Na rozhraní
Tak by se dal jednoduše popsat můj momentální myšlenkový stav. Jsem unavená z toho všeho, co se děje kolem a s čím prostě nemůžu hnout. Asi bych si jinak tyto řádky psala do deníčku, ale nějak se stalo, že sedím u noťasu, tak to prostě sázím sem. Ono to vyjde na stejno.
Minulý týden se nesl v duchu ježdění do Plzně pro knihy. Bohužel ne pro ty na čtení, ale na ty týkající se mé diplomové práce. Byl to oříšek je sehnat. Mám je půjčené ze tří knihoven v Plzni a dvě mi přišly z knihoven mimo Plzeň. Aneb poprvé jsem využila služby meziknihovních výpůjček. Vážně bych měla začít psát…
Ono se to lehko řekne, nic se mi nechce a celá ta záležitost mě prostě děsí. Podívejme se na to zpříma. Mám za sebou bakaláře. Za rok končím navazující. Už teď bych měla pracovat na diplomce. Pominu-li fakt, že netuším, o čem bude…
Tak jsem stejně v loji. Rok do konce… Když to dobře dopadne. A co bude pak? Pořád netuším, co chci v životě dělat. A musím se do ticha kolem ptát budu to vůbec někdy vědět?
Jsem tichý, nerozhodný, stydlivý introvert. Netuším, čeho chci v životě dosáhnout. Dokáži půl hodinu diskutovat sama se sebou o tom, zdali si dám černý nebo zelený čaj... a pak si to rozhodnutí ještě vyčítat…
Prostě říkám si, dospěju někdy? Zvládnu někdy ten další přerod ve svém životě?
…. Nevím.. já vážně nevím…
Komentáře
Okomentovat