Kapitola 7-Dohoda

A je tu další kapitolka,obávám se že na další dílek si počkáte docela dlouho jelikož jsem líná ho přepsat. Ale zatím tu máte tento, prosím o komentáře.

Město, do kterého před chvílí přišla, bylo nezvykle rušné. Jasmie neváhala a popadla prvního muže, jež jí vstoupil do cesty. V první temné uličce, na kterou narazila, ochutnala jeho krev. Oči jí lehce zrudly a jazykem setřela poslední kapku krve. Bylo jí už mnohem líp. Ucítila, jak neznámí upír vstoupil do města. Nebyl tak daleko od místa, kde se nacházela. Rychle se vydala směrem, odkud jej cítila a její upíří instinkty byly připraveny na jakýkoliv nenadálý útok.

---

Zahnula do prava a pře sebou uviděla ženu-upírku v červeném korzetu, upnutých černých kožených kalhotách a cestovním plášti. Překvapeně se na ni podívala. Chvilku se jen měřili pohledy a pak Jasmie opatrně promluvila.

" Zdravím, přišla jsem v míru, chci se tě jen na něco zeptat."

" Jak se jmenuješ?" opověděla otázkou.

"Jasmie a ty?"

"Lucy, co chceš Jasmie?"

"Jak jsem řekla, položit pár otázek."

"Dobrá, ale tady ne! Mám kousek odtud zamluvený pokoj. Pojď." Řekla a vydala se ne cestu.

"A ať ani nenapadne nějaká hloupost. Abys toho pak nelitovala." Usmála se na Jasmie a v očích jí zablýsklo. Ta jen přikývla a následovala Lucy temným městem.

Kaitlin se probudila a stále zrychleně dýchala. Ten sen, ta holčička.… . bylo to tak živé, tak skutečné. Ty její ručičky, jež k ní vztahovala. Úsměv a rozzářené oči. Musela být šťastná. Teda pokud byla skutečná… Musela být! Byla tak opravdová. A ten její hlas. Ona ji volala. Ne! To není možné, jsem snad blázen? Byl to jenom sen! Ale neobyčejně opravdový. Oponovalo cosi v ní. Znaveně si lehla a pokusila se usnout. Za krátký okamžik bylo slyšet její tiché oddechování.

Vlkodlaci ve vedlejší místnosti se ztišili a i oni stěží odolávali únavě. " Kam bychom mohli utéct? Kde nás nenajdou? Naši i ti Volturiovi… "poslední slovo Rootan vyplivl. "Kéž bych to věděl, ale nemůžeme Kaitlin opustit. Trpěla už dost." Řekl Max.

"Je to opravdu tak hrozné to co vidí?" zeptal se Rootan. "Horší než si myslíš. Ukázala mi to, když se mě omylem dotkla. Nic horšího jsem v životě neviděl, necítil. Ani když mě pokousal vlkodlak. Ani když jsem se poprvé proměnil. Ten obraz, byť byl kratičký, mě bude strašit ještě hodně dlouho, ne-li do konce mého života. Mrzí jí, že mi to ukázala. Proto si pořád stahuje rukávy, nechce, aby se to opakovalo." Řekl Max.

Leichenblut nepromluvil jediné slovo. Smutně hleděl do plamenů a zdál se, být, ztracen ve vlastních myšlenkách. "Je jako sestra, kterou mi otec zabil. Možná že kdyby se stala upírkou nemusela by to vidět neustále. Ale cosi v její krvi to nechce, proto ji ti upíři neproměnili a dva za ten pokus zaplatili životem. Možná, že už jí svým způsobem už je. Možná je spíš blíže nám a proto se nemůže proměnit a možná je úplně něčím jiným. My jsme jí teď poskytli pomoc, stali jsme se rodinou, která ji zatratila. Měli bychom jí následovat, ať už půjde kamkoliv." Řekl Leichenblut. Max i Rootan souhlasně přikývli a dál se tiše bavili.

Jasmie a Lucy dorazili do hotelu a v tichosti došli na pokoj. "Potřebuji poradit." Řekla Jasmie jakmile se zavřeli dveře pokoje.

"S čím?"

"Potřebuji na nějaký čas zmizet, být stranou od vlivu Volturiových ."

