Půlnoční střípky poezie IV.

Střípečky, poněkud staršího data.

¨

Kde jsou ty dveře vedoucí do duše
(a ven)
zamčeny ztraceným klíčem,
kdes v hlubinách času zničen.

Chci ven!
Volání ztracené, zoufalé.
Nikdo neslyší, nikdo nezbyl

(a možná tu ani nikdy nebyl)

Chci ven!

***

---

Zaplať smrti!

jež život ti dala

a v doupěti mrtvých vychovala

tam nebylo světla slunce

ni hvězd jas,

strávils tam dlouhý čas.

Sám samotný,

smrti syn jediný

nepoznals lásku

či dotek lidí

stal ses jejich nepřítelem

smrti sluha věrný.

***

Vstup hrdino, leč pamatuj

jen jedna cesta vede tam

a žádné ven

v srdci tam poznáš beznaděj.

Mrtví jež hledali to co ty

stráží nyní tajemství

které jim život i duši vzalo

a ke skále upoutalo.

Slova do skály vyrytá

mocné kouzlo střeží

tam v podzemí ukrytá

kol čas nepovšimnut běží.