Iluze pro Jimrama
Pokus o další tvorbu. Doubledrable.. 200 slov. Iluze pro Jimrana... Snad se bude alespoň trochu líbit.
Voda pomalu stoupala. Nevěděl, kde se vzala. Brnění ho tížilo. Znemožnilo mu uniknout. Nesebral ho proud, který by jej snad odnesl pryč a zahubil během krátké chvíle. Měl by to už za sebou. Ale měl smůlu, voda přibývala pomalu ale vytrvale. Nemohl se pohnout, nic dělat, jakkoliv se vzepřít svému osudu. Musel jen odevzdaně čekat na svůj konec. A to bylo nejhorší. On veliký a mocný král, který kývnutím hlavy ukončoval životy mnohých, který byl pánem osudů tolika lidí. A teď tu stál bezmocný, čekající na smrt.
Voda mu sahala až po bradu. Úplně cítil, jak mu život utíká mezi prsty. Tak a je tu konec. Takto si to tedy nepředstavoval. První hlt ledové vody. Vzepjal se na špičkách, bradu co nejvíce k nebi. Stále dýchal, ale vodní hladina se nezadržitelně blížila k jeho rtům. Na temné noční obloze zářily hvězdy. Jako by se mu vysmívaly. Proklel je. A pak zaprosil. Ke všem bohům jejichž jména znal, i k těm o jejichž existenci nikdy neslyšel. Nic jiného už mu nezbývalo. Ledová voda znecitlivěla jeho tělo, táhlo ho to ke dnu. Nebe se rozzářilo. Proud bílého světla se k němu rychle přibližoval. Byla to ruka. Dotkla se jeho čela. Nastala tma.
Komentáře
Okomentovat