Příspěvky

Drabble

Po velmí dlouhé době pokus o kratičké vypsání se. Drabble, přesně 100 slov. Motiv a pointa značně nejasná. Ale snad by se měla cenit. psaní bývalo nedílnou součástí mého života, ael nyní na něj prostě nezbývá čas, energie ba snad ani chuť. Ale věřím, že to někde uvnitř mě stále ještě spí a jednou se to probudí. A já zase budu psát do šuplíku, hlavně pro sou radost a duševní pohodu... Seděla. Plamen svíčky tiše plápolal. Stíny na stěnách se dávaly do rozverného tance. Kovový dotek propisky v prstech chladil, prsty se jemně zachvívaly. Bílý prázdný papír zářil na tmavé dřevěné desce. Ta čistota se jí vysmívala do očí. Horké slzy padaly, ale ani ony se neodvážili ukončit jasnou čistotu papíru. Seděla tam už dlouhé hodiny, slzíc, bojujíc sama se sebou. Cítila jeho přítomnost, byl tu s ní v každém okamžiku jejího bytí. Chyběla jí slova, která by popsala pozoruhodné příběhy, které jí ukazoval. Tak moc chtěla! Nešlo to. Zklamala ho. Pro tentokrát. Nikdy se ho nevzdá! Nikdy neopustí kapitána I...

Kočičinec 4

Obrázek
V tomto díle se zamříme na nejmladšího člena naší kočičí rodinky, Eliáše. Náš Eliáš je vskutku bitevní kocourek s neuskutečnou odvahou. Tento článek obsahuje fotky spíše staršího rázu. Během hry, zabij suchou trávu :D V pozadí je vidět truhlík s kytkami. Ony kytky letos skoro zemřely, i když ne Eliášovou vinou. Ale když za jeho mamkou lezli kocouří a když nás zmerčili, dali se na divoký útěk, až kytky porazili... :D Eliáš jako malé sladké koťátko. Dneska už je to pořádný lump. Nejoblíbenější místo na spaní, venkovní botník a cokoliv se na něj položí. :D To že si ustele na odložené bundě, košili nebo tak to mě neudivuje. Ale on si vleze do kyblíku s kulíky a spí tam. Nebo jako jak ho zachycuje fotka výše na tácku, na kterém se suší skořápky od vajíček. Zde je sice prázdný, ale on je schopen si lehnout do skořápek, nebo ještě hůř je vyházet, aby si mohl ustlat, tam kde chce :D

Čtenářská krize

Poslední dny prázdnin a vlastně i začátek školy jsem strávila s knihou v ruce. Jenže tento stav netrval dlouho a já opět sklouzla k určitému čtecímu vakuu. Začalo to vlastně dávno. Čas od času prostě narazím na knihu jejíž čtení mi dává zabrat, stojí mne spoustu sil a času. Takovou knihou z poslední doby je i Hlas boží od T. Canavan. Je to poslední díl trilogie Věk pěti. Vrhla jsem se na po doporučení nějaké blogerky. První dva díly jsem přečetla relativně rychle, ale ten třetí se stal problémem. Pustila jsem se do něj s nadšením a dostala jsem se za polovinu, ale tam přišel problém. Chybí mi dočíst nějakých 200 stran z více než 8-set. Ale dál to už prostě nejde. Mám tuto knihu rozečtenou více než rok a půl, vlastně mám pocit, že brzy to budou už roky dva. Podobná situace se však nedávno zopakovala. Dlouho jsem se těšila na knihu "Trůn bohyně Isis". Kleopatru prostě zbožňuju. Takže jsem se do knihy pustila jako po dlouhém půstu. Ale ejhle, zbývá mi tam 30 % do konce knihy, dl...

Kniha, o které sis přála, abys ji nečetla

Za svou čtenářskou kariéru jsem přečetla už pěknou řádku knih a tak se dá čekat, že jsem několik takových potkala a dozajista i potkám. Ať už chci nebo ne občas se vystavuji při vybírání knih riziku. Mimo jiné i tím, že chci přečíst všechny knihy ze seznamů k maturitě, které jsem za dobu svého studia na SŠ potkala. Doporučená četba je příběh sama o sobě. Našla jsem díky ní zajímavé kousky a přečetla tak i knihy, které bych jinak do ruky nevzala ani lopatou a ony se mi dosti zalíbily. Ale tak samozřejmě jsem se ocitla i opačné situaci. Původně jsem plánovala psát o Hrabalovi a jeho "Tanečních hodinách pro starší a pokročilé", ale už je to nějaký čas co jsem ji četla a tak ji radši nechám spát. Kort když se mi nedávno do ruky dostala jiná. Jedná se o knihu Zbabělci od Josefa Škvoreckého. Celkem rozsáhlá kniha s 519 stránkami, z nichž 72 je komentář a různé vysvětlivky. Už to mě mohlo varovat. Román popisuje květnové dny roku 1945, jak hlavní hrdina Danny Smiřický a ostatní, pro...