"Něco si provedla?"

" Mno.. Dalo by se to tak říct. Nechci jim být na očích."

"Tady jsi docela daleko." Oponovala Lucy a sundala si plášť.

"Tady jsou vlkodlaci."

"Aha, tak to jo. Proč si myslíš, že bych ti měla dobře poradit zrovna já?"

"Cestuješ z místa na místo, po celém světě. Já jen po Evropě. A zde mají skoro neomezenou moc a jsou tu vlkodlaci."

" Možná bych o něčem věděla." Odpověděla Lucy tiše. V myšlenkách si vzpomněla na Ameriku, na Briana a na své zklamání.

"Kde?"

"Amerika."

"Nějaké konkrétní místo?"

"Nevím, ale mohla bych o to zjistit."

"Co za to?"

"Jsi chytrá." Zasmála se Lucy." Chci abys našla upíra jménemBrian. Je teď v Evropě, přesněji je na cestě do Itálie. Zastav ho! Nesmí se přidat k Volturiovým."

"A proč pak ne?" zeptala se medovým hlasem Jasmie.

"Byla bych pak v nebezpečí. To ti musí stačit."

" Stačí. Kdy a kde se pak sejdem?"

"Co třeba tady, až budeme mít splněno."

"Platí. Nashledanou Lucy."

"Nashle Jasmie. A nezapomeň na naši dohodu."

" Neboj, já nezapomínám." Usmála se Jasmie a odešla.

Svítání se pomalu, ale jistě blížilo. Jasmie rychle vyšla z hotelu a vydala se na cestu ke svým společníkům.

Na bezmračné obloze svítil měsíc. Jeho svit dopadal oknem do pokoje. Všude kolem bylo ticho. Malá holčička seděla uprostřed a rozhlížela se kolem.

Něco se pohnulo a holčička se tím směrem podívala. Na tváři se jí rozlil spokojený úsměv. "Vrátila jsi se."Řekla.

Postava se k ní pomalu rozešla a zmateně se rozhlížela kolem. "Proč máš tak smutné oči?" Žádná odpověď.

" Ty nemluvíš?" Zase nic. Holčička se usmála a vztáhla k postavě ruce. "Přijď za mnou."

Kaitlin se probudila a rozhlížela se kolem sebe. Sen o holčičce se jí vrátil a ona ho měla stále před sebou. Ta holčička ji volala. Doufala, že to je jen sen. To volání jí děsilo. Netušila proč by jí volala, vtahovala k ní ruce. Kaitlin se oklepala. Vylezla z postele a prošla se po pokoji.

Všude bylo ticho a klid. Nic nenasvědčovalo tomu, že vedle spí vlkodlaci. Ano oni tam byli. Kaitlin se posadila a pokusila se racionálně uvažovat. Nemá moc se někam přemístit, nemá moc se s někým na dálku spojit. Takže to buď ovládá ta holka, nebo se jí jen zdál znovu ten stejný sen. " A nebo jsem blázen." Dodala šeptem. Ozvalo se zavrzání a do místnosti vstoupila Jasmie. "Vím, kam budeme moct odejít, ale nejdřív budu muset jít ještě něco zařídit. Vy zatím zůstanete tedy. Ano?" vychrlila za sebe Jasmie. Kaitlin kývla hlavou. A pak jí pověděla o svém snu. " Třeba to přestane." Uklidňovali ji Jasmie. " A pokud ne, tak ji najdeme." Slíbila a vyšla ven. Kaitlin ještě chvilku seděla a přemýšlela a pak ji následovala.

Venku svítilo slunce a vlkodlaci se protahovali nedaleko chaty. "Postarají se o tebe jako nikdo jiný." Zašeptala jí do ucha Jasmie. " Já vím. Ale co ta tvoje dohoda, co když tě Lucy podvede?" " Nepodvede mě a i kdyby se o to pokusila, poznám to a ona bude litovat. Navíc to já se mám zbavit jejího nepřítele." "Hm." " Musím už jít, zatím." Řekla Jasmie a zmizela v lese. "Tak to abych si našel práci." Řekl smutným hlasem Max, když se Kaitlin otočila uviděla jak mu na tváři hraje úsměv. "Jasně tati." Řekla a začala se smát.