První týden školy


Datum kdy začíná nový semestr je prvním z řad nehezkých dní, které studenta čekají. Já si ten svůj první prožila toto pondělí. Ticho zde na blogu ovšem vládlo už dlouho před tím, takže tentokrát se jen na školu vymlouvat fakt nemůžu. Ale tak částečně bych to na to svést mohla… A na pár dalších věcí… Hm.. žádná se dobrovolně nehlásí, takže zbytek padá na hlavu mě. Zkusím to brát statečně. Někdy se prostě člověk nevymluví…


Ale zpět k hlavnímu tématu tohoto článku - škole. Někdy věci už od prvního pohledu vypadají strašlivěji, než jsem si představovala. Třeba taková přednáška z ADM totiž z Analýzy dat a modelů z které si pamatuji pouze heslo "krakatice obrovská". Tady je asi něco špatně, že? Jak z toho ven? Nevím. Ale tak mám konečně šanci začít s tím průběžným učením, které jsem si stanovila za cíl. Ale už teď vidím, že to má své mouchy. Z PC se nic nenaučím, přednášky si tvořím postupně. Tohle jsem tedy moc nepromyslela. Nějaké rady a tipy, jak na to vyzrát? Každý nápad je vítán.

Co dál… Seminárky vypadají zle už v hrubých obrysech. A i když jsem měla krátký týden tak jsem každý den doma padla mrtvá do postele. Zajímá mě, jak zvládnu ten dlouhý, který bude o dost horší. Nebo jestli je to opravdu jen tím nezvyklým režimem. Doufám, že tím šokem…

Teprve v pátek jsem dodělávala všechny přednášky, co jsem nestihla během hodin. A to je prostě pozdě. Člověk se snadno dostane do skluzu a pak už se to veze. Což mi připomíná, že ještě nemám úkol na ADM. Měl být hotový včera, ale únava, lenora, domácí práce a spol. to překazili. Částečně je to moje vina. Ale opravdu jen částečně. Určitým způsobem je to trochu lepší pocit. Ale průšvih to stejně je.

I když se obávám, že škola je týden a já už jsem unavená a všechno mě tak moc děsí. A jak mám navazující studium pouze na dva roky, tak člověk nemá ten rozkoukávací rok. A toho se prostě bojím. Přímo to na člověka dýchá. A já z toho mám opravdovou nefalšovanou hrůzu. Ale tak tu mám ze všeho… že? … :D

Hromadí se tolik věcí, starostí, babi doma, prarodiče obecně, les, doma, škola… Takže radši toho fňukání už nechám a jdu dělat něco užitečnějšího.

Snad brzy na viděnou.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Knihy v mých myšlenkách (sezóna druhá)

Kapitola 21- Jednání

Čarodějnice