Vivienne

  Po šíleně dlouhém tichu mě něco přivedlo zpět. Nebudu slibovat, že se vrátím a budu aktivní, protože bych lhala. Život utíká zběsile dále. Práce, škola, škola a práce. Prostě život. Jinak to asi nejde říci. Možná jsem to prostě jen nečekala. Možná kdybych nestudovala při práci tak toho budu stíhat víc i z toho co mě jen tak zajímá a baví. Ale takto veškerý „volný“ čas padá na školu. A už vůbec nepíšu. Neputuji po jiných světech. Nečtu díla jiných… Tedy až na ty knižní, knihy zůstávají součástí mého život. Alespoň to mi zůstalo. To a má drahá zvířata. Monty, Attila a nově i Hanibal. Takže tak… Víc toho není. A vlastně ani nebylo v tom uplynulém roce. Takže tak. Jen hlásím, že žiju. A že se zde snad možná opět někdy objevím a snad to bude dříve než za půl roku… Tak ať je tento rok lepší než ten předchozí…

 Vyhrabala jsem historický článek a posílám ho ven. Aby tu alespoň nebylo tak mrtvo.

  Je tu duben. Jaro. Sníh střídá slunce a naopak. Teplo střídá mráz. Vítr si dělá, co chce. Občas hladí, občas ubližuje …

A protože má neschopnost dosáhla netušených rozměrů přináším shrnutí za tak dlouhé období. Něco se povedlo více, něco méně a něco se ani povést nemohlo, protože situace ve světě je taková, jaká je a jaká byla.  

 Přečtené knihy za rok 2021. Obrázky jsou klasicky od Ells

  Tento rok bude, co se týče knih trošku jiný. Má tradiční výzva u Ells není vyhlášena. Takže si ukradnu ikonky z jednoho z předchozích ročníků (viz budoucí článke). Cíle si dám 2, realistický cíl 100 knih a poté cíl optimistický 130 knih, abych překonala výsledek roku 2020, ač je to asi hodně moc odvážné. Uvidíme, třeba to bude letos velké zklamání.  

  Již tradiční shrnutí knižního roku. Bylo to divoké. Pomalý rozjezd, strhující tempo na jaře, mrtvé léto, oživení na podzim a skomírající zima. Ale výsledek je fascinující a jedná se o můj osobně rekord, 125 knih a celkem téměř 37 tisíc stran.