Piáno

Piáno na nádraží proč zlost či radost?

Už je to nějaký ten týden, co hlavní vlakové nádraží v Plzni zdobí další věc. A to piano. Když jsem se o tom poprvé doslechla, přišlo mi to jako zajímavý nápad, ale už tehdy jsem měla krapet obavy. Už skoro 2 roky brigádničím v trafice na výše zmíněném nádraží. A tak mám celkem přehled, o tom jaké bytosti se tam vyskytují.

Určitě to taky znáte. Bezdomovci, ožralové,… Prostě samí lepší. A v tomto prostředí je usazeno ono piáno. Asi nikoho nenapadlo, jaký to bude mít dopad. Nebo je to možná i napadlo, ale neřešili to. Nebo si řekli, že i když do toho budou třískat a tak, ale že se to tu chvilku dá zvládnout. Dejme tomu že ano, ale opravdu jen chvilku. Navíc je to slyšet i dole v hale, takže není moc kam utéci, krom nástupišť.

Nikdo ale asi nepomyslel na lidi, kteří tam den co den pracují a na jejich nervy. Ono už tak je těžké tam vydržet celý den a teď k tomu přidejte to třískání… Fakt o nervy. I ten půl den, který tam většinou trávím já je fakt náročné.

Je velmi snad z toho začít šílet, obdivuju šéfovou, která tam je každý den, kolikrát i 12 hodin a zatím žije. Jsem rozpolcená. Občas tam sedí velmi talentovaní lidé, a krásně se to poslouchá, ale většinu času se tam děje opak. Takže co s tím?