili neprávem a bylo jim to jedno …
Jakub ve vězení smutně hleděl oknem ven. Pomalu přišla noc a na nebi svítily hvězdy. Tak strašně mu připomínaly ty chvíle strávené s Janou. Toužil být s ní, chtěl cítit její blízkost. Kamenné zdi věznice od kterých se dočkal jenom chladu, za to v jejím obětí …
Ráno přišlo rychle a královský úředník Thederick svíral v rukách Jakubův nový rozsudek- bude o hlavu kratší. ,, Kate, kate! Buď v pravé poledne připraven, bude poprava, setnutí hlavy. Tak tam buď, jasné?!" Janu vzbudil křik. Rychle se proto pomodlila a oblékla svůj pracovní oděv. Před pravým polednem se vydala coby kat k popravišti. Řekli jí podrobnosti a Jana začala chystat špalek, pak ze své zásoby mečů vytáhla jeden speciální. Kov, ze kterého byl vyroben, nebyl kvalitní, při větší ráně se poškodil a při další pohybu by se pak mohl rozpadnout, blesklo Janě hlavou. Rychle jím udeřila do jednoho z domů a skutečně, meč popraskal. Opatrně jej uložila stranou a dělala, že čistí jiný meč. Ten po vyzvání vzala a přesekla jím kus nastaveného dřeva. Muži kývli hlavami a odešli. Jana se znovu skryla ve stínu a pak ho spatřila. Šel v hloučku vojáků, tak jako předešlý den. Hlavu měl sklopenou a vypadal příšerně. Janu píchlo u srdce, tak ráda by mu řekla pravdu, ale nemohla, neměla příležitost mu to říct.
Dovlekli Jakuba ke špalku, ruce mu k němu přitiskli, aby se nemohl hnout. Jana opatrně vzala meč a napřáhla se jím, zkusmo se dotkla Jakobova krku a pak meč znovu pozvedla vzhůru. Popravištěm se rozléhali bubny, Jana napřáhla a jak meč letěl k Jakubovi, začali z něj padat kusy kovu. Jana ránu zastavila a křikla. ,, Nesmí být zabit, ten, nad nímž katův meč se zlomil!" Thederick zrudl a vykřikl. ,, To nebyl boží úmysl, to ten kat. Zabte toho hadrníka a kata dejte zatknout za maření úředního výkonu!" křičel a rozhazoval rukama kolem sebe. To by tak hrálo, aby šel domů, pak by Jana nebyla má. Pomyslel si a zlověstně se ušklíbl. Jana se rychle rozběhla pro meče, jeden hodila Jakubovi a rychle se i s druhým v rukou vytratila. Jakub ji následoval a bylo slyšet, že vojáci také. Stále běželi, až dorazili k domu, ve kterém žila Jana. Vojáci se vrátili a ztropili poplach. Jakub vběhl do domu, Janu však nenašel a tak vyběhl ven celý rozzuřený a díval se na Janu. ,, Kate, kde je Jana?" vyštěkl a namířil na Janu meč.
Komentáře
Okomentovat