Nevnímám čas…
Nestíhám to. Ani se nadechnout a rozhlédnout se kolem… Dny se stávají jedním dlouhým zlým snem. Přitom je to tak trochu i ironie… Nestíhám, ale paradoxně jsou uprostřed toho okamžiky "nucené nudy", nicnedělání… Prodlevy kterých bych se potřebovala zbavit, nebo je nějak zaplnit. Jako třeba teď, když píšu tyto řádky. Sedím na kase a "kopu se do zadku". Před očima se mi kroutí seznam úkolů a povinností, které si na mně brousí zuby. Ale já nemám možnost se do nich pustit. Musím tady stát… Mé ovládání mobilu je tak mizerné, že i tyto řádky píšu pouze na papír a později je (snad) budu i přepisovat do elektronické podoby.
Mé blogové plány se tak trochu sesypaly. Aneb ta neplánovaná prodleva. Přijde mi to jako včera co jsem dopisovalo shrnutí cílů… A bum už je to docela dlouho. Takže sbohem pravidelnosti. Vlastně jsem tak nějak vypadla i z další rutiny a to psaní do deníku. Loni jsem ještě kvaltovala, abych to dopsala do konce roku, ale nepovedlo se mi to… A teď končí březen a já nemám dopsáno… Sešit stále žije.. A jak to tak pozoruju, tak ještě nějaký ten týden (spíše měsíc) bude… Zvláštní… dřívější tolik milované hlazení po duši je pryč… A já nesmutním.. Nebo vlastně ani nemám čas a sílu smutnit…
To že mám problém s časem se projevilo i poněkud neblaze… Propásla jsem výpůjční lhůtu v knihovně… Poprvé v životě… O celých 10 dnů!!! A navíc jsem to ani všechno nepřečetla… Stydím se ještě teď… Zjistila jsem to úplnou náhodou… Bráška tam měl cestu, tak mi to odnesl…
Ještě teď jsem z toho v šoku…
A touto příhodou se loučím… Snad brzy na viděnou.. A pokud ne, tak mi držte palce… Finišuji diplomku..
Komentáře
Okomentovat