A je to tu zase!
Inu už to tu dlouho nebylo. A o čem že je vlastně řeč? O čtecí krizi. Naposledy jsem zde o ní psala v říjnu minulého roku. Od té doby to víceméně šlo. Když byla chuť a čas číst tak se četlo jinak ne. A všechno bylo v pořádku. Jak už jsem psala, tak mě brášky díky tomuto laxnímu přístupu na konci roku skoro dohonil, ale tak to není důležité, je to spíše taková zajímavost. Krize prostě občas přijde a většinou člověka (nebo alespoň mne) zasáhne v okamžiku, kdy je rozjetý - rozečtený, a tedy to vůbec nečeká. A o to je to horší.
No a to se mi stalo teď. Volno po zkouškách jsem strávila dost času čtením a taky jsem dosti knih přečetla. Až jsem sama sebe překvapila. Zkoušela jsem se věnovat různorodým knihám, abych se vyhnula stereotypu a ono to fungovalo. A já si to užívala. Ale pak nastal zlom, jak je asi zřejmé z úvodu tohoto článku.
Vlastně už o zkouškovém jsem o jednom dlouhém večeru ve čtečce otevřela Žemličkovo sérii o Vlčici o Kroaně, ke které jsem se chystala dlouho vrátit. A první půlka knihy padla onoho večera a byla to paráda. Jenže pak nebyl čas a já se k jejímu dočtení vrátila až později. A ono nic. Původní nadšení se nedostavilo a já nedokázala přečíst víc jak stránku a utíkala jsem od toho. Nevadí, řekla jsem si a vrhla se zpět ke knihám vypůjčeným z knihovny. A pokračovala jsem vesele dál
Jenže nuda v práci mě zahnala ke čtení knih na mobilu, což je vlastně docela fajn. Nejdříve jsem přečetla další knihu s povídkami o Koniášovi od Žambocha a toto počtení bylo opravdu příjemné. Takže jsem krátce na to otevřela další knihu v pořadí, která vypráví o dobrodružství výše zmíněného hrdiny. S nadšením jsem se pustila do četby. A ejhle bylo to tu zas. Zásek! Cítila jsem v kostech problém, takže jsem knihu opustila a práci přetrpěla bez čtení.
Doma jsem se věnovala knihám ve fyzické podobě. Šlo to dobře až do okamžiku, kdy jsem se pustila do Stopařova průvodce po galaxii. Knihy o které jsem slyšela tolik, ale kterou jsem prostě odkládala kamsi do pozadí. Mno a ta přinesla další zásek. Super ne?
Víkend v práci, které se opět nesl ve znamení nudy, lidé stále nechodí, což znamená nekonečné hodiny nudy, kterou je třeba něčím utlumit. Takže další kniha. Naštěstí mám v mobilu více aplikací, které mi knihy otevřou, takže nehrozila ztráta "záložky". První zvolenou byly Bajky barda Beedlyho, což bylo fajn čtení, ale dosti krátké. Takže došlo ještě v práci k hledání dalšího titulu, je to trošku komplikovanější, ale nakonec se mi zadařilo. Tentokrát padla volba na Pratchettovu knihy Temná strana slunce, což je román který se neodehrává na Zeměploše. Nebyla to první kniha, mimo nejslavnější autorův svět, takže jsem se docela těšila. Ale i přišel za krátko další zásek. Takže jsem v situaci, kdy mám rozečteny 4 knihy, mám čas i chuť číst, ale defacto nemám co… Vlastně se i trochu bojím sáhnout po dalším titulu, aby to nedopadlo stejně, jako výše zmíněné.
Komentáře
Okomentovat