A tak pluje čas…
Zdá se to neuvěřitelné, že už opět končí září. Opět vládne podzim, kolo roku se opět pootočilo…
Inu nemá cenu filozofovat, stejně to nikdy k ničemu nevede. Přemýšlím, co je nového. Dala jsem si kolečko po doktorech, a hlavně po zubařích :D A to zubaře nesnáším. Musela jsem na kliniku do Plzně a tam se dát do rukou studentky… Ale byla moc hodná. Největší boj mě čeká zítra, to tam musím znova, nechat si něco odstranit. Jsem na to zvědavá, jako to všechno přežiju. Ten strach je opravdu veliký. Hlavní je dokopat se k tomu vstát a dojet tam včas. Pak už to půjde. A není to jediné. Popravdě těch doktorů mě čeká víc, a já doktory nesnáším a mám z nich strach. Vždycky mám u lékařů strašně vysoký tlak. :D Myslím, že to o mnohém vypovídá.
Začala mi škola. Konkrétně ve středu. Měla jsem ten "lehčí" týden. Ale už od začátku to smrdí komplikacemi. Cvičení samé seminární práce, ale ve trojicích. Asi jsem jediná komu tohle uskupení tak strašně vadí. V naší partě jsme čtyři.. takže skupiny vedou k nevyhnutelnému dělení. Tedy vždy jsem to musela podstoupit já nebo W, ale to je detail. Faktem je, že pak samotný člověk zůstane se skupinkou ve, které by fakt být nechtěl a třeba musí udělat veškerou práci. Jop, to už jsem taky zažila a rozhodně to není fajn pocit.
Takže už zase pomalu upadám do rutiny. Domácí práce, škole, zvířata a dělat poskoka babi bráchovi, u kterého občas budu přespávat. Klasika. To volno uteklo tak neskutečně rychle. A nejhorší je, že si vůbec nepřipadám odpočatá. Nepřipadám si připravená na to opět vyrazit do boje. Ale musím…
Začátek školy pro tento malinký kousek internetu znamená opět úpadek do říše snů. Né, že by zde vůbec došlo k nějakému probuzení…
Komentáře
Okomentovat