Dát se dohromady...
Zdá se to být lehké, ale popravdě nějak to nejde. Na úvodu minulého článku jsem se zmínila o státnicích. A i když jsem věděla, že se mi to nebude líbit, tak jejich zásah do všeho byl poněkud větší než jsem si byla ochotna přiznat.
První týden školy jakoby neexistoval. Prostě nebyl. Sice sem ve škole byla, ale prostě nic jsem si z toho neodnesla. Takže tu mám komu ručně psaných poznámek, protože nebyl čas na zpracování přednášek, ani na založení sešitů. A teď to mám nějak dohonit. V týdnu státnic jsem defakto tři dny školu naprosto ignorovala. Prostě to jinak nešlo. Další práce navíc.
Na DP sem nesáhla už jak dlouho. A tím to nekončí. Letošní SP do školy jsou horší než obvykle. Všichni se zbláznili. Obzvláště jedna učitelka, která chce abychom si hodiny vedly sami. Na mou skupinu zbyla ta první. Přednášek o tématu, o kterém nic nevíme… a prej zábavně… to si ze mě fakt někdo dělá legraci. Mám problémy cokoliv odprezentovat před lidmi, natožpak něco v tomto smyslu… a zábavnost… pche… to fakt není v mém repertoáru. Přesně takhle podle mého vypadá utrpení…
Je zvláštní, jak jednoho člověka dokáže rozladit nečtení, a pak začíná absťák. Ale nejde to. Přemýšlím, co mě zaseklo. Jestli Temné bratrstvo nebo ten Brown. Zjistila jsem totiž, že u Browna mám docela čtecí skluz, tak jsem se před časem rozhodla to napravit. Browna mám rada, alespoň jsem si to myslela. Ale asi to byl omyl. První knihu sem dočetla relativně v pohodě. Pak jsem se pustila do další, tentokrát ovšem už jako audioknihu - Inferno, tedy čtvrtý díl. Ale očividně jsme si nesedly. A tak mi to zatím jen zabírá místo na MP3. Kdo ví, jestli to někdy dokončím. Fakt se mi do toho nechce. Stejně tak jako do Temného bratrství. Dneska je to přesně měsíc, co jsem dočetla poslední chybu. A popravdě zní to fakt děsivě.
Inu uvidíme se příště.
Komentáře
Okomentovat