Výkeci

Mám za sebou první školní týden a už jsem vyflusnutá. Hned první hodina - testík + rozdělování seminárek, velmi, velmi chaotické. Prezentování na 3x. Fakt opruz. Jindy bývaly první hodiny o ničem, krátké. Ale teď ne. Jediná studentova radost a oni nám jí vzali. Tak nějak přemýšlím, jak to letos pojmout. Dokopat se k průběžnému učení, ale jak se znám, lenost je silnější. Vyhraje. Tak jako vždy. Vždy zůstane jen u plánů.

Mám jich teď tolik, ač jsem si říkala, že s nimi skončím. Tolik snů a představ, které nejsou až tolik snílkovské, sním o reálném životě, který však pro mě zůstává fikcí, ale ostatním se plní. Jen já mám prostě smůlu. V mezilidských vztazích, s prací, doma,… A hlavně se zdravím. Jop zase to přichází. Mé prokletí….

Opravdu jsem doufala, že letošní rok bude lepší. Není! Mám věřit dál? Vzdát to? Bojovat? Občas má člověk pocit, že nemůže dál, že je na konci sil, ale ustojí to. Si tak říkám, kde je ta skutečná hranice, za kterou už člověk nemůžu jít. …