Pátek nešťastný je den,…
Pátek nešťastný je den,…
Nechoď dceruško k vodě ven…
Ani nevím proč další z řady povídacích článků uvádím veršíkem z Vodníka od Erbena. Nějak mi to rezonuje v mysli a já se toho nemohu zbavit.
Poslední týdny včetně tohoto byly, no přinejmenším úmorné. Nejdřív naši zmizli na wellnes takže starost o celý barák a babču padla na mne, pak Velikonoce a tento týden taťkova dvojitá oslava narozenin. Já jsem tak unavená… A do toho všeho čtení 4 diplomek na "korekturu" (dávám to schválně do uvozovek, nejsem češtinář a nemám na to školy, ale kamarádům na požádání dělám čtenáře, opravuju překlepy, snáze viditelné chyby, slovosled a tak, prostě to co mě praští do očí… a nadneseně tomu říkáme korektura :D ). Do toho všeho tisk vlastní DP, opravy, strach… Komplikace při odevzdání (nojo když je člověk blbej, tak je prostě blbej a musí za to platit…) Přihláška na státnice… (chjo už před tím neuteču), žádost o vlastního oponenta a další papírování… Všechno odevzdáno a snad i vyřízeno… teď už jen čekat na hodnocení….
Na brigádě kde jsem doufala, že po škole nastoupím se to začíná kazit a komplikovat (z části jsem si to způsobila sama…) Jsem teď na nejisté půdě a nevím co a jak bude… Do toho myšlenky na doktorandské studium jo/ne, denní/dálkové,… Já prostě nevím, nevím… Jako celý svůj život, nevím…
Jinak se vlastně nic nezměnilo… Kromě diplomek vůbec nečtu… Strach stále více roste a roste…
Moje největší opora, poslední záchrana, můj milovaný bráška, se bude stěhovat. Doma nejspíš vypukne peklo.. Vlastně už ty poslední týdny, kdy nám to oznámil, byly nesnesitelné. Všichni to neseme špatně, ale někteří kopají až moc…
Komentáře
Okomentovat