Obcházím sama sebe…
Defakto kličkuji jako pronásledovaný králík. Občas je to vtipné, jak učiním rozhodnutí a pak se sama snažím své vlastní rozhodnutí obejít. Vyhnout se nepříjemné povinnosti, úkolu, slibu atd. Jsem jediná, kdo to tak má? Nebo občasné podvádění je běžná praxe u vícero lidí.. ?
Mí drazí rodičové se vrátili z dovolené, už je to víc jak týden. Což znamená mnoho rozporuplných věcí… Už nemusím jako otrok stát každý den v kuchyni, a veškeré domácí i venkovní práce nejsou na hlavě mé maličkosti. Jenže… (jenže je nová obdoba nesnášeného slova "ale"… stejně všechno pokazí…). Toto jenže znamená to, že drobné šizení některých úkolů a činností je u konce. Ulehčování si je minulostí. Chjo.
Ale stále se snažím udržet takový ten režim, co jsem si nastavila.
Ráno nebo předchozí večer si napíšu seznam úkolů na další /právě začínající den. O mé zálibě tvoření seznamů víte, takže i tímto se to projevuje. A již při této činnosti se projevuje ono drobné "očůrávání". Můj seznam se tedy hemží úkoly typu: "napsat seznam" a tak :D Velké množství drobných úkolů, které člověk dokáže splnit, a proto ho to tak nějak při jejich následném škrtání, uspokojí. A pak na proškrtaný papír podívá a zjistí, kolik úkolů už splněno je, a že se mi vlastně vůbec nechce dělat nic dalšího. A já vlastně nechci nic dalšího dělat. Obzvlášť ty velké, důležité a pracné věci. A pohled na proškrtaný seznam, člověka povzbuzuje v tom, že už má za ten den "splněno".
Je to takový můj alibismus. Děláním dílčích nepotřebných úkolů si připravuji půdu proto, abych se pak sama sobě vymluvila z toho co dělat nechci…
Některé úkoly tak přepisuji den za dnem, znova a znova. Jedná se například o : termíny škola, diplomka, učení státnice,…
Myslím, že je jasné, proč zrovna tyto úkoly jsou trvalé. Oni by se stejně pořád vracely. Den co den, ale takhle stojí a já to mám před sebou částečně omluvené. Nemám z toho radost, vážně ne…
Tak snad se polepším… protože mi už dochází čas…
Komentáře
Okomentovat