Iluze 15, část 1
Věčně zamrzlá a sněhem pokrytá krajina byla zdánlivě bez života. Lidé zde nežili, jen tu a tam krajem projeli. Nezkoumali, co vše se v zdánlivě mrtvé krajině ukrývá. Většina země byla holá jen okrajové oblasti, které stíhali rozmrzat, obrostly jehličnatými stromy. Celé generace se to nezměnilo. Až poté kohosi napadlo, že místo aby zloděje, a jim podobné podvratné živly, zavírali do cel, poslali do ledové pustiny. Kdo tam po určenou dobu přežije, bude se moci vrátit do společnosti. A tak učinili. Lidé byli posíláni na jistou smrt, neboť nikdo se z těch míst nevrátil.
A tak se stávalo, že medvědí rodinka tu a tam našla zmrzlá těla. Byli to hodní, dobří medvědi, kteří patřili k těm vzácným bytostem, které naleznete málokde. Na pohled se možná zdáli obyčejní, skutečnost však hovořila jinak. Medvědi zprvu nechápali, co se to děje. Popravdě ani moc nezkoumali své lidské sousedy. Drželi se daleko, instinkt jim tak velel. A vlastně jim do toho ani nic nebylo. Měli své životy, a když zatoužili po společnosti, navštívili víly. Tam v srdci ledového království měly sídlo. Odtud se rozlétaly do světa, aby přinášely zimu se všemi jejími viditelnými i neviditelnými projevy.
Sídlo těchto kouzelných stvoření je velmi těžko popsatelné, neboť se jeho viditelné podoba neustále měnila. Pokaždé však bylo krásné a lidem by se určitě zalíbilo, kdyby ho někdo z nich spatřil. To se však nikdy nestalo. A bylo to dobře. Přineslo by to pouze a jenom trápení a strasti všem …
Z počátku do pustiny přicházeli trestanci jednotlivě a s velkými odstupy. Hrozba jisté smrti zabránila mnoha zločinům. Když se o tomto uspořádání doslechli i ve vzdálenějších krajích, tak se jim to zalíbilo, že své zločince posílali ve velkých skupinkách na dalekou cestu. A tak do vyvržení chodilo čím dál více lidí a už nebyli osamělí, ale drželi se ve skupinkách, což zvyšovalo jejich šance na přežití. Okrajové oblasti přestávaly být bezpečné a tak vznikly hlídky. Pro vyvržence bylo tak těžší dostávat se zpět. Sníh se čím dál častěji zbarvoval krví.
Medvědi měli čím dál více problémů vyhnout se lidem. Báli se jich. Nechtěli být viděni, neboť se oprávněně obávali, že by to pro ně znamenalo konec, a když ne ten, tak dosti komplikací. Matně si vzpomínali, že snad i někdy v dávné minulosti dokázali cosi jako bojovat, ale už dávno zapomněli, co to pořádně obnáší. Kdo se zval jejich nepřítelem, co se s ním stalo?
Patriarcha medvědího rodu, stařičký na půl slepý tvor, trávil spoustu času ve vílím sídle. Krom pamětí víl se tam nacházeli i ty jejich. Hledal tam snad odpovědi, nebo předvídal budoucnost…?
Komentáře
Okomentovat