Příspěvky

Plitvická jezera obrazem 3

Obrázek
Třetí a poslední pokračování putování po krásách jezer... Čistá voda a malinké vodopádíčky... Opět.. Tentokrát s květenou... Opět klikatící se cesta... Většina cest je tam realizována tímto způsobem. Některé dřevěné lávky vedou i přes peřeje...

Plitvická jezera obrazem 2

Obrázek
Druhý díl našeho obrazového putování... Průzračná čistota všude kolem... Krásné velké vodopády... Pohled do dálky na jezero a vodopády.. Pohled na poklady ukryté na dně.. Je tam vidět naprosto všechno.. Pohled ze stínů lesa... Jezera byla vskutku obrovská... Další "vodopád"... A další....

Dát se dohromady...

Zdá se to být lehké, ale popravdě nějak to nejde. Na úvodu minulého článku jsem se zmínila o státnicích. A i když jsem věděla, že se mi to nebude líbit, tak jejich zásah do všeho byl poněkud větší než jsem si byla ochotna přiznat. První týden školy jakoby neexistoval. Prostě nebyl. Sice sem ve škole byla, ale prostě nic jsem si z toho neodnesla. Takže tu mám komu ručně psaných poznámek, protože nebyl čas na zpracování přednášek, ani na založení sešitů. A teď to mám nějak dohonit. V týdnu státnic jsem defakto tři dny školu naprosto ignorovala. Prostě to jinak nešlo. Další práce navíc. Na DP sem nesáhla už jak dlouho. A tím to nekončí. Letošní SP do školy jsou horší než obvykle. Všichni se zbláznili. Obzvláště jedna učitelka, která chce abychom si hodiny vedly sami. Na mou skupinu zbyla ta první. Přednášek o tématu, o kterém nic nevíme… a prej zábavně… to si ze mě fakt někdo dělá legraci. Mám problémy cokoliv odprezentovat před lidmi, natožpak něco v tomto smyslu… a zábavnost… pche… to f...

52 cílů za 52 týdnů – shrnutí září

Shrnutí září Září znamená začátek školy, a to i pro nás vysokoškoláky. Ve mně kromě blížící se školy však vyvolal příchod září paniku, protože je to znamení toho, že státnice klepají na dveře. Během tohoto týdne jsem prošla první zkouškou ohněm. Někdo se rozhodl, že je efektivní rozdělit státnice na dvě části. A jednu nám hodil na krk již druhý týden školy… Vše za plného provozu. Super! Bylo to těžké a o nervy, ale zvládla sem to. A teď už jen musím dohnat veškeré resty, které se mi tu za dva týdny školy nahromadily. Jenže… Celé září jsem strávila učením. A podle toho to taky vypadá… Cíle číslo 5,6,8,9,10,15 definitivně škrtám. Už tu o nich nebude řeč. Shlédnutý další film, letos jsem přečetla knihu od Jane Austenové - Emma a zjistila jsem, že tato kniha byla i zfilmována. Takže jsem se podívala na film. A bylo to fajn. Dohrála jsem jednu hru! Tento cíl jsem si dávala s vidinou toho, že dohraji něco, co už vlastním dlouho. A já dohrála úplně novou hru. Pochází z dílny českých vývojářů ...

Prostě drabble...

To jsem se tak jednou šíleně nudila na brigádě.... Seděla na červené stoličce a hleděla před sebe. I když se snažila tu a tam se její pohled stočil do strany. Doufala, že tam bude něco zajímavého. Ale nebylo. Okolí bylo k uzoufání stejné. Už tak dlouho. Neměnilo se. Oči hledaly záchytný bod, který by upoutal mysl, ale ten nebyl k nalezení. Chtělo se jí utéct, tak strašně moc! Změnit ten svazující stereotyp. Ale nemohla. Jen seděla a koukala. Čas se vlekl. Ale tento pojem nebyl přesný. On snad i couval, vysmíval se jí. Z hrdla se vydral zoufalých povzdech. Bolestně prázdných chvil neubývalo. Ta pracovní doba snad nikdy neskončí… :D

Plitvická jezera obrazem

Obrázek
Tak jsem tu dneska s první dávkou fotek z dovolené. Má to jeden háček, nejsem schopná popsat na které fotce je jaké jezero a tak... :D Takže se prostě jedná o Plitvická jezera a tečka... Pohled ze začátku stezky... Pohled na obrovské jezero srkze rostlinstvo... Drobné jezy a vodopády velké i malé byly témř všudypřítomné... Pokus o nafocení panoramata.. aneb jak jsem odhalila další funkci svého fotoaparátu... Pokus o zachycení krásných odstínů vody na průzračném jezeru.. Opět pohled do dálky... Stezka mezi jezery...

Obcházím sama sebe…

Defakto kličkuji jako pronásledovaný králík. Občas je to vtipné, jak učiním rozhodnutí a pak se sama snažím své vlastní rozhodnutí obejít. Vyhnout se nepříjemné povinnosti, úkolu, slibu atd. Jsem jediná, kdo to tak má? Nebo občasné podvádění je běžná praxe u vícero lidí.. ? Mí drazí rodičové se vrátili z dovolené, už je to víc jak týden. Což znamená mnoho rozporuplných věcí… Už nemusím jako otrok stát každý den v kuchyni, a veškeré domácí i venkovní práce nejsou na hlavě mé maličkosti. Jenže… (jenže je nová obdoba nesnášeného slova "ale"… stejně všechno pokazí…). Toto jenže znamená to, že drobné šizení některých úkolů a činností je u konce. Ulehčování si je minulostí. Chjo. Ale stále se snažím udržet takový ten režim, co jsem si nastavila. Ráno nebo předchozí večer si napíšu seznam úkolů na další /právě začínající den. O mé zálibě tvoření seznamů víte, takže i tímto se to projevuje. A již při této činnosti se projevuje ono drobné "očůrávání". Můj seznam se tedy hemž...