A tak pluje čas…

Zdá se to neuvěřitelné, že už opět končí září. Opět vládne podzim, kolo roku se opět pootočilo… Inu nemá cenu filozofovat, stejně to nikdy k ničemu nevede. Přemýšlím, co je nového. Dala jsem si kolečko po doktorech, a hlavně po zubařích :D A to zubaře nesnáším. Musela jsem na kliniku do Plzně a tam se dát do rukou studentky… Ale byla moc hodná. Největší boj mě čeká zítra, to tam musím znova, nechat si něco odstranit. Jsem na to zvědavá, jako to všechno přežiju. Ten strach je opravdu veliký. Hlavní je dokopat se k tomu vstát a dojet tam včas. Pak už to půjde. A není to jediné. Popravdě těch doktorů mě čeká víc, a já doktory nesnáším a mám z nich strach. Vždycky mám u lékařů strašně vysoký tlak. :D Myslím, že to o mnohém vypovídá. Začala mi škola. Konkrétně ve středu. Měla jsem ten "lehčí" týden. Ale už od začátku to smrdí komplikacemi. Cvičení samé seminární práce, ale ve trojicích. Asi jsem jediná komu tohle uskupení tak strašně vadí. V naší partě jsme čtyři.. takže skupiny v...

Září

Je tu září, už oficiálně, a to znamená konec prázdnin, konec léta, konec svobody. Mé pocity jsou stejné jako dříve, i když jsem už vysokoškolák, kterému ještě nějaký ten týden zbývá. Léto je pryč… ten čas užívání, poznávání… Je beze stopy pryč. A mě zbyly jen oči pro pláč, jako obvykle. Prohráno jest… Nikde jsem nebyla, nic jsem se nenaučila, nic nezažila… Nic, nic, nic, … To slovo začínám nesnášet. Je všude. Prostupuje mou ubohou existencí do poslední buňky. Je ve mně. Ani múza ke mne nepřišla, nepohladila mne svou rukou nabízejíce mi tak útěchu, kterou bych potřebovala. Ani ona ne… Jsem v patové situaci, už zase… Ale alespoň vím, že jsem bojovala, snažila jsem se. A i to se musí přece počítat! Zahraničí mi zatrhli rodiče, kdybych zalhala mohla jsem jet… škoda no.. i když jsem dospěla, naši razí heslo, že dokud mě živí a šatí a bydlím u nich tak prostě budu poslouchat. Takže tak… Kvůli brigádě, jsem napsala mraky emailů a odpověď nikde, přes léto ani jediná. Práce je, ale očividně ne ...

Kočičinec 3

Obrázek
Zvýšení aktivity se zatím nijak extra neprojevuje a v následujících dnech to rozhodně nebude jiné, vydávám se totiž objevovat krásy Moravy. Takže snad se tu opět ve zdraví setkáme a mezitím pokračuje kočičinec :D Tento díl nás posune v čase do současných dní. V hlavní roli opět Attila. Kvalita této fotky nic moc, ale jde o ten pohled. Náš milý kocourek se naučil chodit ke slepicím do kurníku a lehat v jejich snášečkách. Několikrát jsme dokonce pod ním našly vyjíčka :D V chladných měsících mu asi byla zima a takto se zahříval. :D Z profilu. Zde je vidět chybějící kus chlupů. Jak už jsem říkala, tak se Attila nenechá česat a vzhledem k tomu, že je to venkovní kocour tak leze všude možně, chlupy má plné bordelu a navíc se mu vytvářejí dredy. Dredy které si nenechá ustřihnout a tak jsem čekala, až se to někdy urve. A stalo se polorozpadlý dred jsem nakonec ustřihla a tak má po obouch stranách krku prázdné místo s minimem chlupů. Ale dobrá zpráva je, že po to pomalu dorůstá. Attila a mé uče...